U stolu s prezidentem TGM

Ve své knize Hovory s TGM uvádí Karel Čapek: „Vzdělaný člověk se má pozorovat, má přemýšlet o své dietě; to není materialism – materialism je nemyslet a jíst a pít přes míru a proti rozumu. Žaludek si potřebuje odpočinout, jako každý pracující úd, a toho se mu dostane vyhladověním. Mnoho lidí ale nechává svůj žaludek dřít do úmoru – přejídat se je jako nosit nad své síly těžká břemena.“

Masaryk miloval ta nejprostší jídla. Byla to zřejmě zásluha jeho maminky, která vařila výborně, avšak velmi jednoduše. Díky mamince si zamiloval například škubánky, krupicovou kaši, bramboračku, a jeho vůbec nejmilejší jídlo byly švestkové knedlíky s mákem. V sezoně vyžadoval květák, jen obyčejně uvařený ve slané vodě a posypaný na másle osmaženou strouhankou.

„Při letním pobytu v Topoľčiankách nikdy neodolal brynzovým haluškám,“ říká Magdaléna Mikesková, vedoucí pobočky Muzea T. G. Masaryka v Lánech. Když se oženil, zvykl si snídat ovesné vločky ve formě kaše. Tento americký zvyk převzal od své manželky Charlotty.

O Vánocích nesměly na stole chybět máslové ořechové kotoučky obalované v cukru podle receptu prezidentovy maminky.

Prezidentovy oblíbené recepty

Sběratel gastronomických kuriozit dr. Václav Šmíd (jehož sbírku jídelních lístků si můžete prohlédnout ve Střední škole hotelnictví a gastronomie v Klánovicích), upozorňuje na častý výskyt zadělávané polévky. Její recept nebyl odnikud okopírován. „V té době se zadělávanou nazývala každá bílá krémová polévka. Zahušťovala se máslovou jíškou z mouky, proto se jí říkalo bílá. Zadělávaných polévek existovala celá řada, od zeleninových přes holubí a drůbeží až po výrazně aromatický husí kaldoun se širokými nudlemi,“ vysvětluje dr. Šmíd.

Častou polévkou u Masaryků byl však také obyčejný vývar z hovězího krku a kořenové zeleniny. Zajímavé je, že tento vývar často obsahoval i rajče a pozor! také pár kapek sherry, přestože TGM byl jinak zapřisáhlý abstinent. Vývar byl vždy velmi tmavý, tedy tzv. dvojitý, z dvojnásobného množství masa, pozvolna vařený několik hodin, občas se špetkou šafránu. Masaryk této polévce říkal „hnědá“ a někdy chtěl, aby v ní plavaly noky. V létě se podával i vychlazený, samozřejmě zbavený tuku a dochucený sherry. Nemohlo chybět pár kapek citronu. Rozkrojený citron byl k dispozici na stole, ve zvláštní misce a zabalený do gázy, aby při ručním vymačkávání nepadala jadérka do polévky.

Aspoň jednou týdně musela být na jídelním lístku ryba. TGM je rád viděl i na slavnostních tabulích na Hradě. Je zajímavé, že dával přednost českým sladkovodním rybám (candát, pstruh, kapr, štika) před mořskými. Při hradních obědech či večeřích vyžadoval prezident důsledně, aby menu bylo nejen v češtině, nýbrž také ve francouzštině.

Při hostině pořádané na Hradě 21. října 1919 u příležitosti prvního výročí samostatné Československé republiky navařili Masarykovi kuchaři podle dobových záznamů hovězí vývar v šálku, třeboňského candáta s holandskou omáčkou, kuřecí prsíčka Lucullus, bažanta po česku, houskové smaženky a květák s máslem.

V soukromí však byl Masaryk daleko střídmější. Obědval obvykle obyčejnou vařenou karotku s bramborem a jablkové pyré s oplatkou.

V pražském Muzeu gastronomie (chystá se jeho znovuotevření) se před několika lety konala výstava Co jedli slavní Pražané. Ve speciální expozici se návštěvníci muzea mohli seznámit se zajímavými příklady jídel, která si oblíbili například právě T. G. Masaryk nebo Karel Čapek.

Několik aristologických postřehů

Aristologie je věda o gastronomii. Pokud jde o TGM, konstatují aristologové ve svých dílech, že první český prezident se narodil 7. března 1850 a zemřel 14. září 1937. Prezidentem byl zvolen 14. listopadu 1918 a byl jím až do roku 1935. Masarykovi na Hradčanech vařil po celou dobu kuchař Jiří Hlávka.

O prezidentově snídani už byla řeč. Kromě ovesné kaše si dával ještě čerstvou ovocnou šťávu, nejraději z grepu. Někdy snědl trochu čerstvého ovoce. V jednom rozhovoru však tvrdí něco jiného: „Ke snídani napřed něco ovoce, ždibec másla a zavařeniny na topince, občas kousek opékané slaniny a asi půl sklenice neslazeného čaje, jídával jsem někdy i vejce naměkko, ale není to prý moc zdravé“. K obědu, jak sám říkal, si dal „jen několik lžic bílé polévky, malý kousek masa, víc zeleniny, kousek moučníku, ovoce a černou kávu“. Černá káva po obědě patřila k nejoblíbenějším lahůdkám pana prezidenta. Jeho častou večeří byla jen bílá káva s kouskem domácí buchty. „K večeři jsem si zvykl na kousek buchty s mlékem obarveným kapkou kávy. To stačí. Mezi tím trojím jídlem nepožívám nic, leda o páté doušek holého čaje, je-li společnost. Žaludek si potřebuje odpočinout, jako každý pracující úd, a toho se mu dostane vyhladověním.“

Ani Masarykova rodina neměla v oblibě vydatné hostiny. Například nejoblíbenější jídlo dcery pana prezidenta Alice Masarykové bylo také velmi jednoduché – k večeři měla nejraději staročeské kyselo.

Alkoholu se TGM vyhýbal. „Pokud se pití týká, nikdy jsem nepil kořalky, víno jsem však píval od chlapectví, narodil jsem se ve vinném kraji. Pivo jsem se naučil pít až ve městě. Teprve před svým padesátým rokem jsem poznal, že alkohol není k ničemu dobrému, ale spíš k zlému, a přestal jsem pít vůbec. Po mé poslední nemoci mě doktoři nutili, abych pil před jídlem skleničku vína. Nechutnalo mi a konečně jsem pokusy zjistil, že to jde bez vína také a ještě lépe. Jako prezident jsem i své hosty nutil, aby jedli bez vína nebo piva, ale nešlo to. No dobře, myslím si, ať každý dělá, jak se mu líbí. Abstinence není mým náboženstvím, ale občas se pokouším své spoluobčany upozornit, jak nemírné pití je, stručně řečeno, hloupé.“

V restauraci

TGM málokdy zavítal do restaurace. Existovalo však několik výjimek. Častým hostem byl například v restauraci ve slovenské Bystričce u Martina. Tam mu dělali švestkové knedlíky přesně tak, jak to měl rád. Pokaždé vyžadoval místní krémovou bramborovou polévku, které říkal „valašská“. Dnes se budova, postavená v roce 1931, jmenuje Masarykov dom.

Od roku 1916 fungovalo lahůdkářství Jan Paukert na pražské Národní třídě. Bývala to kdysi noblesní adresa, mezi stálými zákazníky byly předválečné filmové hvězdy jako Vlasta Burian, Hugo Haas, Zdeněk Štěpánek nebo Lída Baarová, chodili sem rádi Voskovec s Werichem i básník Jaroslav Seifert. Také dirigent Václav Talich a operní superhvězda Ema Destinová byli častými hosty. Kdysi totiž chlebíčky nepatřily do kategorie levných lahůdek. Byly poměrně drahé, protože byly připraveny z nejkvalitnějších surovin. Lahůdkářství fungovalo i jako catering, studené mísy pan Paukert posílal i prezidentu Masarykovi na Hrad a do Lán.

Kdykoli přijel do Brna, zastavoval se v jedné vegetariánské restauraci v České ulici, jejíž název se bohužel nezachoval. Počátkem července 1910 tam pozval svého známého, hodonínského učitele dr. Emanuela Havelku, a pozval ho na vegetariánskou večeři. Cituji ze vzpomínky pamětníka: „Vy jste zvyklý na slováckou vepřovou s knedlíkem, kvůli mně můžete udělat jednou výjimku. Bude vám třeba také chutnat.“ A co si objednali? Zeleninovou polévku, zeleninové řízky a k pití ovocnou šťávu. Nebylo to prý zlé a nebylo to laciné. Masaryk si pochvaloval, Havelka také, ale pak se šel přece jen dojíst tím vepřovým.

TGM však v restauraci nerad dlouho čekal na jídlo. Byl prý nervózní, když číšník dlouho otálel. Na zámku v Lánech si nechal personál udělat okénko, kterým bylo vidět z kuchyně do jídelny. Jakmile prezident dojedl, už běžel číšník odnést talíře.

Recept na život

K prezidentově zdraví a svěžesti přispívala nesporně i rozumná životospráva. Když ráno vstal, vykoupal se ve studené vodě a pak „sokoloval“ – cvičil. Denně hodinu až dvě chodil nebo si vyjel na koni. Nekouřil, ani dýmku. Žít na zdravém vzduchu a sluníčku, rozumně jíst a pít, žít mravně, pracovat svaly, srdcem, mozkem, mít starosti, mít cíl – to byl podle Masaryka celý recept makrobiotiky. A neztratit živý zájem, protože zájem, to je právě život sám, bez zájmu a bez lásky není života. Lidé ale dosud myslí víc na to, jak život prodloužit než jak jej opravdu naplnit. Měří život podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti.

Text: Vladimír Poštulka Foto: Archiv a Muzeum gastronomie

Oblíbený recept T. G. Masaryka

Květák s máslem

Suroviny:

1 větší květák, sůl, cukr krystal, 100 g másla, 150 g bílé strouhanky, 40 g sekané petrželky, půlka citrónu 

Postup:

Květák vložíme do vařící osolené vody se lžičkou cukru a šťávou z poloviny citrónu. Necháme 10 minut povařit, pak vyjmeme a dáme odkapat. Strouhanku opražíme dozlatova. Na porci podáváme čtvrtinu hlávky květáku přelitou máslem a sypanou opraženou strouhankou a sekanou petrželkou.