reklama

Staropražská kuchařka poutavě zasvětí do kulinářského světa historické Prahy

autor: | Kvě 30, 2018 | Nezařazené | 0 komentářů

Kaldoun, kreplach, hlemýždí sekaná, pražská šunka… Znovu objevené recepty z Prahy dob minulých vychází v knize Staropražská kuchařka nedávno zesnulého znalce historické kuchyně Viktora Faktora doplněné jedinečnými kolážemi Miroslava Huptycha. Kromě toho, jak připravit prastaré pokrmy, na kterých si kdysi pochutnávali nejen obyvatelé metropole, se čtenáři dozvědí řadu perliček o jídelních návycích v Čechách od středověku až po vznik republiky. Co rádi jedli Franz Kafka, Hugo Haas či Jaroslav Hašek? I takové informace se ve Staropražské kuchařce objevují.

Netradiční dárek z Čech

Kniha, která není ani tak klasickou kuchařkou, jako spíš milou kuriozitou, vychází v češtině, angličtině, francouzštině, španělštině, němčině a ruštině, a může tak potěšit jako netradiční dárek z Čech. Staropražské́ speciality mají původ v druhé́ polovině 19. století, kdy se rozvíjely velké́ hostince, hospůdky, ale i vinárny a hotely. Spolu s nimi vznikala také́ jídla jako pražská́ šunka, párky a ostatní uzenářské́ výrobky, ke kterým se podávaly různé́ doplňky a omáčky – například smetanový́ křen či švestková́ omáčka. Tradiční pokrmy se snoubily s určitou kulturní vytříbeností té doby.

Zajímavosti ze staropražských kuchyní:

  • Ve většině dobových hospod bylo běžné, že hosté si k pivu donesli večeři od uzenáře. Ti nabízeli novinku: teplé párky a vuřty „koulováky“. Standardní nabídka hospodských jídel bývala většinou jen studená: uzené́ maso, vuřty, tlačenka s cibulí či syrečk Někdy počátkem století se objevují i „utopenci“.
  • V řádu každého pražského tržiště byl uveden přesný́ soupis všech hub, které́ se tu mohly prodávat. Nabízet se mohly jen houby mladé́, nerozkrájené́, nejvýše překrojené́. Nesměly být okrájené́ tak, že by nebyla poznat jejich podoba.
  • Čokoláda v Čechách měla punc luxusu. Zato káva zdomácněla poměrně rychle. Ale vzhledem k tomu, že káva byla přeci jenom relativně drahou záležitostí, paralelně s jejím rozšířením byla patrná snaha o vypracování receptur kávovinových náhražek. Ty se dělaly z hrachu, dokonce i ze žaludů nebo z fíků. Až pak se přišlo na to, že když se suší a praží čekankové́ kořeny, vzniká́ z nich kávovinová́ náhražka, které́ se začalo říkat cikorie. Cikorka se rychle ujala a tento vynález postupně zatlačil zrnkovou kávu do pozice luxusního nápoje. Čaj byl dlouho vnímán jako něco, co se pije spíše ze zdravotních důvodů, a v oblibě moc nebyl. Vychutnávání si čaje, to je záležitost až začátku 20. století.

Viktor Faktor, Anna Novotná: Staropražská kuchařka

Ilustrace: Miroslav Huptych

Vydává Práh, 104 stran, doporučená cena 299 Kč

Text i foto: 2media.cz