Libyjci začali po svržení svého někdejšího vůdce Muammara Kaddáfího holdovat zmrzlině. Říká se sice, že kdo chce ochutnat opravdovou zmrzlinu, musí za ní do Itálie, ale její někdejší kolonie – Libye je zřejmě na cestě stát se stejně jako Itálie zmrzlinovým rájem. Napsal to server BBC.

Do revoluce z roku 2011 byla v Tripolisu pouze dvě zmrzlinářství. Teď jsou skoro v každé rušnější ulici a dostala jména jako Buenissimo, Limona nebo GilatiItalia. Majitel Buenissima Husajn Bannur ví, že Libyjci jsou na tyto krámky, které dříve neměli, hrdí. Sám zmrzlině a umění její přípravy propadl při svém dvouletém pobytu v Itálii. Teď je jeho hlavním zmrzlinářem mladší bratr.

“Rád vytváří příchutě. Specializujeme se na čokoládové,” vysvětluje Bannur. Hitem je prý jednoznačně Nutella. GilatiItalia otevřeli v bohatší tripolské čtvrti Karkáriš teprve nedávno. Nažluto natřené stěny zdobí zarámované fotografie italských památek, uprostřed jsou tři červené stolky s barevně sladěnými stoličkami.

Fronty na zmrzlinu

Majitelkou je Ruvajda Raísová. Je to její už druhý krámek a otevřít si ho prý nebyl žádný problém, i když je právě zima. Pár minut po zahájení prodeje už stáli ve frontě mladí i staří. Jeden z nadšených zákazníků říká s pohledem upřeným na 36 vaniček s různými zmrzlinami vyvolávajícími závrať, že je už sice zima, ale stále ještě svítí slunce. Obsah vaniček je dílem manžela paní Raísové. Dokázal do zmrzliny dostat příchuť baklavy s přídechem medu nebo také mátových bonbonů.

Libyjci rádi jezdí do Itálie a mnozí z nich si z ní přivezli odhodlání prodávat pizzu, otevřít kavárny nebo cukrárny, vysvětluje Raísová. A kdo nedosáhl přímo na krám, prodává zmrzlinu z pojízdné prodejny. Za Kaddáfího bylo těžké získat licenci k tomuto prodeji. Teď po Tripolisu jezdí několik nových nablýskaných červených dodávek oblepených pestrými nápisy.

Prodejna v taxíku

Ta, která patří Muhammadovi Ghulámovi, je záležitostí hlavně šikovných rukou. Že by to mohl být dobrý obchod, ho napadlo při návštěvě Tuniska. Když se vrátil, udělal z někdejšího taxi prodejnu. “Koupil jsem toto auto, vytrhal z něj sedadla a vybavil ho strojem na zmrzlinu, lednicí a generátorem,” popisuje svůj podnik Ghulám. Najal si upovídaného tuniského prodavače, který dobroty prodává za vyhrávání hitů amerického zpěváka Bruna Marse. Jenomže u pravého zmrzlináře mají cinkat zvonky a střechu auta má zdobit plastový kornout.

Takové propriety se ale v Libyi neseženou. Ghulám ví, že sám od Italů vízum nedostane, pověřil proto přátele, aby mu pomohli zvonky a kornout sehnat při cestě na Maltu. A když nevyjde ani to, najde zvonění na internetu a napojí zvuk na přehrávač CD, který bude propojený s tlampačem.

Nic z toho by před revolucí nebylo možné, úřady by podle Ghuláma jeho dodávku určitě zkonfiskovaly. Teď je všechno jiné a on už uvažuje o druhé. “Bude luxusnější než tato. Připravit ji na prodej mi trvalo tři měsíce, neměl jsem tehdy zkušenost. S tou novou to zvládnu za měsíc,” plánuje si.

Ghulám stejně jako jeho kolegové zapojení do prodeje zmrzliny a dalších italských specialit vědí velmi dobře, že tajemstvím jejich úspěchu je mlsný jazyk spoluobčanů. “Libyjci rádi jedí. Jíst je tady nejdůležitější ze všeho, hlavně sladkosti,” směje se paní Raísová.

Zdroj: www.lidovky.cz