Hlavní je péct z kvalitních surovin, pečlivě a s láskou

Talentovaní, kreativní a zákazníky oceňovaní cukráři nejsou jen ve velkých městech, žijí a pracují i v maloměstech či na vesnicích. Příkladem je cukrářka ZUZANA BLAŽEJOVSKÁ z Chomutovska, na jejíž fantastické dorty a zákusky lidé pějí samou chválu.

Vystudovala jste ekonomickou školu, ale srdce vás táhlo k jinému oboru. Proč právě k cukrařině?

Cukrařina pro mě vždy znamenala relax. Kdykoliv jsem řešila něco nepříjemného nebo měla starosti, zašila jsem se v kuchyni. A ze starých kuchařek či vystřižených receptů z časopisů jsem začala tvořit. Nikdy mě nebavily snadné recepty – smíchejte čtyři suroviny, dejte to péct a hotovo. Čím složitější postup, tím je to pro mě zajímavější a větší výzva.

Pečete odmala. Jak vzpomínáte na své první „dílo“?

Jako první si vybavím řezy s ovocem ze zahrady polité vanilkovým pudinkem, má první improvizace. A pamatuji si, jak z toho byla máma úplně paf a chlubila se sousedkám. Došlo mi, že když cokoliv pečeš z kvalitních surovin, pečlivě a s láskou, vždycky to chutná dobře.

Naučit se veškeré cukrářské dovednosti metodou pokus omyl je obdivuhodné…

Myslím, že z omylů se člověk nejvíce naučí, a že jich už za sebou mám. A další mě určitě ještě čekají. Veškeré cukrářské dovednosti jsem rozhodně ještě nezvládla, ale to je pro mě jedině dobře. Kdybych před sebou už neměla žádné výzvy, dlouho by mě to nebavilo.

Co pro vás bylo impulsem věnovat se cukrařině na vyšší úrovni?

Vím o sobě, že jsem náročný člověk, mám ráda poctivou a precizní práci, jsem velký puntičkář. V cukrařině to jsou důležité vlastnosti. Navíc mi domácí pečení přestalo stačit. Začala jsem se rozhlížet a objevila se nečekaná příležitost.

Před čtyřmi roky jste s kamarádkou v Jirkově otevřely kavárnu Café Topofka. Co vše to obnášelo?

Nebudu lhát, byla a je to ohromná dřina, udržet podnik v chodu. Stálo mě to pět kilogramů váhy a po otevření kavárny jsem si prošla zdravotními problémy z vyčerpání. Rekonstrukce prostor byla od podlahy po strop, před námi tam byl nonstop bar. Celý rok práce, než jsme otevřely. Můj manžel z nápadu otevřít si kavárnu nebyl nadšený. Ale potom mi pomohl vyrobit vše, co jsem si vysnila, bez něj by to nešlo. Všechno to byla obrovská zkušenost.

Kromě dezertů pro kavárnu pečete i na zakázku. Co si u vás zákazníci nechávají nejčastěji upéct?

Většinou narozeninové a svatební dorty. Letos jsem mimo jiné pekla dva veliké svatební dorty, kvůli kterým jsem několik nocí nespala. Vše dopadlo na výbornou, ale vždy jsem napnutá jako struna. Připravuji i svatební a narozeninové sladké bary s různými – jak já říkám – láskominami, jako jsou Pavlovky, tartaletky, dortíkové nanuky, cheesecake, větrníky či makronky.

A to zvládáte pouze ve dvou?

Občas nezvládáme všechno, co bychom chtěly, ale život není jen práce. Trvalo mi skoro pět let, než jsem si to uvědomila. Asi si tím musí projít každý sám, aby si nastavil své hranice. Nejdůležitější je rovnováha. Nejlepší nápady stejně přicházejí, až když relaxujete a máte čas nad věcmi přemýšlet.

Pečete také podle starých receptů?

Určitě, peču podle ověřených receptur našich babiček, ale třeba také bývalých sousedek. Lidé mezi sebou recepty přirozeně sdílejí, radí se, diskutují na sítích. Také tímto způsobem se ke mě dostávají skvělé receptury. S některými jsem spokojená tak, jak jsou, některé upravuji podle svých představ. Výsledná chuť je vždy ovlivněna kvalitou surovin. Pokud si dáte záležet na jejich výběru, projeví se to v chuti i ve vzhledu dezertu.

Hledáte inspiraci i v zahraničí?

Velmi často. Letos jsme například letěli na Kapverdy, kde jsem ochutnala místní sladkou specialitu – puding Pudim Flan. Obsahuje čerstvý kozí sýr, mléko, kukuřičný škrob a citron. Dáte to péct a pak to zalijete karamelem. Připomíná to cheesecake. A v době sociálních sítí je zdroj inspirace nekonečný.

S jakými cukrářskými surovinami pracujete nejraději?

Určitě se sezonními a lokálními ingrediencemi, které za mnou nemusely cestovat přes půl planety. Na zahradě si natrhat jahody nebo maliny, sklidit jablíčka, švestky a hrušky, to je vždycky nejlepší.

Kde kromě kavárny v Jirkově můžeme vaše sladkosti ochutnat?

Hlavně v Restaurant & Cafe Republika v centru Chomutova. Patří mezi mé nejoblíbenější podniky v širokém okolí a byla jsem na sebe pyšná, když mne oslovili. Už několik let se pravidelně účastníme i kulturních akcí pořádaných v naší obci, ve Březně u Chomutova, kde s mou cukrářskou kolegyňkou prodáváme ve stánku téměř vše sladké, co máme v nabídce.

Předpokládám, že už pečete vánoční cukroví. O jaké druhy je mezi zákazníky největší zájem?

Bude se to asi zdát neuvěřitelné, ale vánoční cukroví nepeču, ani v kavárně ho neprodáváme. U nás doma ale nikdy nechybí úžasná vosí hnízda, ořechové košíčky, vanilkové rohlíčky a linecké cukroví, které nám dává manželova maminka. Pravidelně peču jenom perníčky, do Štědrého dne několikrát, protože u nás často ani nestačí vystydnout. Navíc nám přinášejí tu pravou vůni Vánoc.

Co byste si ve své profesionální kariéře chtěla ještě splnit?

Není to nic konkrétního. Vždycky vše beru tak, jak to přichází, a jsem za to vděčná. Mám štěstí na inspirativní lidi kolem sebe a skvělé zákazníky. Věřím tomu, že když do čehokoliv vkládáte energii, čas a um, tak přijde váš čas a začnou se úročit všechny ty propečené noci, nateklé kotníky a desítky makronek v koši. Těším se na každou novou zkušenost.