Pod názvem čekanka si mnozí z nás nejspíš vybaví modře kvetoucí rostlinu. Věděli jste, že se ale jedná i o nahořklou lahůdkovou zeleninu, která se obvykle přidává do salátů? Asi nejznámější je u nás čekanka červená, v italštině také nazývaná radicchio. Víte, proč je její konzumace zdraví prospěšná, anebo jak ji správně pěstovat? Pojďme si tedy projít základní druhy, jejich specifika i případné využití v kuchyni.

Původ a pěstování

Čekanky jsou sezónní zimní lahůdkovou zeleninou a představují důležitou součást především italské kuchyně. Listová čekanka je známá již od dob antiky; v širší míře se však začalo s pěstováním v 15. století a to především v oblastech kolem italských měst Veneto a Trentino. V současnosti má každá oblast Itálie svůj specifický druh čekanky.

Ačkoli jsou čekanky typickou italskou zeleninou, byli to Belgičané, kteří vyvinuli specifický způsob pěstování a vyšlechtili bílé čekankové puky. Ty nejsou tak hořké, díky velkoprodukci jsou levné a z těchto důvodů se jedná o nejprodávanější druh čekanky v Evropě.

Aby se dosáhlo při vlastním pěstování efektu listových puků, vysévají se semena čekanky do půdy a až rostlinka povyroste, sklidí se. Její kořeny se pak uskladní na několik týdnů do tmavého, chladného sklepa a během této doby začnou rašit puky. Listy se v tmavém prostředí vyvíjejí bez zeleného chlorofylu, a proto je typický čekankový puk velmi světlý. Toto je právě již zmiňovaná metoda pěstování, která vznikla v Belgii přibližně v 18. století. Díky ní nejsou listy tolik hořké, jako když se pěstuje běžným způsobem. Obecně platí, že čím více světla, tím více barevný bude plod a tím výraznější je i jeho chuť.

RADICCHIO

Radicchio v celorudé formě, která patří mezi nejpopulárnější, se pěstuje především v oblasti kolem městečka Chioggia v severní Itálii.

TREVISO A TARDIVO

Pěstují se pouze v oblasti kolem Trevisa (severovýchod Itálie u Venezie), kde jsou pro to vhodné klimatické podmínky. Jedná se zejména o kombinaci kvalitní půdy, ideální teploty a dostatečný přísun vody. Nejznámější druhy jsou treviso rosso, tardivo a světlá verze nazývaná castelfranco. Zajímavostí je, že se farmáři z oblasti Veneto snažili u Evropské unie prosadit, aby nikdo jiný nemohl pod těmito názvy prodávat tyto specifické čekankové odrůdy. Jejich požadavek však nebyl nakonec přijat.

CICORIA

Tento druh se pěstuje v regionu sousedícím s Trevisem, a to konkrétně okolo kolem městečka Gorizia. Oproti ostatním čekankám se liší tím, že má dlouhé tenké zelené listy.

Pozitivní vliv na zdraví

Čekanka má výborné čisticí a močopudné účinky, příznivě ovlivňuje vyprazdňování těla a to i díky vysokému obsahu vlákniny. Pomáhá při nemocech jater a je ideální potravinou pro diabetiky a také jako součást různých detoxikačních kúr. Látky v ní obsažené mají vysokou schopnost rozpouštět v organismu usazené nečistoty a zároveň je vylučovat z těla ven. Hořká chuť čekanky stimuluje vylučování trávicích šťáv a žluči, čímž stimuluje i zažívání. Kromě vlákniny a vody obsahuje čekanka i celou škálu minerálních látek jako draslík, fosfor, sodík, železo, vápník hořčík, jednoduché cukry, vitamíny a aminokyseliny.

Vitamíny B, C, K, kyselina listová společně s minerály a polyfenoly v čekance obsažené, mají dohromady obrovský detoxikační potenciál, pročištěním organismu tak napomáhají bojovat proti jeho předčasnému stárnutí. Jako všechna červená zelenina obsahuje i čekanka velké množství polyfenolů. Tyto látky mají antibakteriální, protivirový a antialergenní efekt. Jsou nezbytné pro zdravé srdce a cévy, pomáhají předcházet například srdeční ischemické chorobě.

Čekanka v kuchyni

Díky hořké chuti se čekanky používají jako minoritní surovina a často se tepelně upravují, aby se míra hořkosti zmírnila.

Kromě salátu ji také dusit nebo zapékat, výborná je například restovaná na másle nebo zadělávaná na smetaně. Vynikající a jednoduché na přípravu je například také italské rizotto s čekankou.

Na olivovém oleji zpěňte cibulku, přidejte pokrájenou hlávku čekanky a chvíli poduste. Přidejte rýži, postupně za stálého míchání vařte a po troškách zalévejte bílým vínem a vývarem, dokud rýže není uvařená. Přidejte strouhaný parmezán, máslo a čerstvě mletý pepř, promíchejte a můžete podávat.

Skladování

Čekanky mají rády nižší teplotu, ideálně kolem 3°C a vyšší vlhkost. Bílé puky je nutné skladovat ve tmě a proto je i na prodejnách obchodů můžete najít zakryté.