Stane se Libye zmrzlinovým rájem?

Libyjci začali po svržení svého někdejšího vůdce Muammara Kaddáfího holdovat zmrzlině. Říká se sice, že kdo chce ochutnat opravdovou zmrzlinu, musí za ní do Itálie, ale její někdejší kolonie – Libye je zřejmě na cestě stát se stejně jako Itálie zmrzlinovým rájem. Napsal to server BBC.

Do revoluce z roku 2011 byla v Tripolisu pouze dvě zmrzlinářství. Teď jsou skoro v každé rušnější ulici a dostala jména jako Buenissimo, Limona nebo GilatiItalia. Majitel Buenissima Husajn Bannur ví, že Libyjci jsou na tyto krámky, které dříve neměli, hrdí. Sám zmrzlině a umění její přípravy propadl při svém dvouletém pobytu v Itálii. Teď je jeho hlavním zmrzlinářem mladší bratr.

„Rád vytváří příchutě. Specializujeme se na čokoládové,“ vysvětluje Bannur. Hitem je prý jednoznačně Nutella. GilatiItalia otevřeli v bohatší tripolské čtvrti Karkáriš teprve nedávno. Nažluto natřené stěny zdobí zarámované fotografie italských památek, uprostřed jsou tři červené stolky s barevně sladěnými stoličkami.

Majitelkou je Ruvajda Raísová. Je to její už druhý krámek a otevřít si ho prý nebyl žádný problém, i když je právě zima. Pár minut po zahájení prodeje už stáli ve frontě mladí i staří. Jeden z nadšených zákazníků říká s pohledem upřeným na 36 vaniček s různými zmrzlinami vyvolávajícími závrať, že je už sice zima, ale stále ještě svítí slunce. Obsah vaniček je dílem manžela paní Raísové. Dokázal do zmrzliny dostat příchuť baklavy s přídechem medu nebo také mátových bonbonů.

Libyjci rádi jezdí do Itálie a mnozí z nich si z ní přivezli odhodlání prodávat pizzu, otevřít kavárny nebo cukrárny, vysvětluje Raísová. A kdo nedosáhl přímo na krám, prodává zmrzlinu z pojízdné prodejny. Za Kaddáfího bylo těžké získat licenci k tomuto prodeji. Teď po Tripolisu jezdí několik nových nablýskaných červených dodávek oblepených pestrými nápisy.

Ta, která patří Muhammadovi Ghulámovi, je záležitostí hlavně šikovných rukou. Že by to mohl být dobrý obchod, ho napadlo při návštěvě Tuniska. Když se vrátil, udělal z někdejšího taxi prodejnu. „Koupil jsem toto auto, vytrhal z něj sedadla a vybavil ho strojem na zmrzlinu, lednicí a generátorem,“ popisuje svůj podnik Ghulám. Najal si upovídaného tuniského prodavače, který dobroty prodává za vyhrávání hitů amerického zpěváka Bruna Marse. Jenomže u pravého zmrzlináře mají cinkat zvonky a střechu auta má zdobit plastový kornout.

Takové propriety se ale v Libyi neseženou. Ghulám ví, že sám od Italů vízum nedostane, pověřil proto přátele, aby mu pomohli zvonky a kornout sehnat při cestě na Maltu. A když nevyjde ani to, najde zvonění na internetu a napojí zvuk na přehrávač CD, který bude propojený s tlampačem.

Nic z toho by před revolucí nebylo možné, úřady by podle Ghuláma jeho dodávku určitě zkonfiskovaly. Teď je všechno jiné a on už uvažuje o druhé. „Bude luxusnější než tato. Připravit ji na prodej mi trvalo tři měsíce, neměl jsem tehdy zkušenost. S tou novou to zvládnu za měsíc,“ plánuje si.

Ghulám stejně jako jeho kolegové zapojení do prodeje zmrzliny a dalších italských specialit vědí velmi dobře, že tajemstvím jejich úspěchu je mlsný jazyk spoluobčanů. „Libyjci rádi jedí. Jíst je tady nejdůležitější ze všeho, hlavně sladkosti,“ směje se paní Raísová.