Socialistický realismus a bary moc k sobě nepasovaly

autor: | Dub 28, 2017 | Gastro & Drinks | 0 komentářů

Povídání Saši Mikšovice, jak se vyvíjela česká barová scéna. Tentokrát padesátá léta a tuhý socialistický realismus. A jako v dalších odvětvích tyto ztracené roky nám ve srovnání s světem chybí.

Devastující vliv neměla jen politika

Akce 77 000 do výroby, která odehnala v padesátých letech živnostníky od jejich zdrojů příjmů a číšníky donutila, aby nedobrovolně přenechali svoje pozice ženám, se dnes považuje za hlavní příčinu zbrzdění vývoje přípravy a servisu míšených nápojů v Československu. Začal jsem se o obor zajímat v první polovině šedesátých let a kloním se k názoru, že se vliv politiky na bary a barmany přeci jen poněkud přeceňuje.

Retardujících vlivů bylo víc

Retardujících vlivů bylo totiž víc a jejich kořeny vyrůstaly mimo politické podhoubí: Nedostatek pracovních nástrojů (získat šejkr byl důvod k mejdanu a míchací sklenice se lžičkou a strainerem zůstala dlouho snem), omezená surovinová základna (tequilu jsem poprvé držel v ruce až začátkem osmdesátých let a to díky tomu že jsem působil v Interhotelech Čedoku, kde jsme na tom byli relativně dobře oproti Restauracím a jídelnám a Jednotě) a nedostatek lektorů. Aktivity na tomto poli byly ojedinělé a spíše nahodilé: semtam tzv. barmanská soutěž, semtam nějaká stáž, semtam odborná, spíše popularizující příručka.

Pamětníci vzpomínají na koktejly z Lucerny i Slovanského domu

To ale neznamená, že se koktejly nemíchaly! Byly doma téměř v každém podniku s barovým pultem. Sortiment byl do jisté míry stereotypní a zahrnoval evrgríny jako Bílou paní, Sidecar, Gin Fizz. Ten poslední je dodnes s úsměvem vzpomínaným produktem Velkého sálu pražské Lucerny. Podával se tam v silnostěnných nízkých tumblerech z mačkaného skla a o řádné dávce ginu možná slyšel vyprávět Oldřicha Nového ve filmu. Vypili jsme ho ale hektolitry, protože jak jinak se cítit v osmnácti světákem? Opačné straně spektra dominovala Ranní růže. Míchali ji od rána do rána v 3. patře Slovenského domu, v nezapomenutelném útočišti flamendrů šedesátých až osmdesátých let. Dnes bychom ji označili za signatorní koktejl, protože recepturu ovládali jen barmaid a barmani v tomhle podniku.

Text: Alex Mikšovic

Foto: Archiv