Soutěžte s námi o trilogii „Sláva a zánik starých pražských pivovarů“

Odpovězte na soutěžní otázku a první tři, kteří pošlou správnou odpověď na info@gastrohotel.cz, získají třetí díl trilogie „Sláva a zánik starých pražských pivovarů“.

Soutěžní otázka: V jakém roce byla ukončena výroba piva v pivovaru U sv. Tomáše?

Trilogie „Sláva a zánik starých pražských pivovarů“ popisuje pivovary na území historických pražských měst se zaměřením na druhou polovinu 19. století. V úvodní části 1. dílu se čtenáři navíc seznámí s obecnou historií českého pivovarnictví od nejstarších zmínek týkajících se  církevních pivovarů, s vývojem sladovnických cechů, řemesel či konkrétních profesí a vůbec se zlomovými pivovarskými událostmi v toku staletí.

Tato část pak čtenáře přivádí až k velké vlně rušení pivovarů v pohnutých asanačních dobách na přelomu 19. a 20. století a jejímu vrcholu v období mezi dvěma světovými válkami, kdy kromě pivovarů U Fleků a U sv. Tomáše všechny do té doby zbývající pivovary zanikly.

Nutno dodat, že celá trilogie je zaměřena na starou Prahu, a tudíž v ní nejsou popisovány pivovary na pražských předměstích. Jejich historický vývoj a existence jsou sice neméně zajímavé, ale ve srovnání se staropražskými pivovary dosti odlišné a tak by jim bezesporu náleželo samostatné zpracování.

Druhá část 1. dílu je věnována zevrubnému popisu pivovarů na Starém Městě, které zanikly ve starších dobách; na to navazuje podrobnější pojednání o pivovarech v této části Prahy, které se udržely v činnosti alespoň do poslední třetiny 19. století. Podobně je koncipován též 2. díl (Nové Město) a 3. díl (Malá Strana, Hradčany a Vyšehrad).

V kapitolách věnovaných jednotlivým pivovarům jsou připomínáni majitelé, sládci, nejrůznější příhody, zajímavé případy a ve své době populární kulturní vystoupení, zábavy a slavnosti, které měly v mnoha staropražských pivovarských hostincích pevné zázemí. Dále v trilogii čtenáři naleznou informace o stěžejních rekonstrukcích, práci zaměstnanců nebo o výrobním sortimentu daného pivovaru. Text doprovází bohatá obrazová dokumentace – staré archiválie, dobové reklamní inzerce, fotografie, pivní etikety či pohlednice. Mnoho pivovarů bývalo po dlouhá léta neoddělitelně spojeno s rodinami významných měšťanů a tak se čtenáři mohou seznámit i s krátkými životopisy nejvýznačnějších sládků, kteří byli příslušníky těchto rodin.

Kromě autorova textu vycházejícího ze širokého spektra písemností – od nejstarších zmínek o pražských domech a jejich hospodářského zázemí až po úryvky z beletristických knih známých spisovatelů, jsou součástí textu také citace vzpomínek zainteresovaných pivovarníků týkající se především vlastního profesního života. Třetí díl uzavírají ukázky starých půdorysných plánů některých pivovarských objektů, obrazová inzerce kulturních programů, přehledné tabulky ročních výstavů (výroby piva) či pivovarské názvosloví, jehož rozsah nebyl v takové míře doposud zpracován.

Z dnešního pohledu je až neuvěřitelné, že v předhusitských dobách je na území staré Prahy doloženo zhruba 350 objektů sloužící k výrobě sladu a piva. Nešlo však jen o pivovary, tak jsou vnímány dnes. Kromě objektů samostatných sladoven se jednalo především o tzv. nákladnické domy, což ve zkratce řečeno byly pivovary bez varny. Pořízení varního kotle bylo v dávnověku finančně velmi náročným počinem a tak se vaření piva koncentrovalo jen v některých pivovarech s tím, že další fáze výroby, především kvašení, probíhaly v jednotlivých nákladnických čili právovárečných domech. Nešlo ovšem o pražskou specifiku, danou praxi sledujeme též v jiných městech u nás i například v Bavorsku.

Pro zajímavost uveďme, že v tereziánských dobách 18. století, kdy byly v činnosti ještě desítky nákladnických domů, byly varny na Starém Městě jen v Jezuitském pivovaře (čp. 316-I), Purkrabském pivovaře (čp. 356-I), U křižovníků (čp. 191-I), U Celestýnů (čp. 706-I), U Humlů (čp. 730-I), U hrubého muže (čp. 731-I), U Klouzarů (739-I), U Berků (čp. 346-I), U U Šedivých (čp. 350-I), U Sladkých (čp. 352-I) a U Závorků (čp. 359-I). Z místopisného hlediska je zajímavé, že většina z uvedených pivovarů se nacházela pouze ve dvou lokalitách – v Dlouhé třídě a na Perštýně.

Na Novém Městě bývalo „srdce pivovaru“ v uvedené době pouze v Obecním pivovaře (čp.2-II) při Novoměstské radnici, v Černém pivovaře (čp. 292-II), který po zániku pivovaru u radnice byl zván také Obecním pivovarem, dále ve druhém pivovaru řádu jezuitů (čp. neznámé), U Kornelů (čp. 32-II), U Štajgrů (čp. 699-II), U Rádyšů (čp. 1003-II) a U Pařízků (čp. 1129-II).

Na Malé Straně byla varna instalována jen v Obecním pivovaře v Malostranské radnici (čp. 35-III) a v augustiniánském pivovaře U sv. Tomáše (čp. 33-III), na Hradčanech v premonstrátském pivovaře Na Strahově (čp. 135-IV) a na Vyšehradě v kapitulním pivovaře Na Libušince (čp. 48-VI). Nutno podotknout, že posledně dva zmíněné pivovary byly zároveň jedinými zástupci v uvedených městech.

Mnohé staropražské pivovary svým věhlasem překročily okruh místní známosti, když po staletí dosti výrazně promlouvaly do všedního života města a jejích obyvatel. Ještě na počátku 20. století to byly například pivovary U Primasů či U Šenfloků na Václavském náměstí, U Bucků či U Rozvařilů na Poříčí nebo pivovary U modré štiky v Karlově ulici nebo U zlaté štiky v Dlouhé třídě. K nim dále připočítejme například pivovary U svatého Tomáše v Letenské nebo pivovar U Fleků v Křemencově ulici.

Foto: Obrazová dokumentace: sken 29. 1. 2014 – Restaurační výčep v pivovaře U sv. Tomáše na snímku z 30. let 20. století.