Rozhovor s architektka Evou Jiřičnou: Snažím se, aby všude bylo dost světla

Na konferenci AHR ČR získala cenu AHR ČR za mimořádný přínos pro architekturu a hotelový design výjimečná architektka Eva Jiřičná. Povídali jsme si nejen o důležitosti světla v jejích projektech, ale také o tom, jak mocná je síla pohybu…

Vaší výraznou prací v oblasti hotelnictví je architektonický návrh prvního pražského designového hotelu Josef. Jak na realizaci projektu vzpomínáte?

Práce na tomto projektu byla tak složitá a zdlouhavá, že už bych ji nechtěla zažít:-) Na počátku bylo obtížné vůbec klienta přesvědčit, že může na Starém Městě postavit budovu, která bude moderní a tudíž jiná, než historické budovy okolo. Pak následovala fáze získávání povolení pro realizaci. Ta trvala také poměrně dlouho, protože Praze 1 se nezdál záměr takového typu hotelu pro tuto městskou část vhodný. Po zdolání těchto překážek, kdy jsme už připravili návrhy interiérů a dalších prostor hotelu, majitel přišel s názorem, že provozování moderní budovy s moderním interiérem je vlastně sebevražda. Opět se tedy dlouho nic nedělo. Po nějaké době nás majitel požádal, abychom zhotovili dva vzorové pokoje v jednom prázdném hotelu nedaleko. Pokoje pro hosty jsme připravili, nakonec se všem líbily a my jsme projekt dopracovali. Jenže pro realizaci si majitel vybral firmu, která se stavbou hotelu neměla žádné zkušenosti. No, nebylo to vůbec jednoduché…

 Čím jste se v případě hotelů Josef a Maximilián inspirovala?

U každého hotelu to probíhalo jinak. Hotel Josef byla novostavba. Shodou okolností z první části fasády, která směřuje do Masné ulice, je překrásný výhled na Prahu, kdy vidíte věže Týnského chrámu, a když vystoupáte výše, odhalí se vám z architektury Starého města ještě více. A tak jsme se snažili ten výhled umocnit. Udělali jsme velká okna, opravdu co největší a nejnižší, aby host, který přijde „domů“ viděl krásu Prahy, i když v pokoji sedí. Nemusí se dívat na špatné obrazy v místnosti, ale třeba na večerní rozsvícené siluety města. S povolením velkým oken byla trochu potíž, ale podařilo se. Nemám ráda všechna ta zelená, modrá, hnědá skla, která sice odrážejí sluneční energii, ale vypadají příšerně. My jsme použili čirá skla, která mají minimální odrazivost, ale nad okny jsme udělali stříšky, což pomohlo i trošku artikulovat fasádu. Díky tomu nepůsobí vedle té dekorativní budovy z 19. století tak prázdně. Pohled z druhé fasády jsme vyřešili zahradou, která pěkně roste a je příjemné se na ni dívat. V případě hotelu Maximilián jsme provedli jen menší přestavbu, nové zařízení přízemí, prostor pro snídaně, bar, v pokojích jsme vyměnili nábytek, zrealizovali jsme novou skleněnou střechu, trochu obměnili zahradu.

 Design hotel obecně musí určitě splňovat nějaká architektonická kritéria?

Upřímně řečeno, já nevím. To si všechno organizoval majitel sám. My jsme udělali to nejlepší, co jsme v tu dobu a s rozpočtem, který jsme měli k dispozici, mohli podniknout. Vycházeli jsme hlavně z toho, co člověk potřebuje, když cestuje. Já už jsem alergická na všechny obrazy, na které se musím dívat v různých hotelech, kde přenocuji. Jsou většinou jeden horší než druhý. A jako host se tomu nemůžete vyhnout. A člověk nejede do hotelu proto, aby se díval na špatné reprodukce, ale potřebuje především kvalitní postel, funkční koupelnu, klid a dobrou snídani.

 V čem je podle vás ta výjimečnost designového hotelu?

My jsme tohle vlastně vůbec neřešili. Naše zadání nebylo vytvořit designový hotel. Hotel byl původně tříhvězdičkový a my jsme měli za málo peníze, které do toho majitel tehdy investoval, zrealizovat projekt hotelu, který bude mít po architektonické stránce určitou úroveň. To, že si z něj nakonec majitel udělal designový hotel, pro nás bylo překvapení. Zjistil, že když se stane členem skupiny designových hotel, bude z toho mít nějaké výhody.

 S jakými materiály nejčastěji pracujete a proč?

Člověk by měl používat materiály, o nichž je přesvědčen, že jsou pro konkrétní účel vhodné. Já samozřejmě ráda pracuji se sklem a kovem, ale nevyhýbám se ani dřevu. V hotelu Maximilián i v Univerzitním centru ve Zlíně je dřevěný nábytek. Nebráním se použití žádného materiálu, pokud vyhovuje funkčně očekávanému účelu. Obecně mám ale ráda barvy, které člověka pozvednou na mysli. Také se snažím, aby všude bylo dost světla. Když jsou budova nebo prostor hodně světlu otevřené, stačí, aby i v pošmourném dni na chvíli vysvitlo slunce, a hned je všechno veselejší. I v místnostech bychom si ho měli užívat a vidět i efekt stínů.

 Když cestujete, ubytováváte se raději v designových nebo v řetězcových hotelech?

Já o tom vůbec nepřemýšlím. Jezdím hlavně na pracovní cesty, takže mi hotel většinou někdo zarezervuje. Ale samozřejmě, kdybych měla možnost vybrat si, ráda bych přenocovala v hotelu  od nějakého známého architekta. Díky své práci jsem přenocovala ve spoustě dobrých, ale i špatných, hotelů.

 Které vás něčím zaujaly?

Tak třeba všechny hotely od Philippa Starcka, ať se vám líbí, či nikoli, vás zaujmou. Ve španělském Madridu jsem nocovala v hotelu Puerta America, kde byl každý pokoj navržen jiným architektem. Já jsem spala v interiéru Zahy Hadid, britské architektky, iráckého původu, což byla také velmi zajímavá zkušenost. V Monaku mě zaujal hotel Monte Carlo Bay, exteriér je postmodernistický, ta budova je vlastně ošklivá, ale interiéry jsou designové, krásné. A je tam nádherná zahrada. Víte, ale když někam přijedu v půlnoci a v 9 ráno už z hotelu odjíždím, vyhrávají před stylem dobrá postel, koupelna a snídaně. To jsou priority:-)

 Myslíte si, že služby v hotelnictví a nabídka gastronomie jsou v České republice kvalitní? Jaká je vaše osobní zkušenost?

Podle mě je možné se v České republice najíst a ubytovat velmi dobře, výběr restaurací se vyrovná jinému evropskému městu. Hotely jako Four Seasons, Kempinski mají perfektní servis i kuchyni. Praha si nemůže na kvalitní hotely stěžovat a má co nabídnout. Jako velký problém vnímám  přetrvávající kouření v restauracích.

 Vnímáte nějaký rozdíl mezi britským a českým hotelnictvím?

Pokud se práce dělá dobře, je jedno, kde. Možná Britové mají více propracovanou schopnost zabývat se detaily. Třeba, že host dostane účet v krásné obálce, u zrcadla v pokoji je jedna čerstvá květina, která barevně naprosto dokonale ladí s tóny pokoje… Pravdou ale je, že několik let, co mám v Čechách malý byt, už v hotelech nepřenocuji, a možná se to změnilo.

 Co vám letos udělalo radost?

Nestalo se nic tak úžasného, že bych si pro to tento rok zapamatovala. Ale přežili jsme, a to je úžasné:-) Ale jednu letošní radost vlastně mám. Podařilo se mi najít nový kurz cvičení pilates. A pak jsem objevila jeden bar, kde připravují různé sendviče z opečeného tenoučkého chleba a džus z čerstvého ovoce. Tak to jsou mé sobotní radosti – cvičení, toast a džus!

 Jak ráda trávíte volný čas?

Moc času nemám, ale posledních deset let cvičím jógu a pilates. Moje práce obnáší i lezení po žebříku nebo do suterénu, občas musím něco přeskočit… A v určitém věku vás prostě tělo začne bolet. A cvičení pomáhá ve dvou rovinách. Jednak je dobré pro tělo a také vyžaduje soustředění, takže už nemůžu myslet na nic jiného. Všechny nedořešené problémy jdou stranou, a když se po několika hodinách do hlavy vrátí, už mám určitý odstup. Je dobré si uvědomit, že nechodíme cvičit, abychom druhé ohromili, jak nám to jde či nikoli, ale děláme to pro sebe. Jsem vděčná, že se můžu hýbat.

 Cestujete ráda? Jaké jsou vaše oblíbené destinace?

Už dlouho jsem žádnou destinaci nevybírala. Když mám dovolenou, jsem doma. Je to pro mě úleva nemuset s taškou na letiště. Naposledy jsem byla před dvěma roky v Indii. Deset dní jsem prožila v ajurvédském centru cvičením jógy, masážemi, plaváním v moři a s vegetariánskou stravou.

 Eva Jiřičná

Architektka českého původu, již více než 45 let žije a pracuje v Londýně, kde v roce 1984 založila vlastní ateliér – Eva Jiricna Architects Limited. V roce 1999 spolu s Petrem Vágnerem založila v Praze ateliér AI – DESIGN.

Výběr z realizací a projektů v ČR:

Bytové domy Sky Barrandov, 2016,

Polyfunkční dům v Revoluční, 2016 (v realizaci),

Výstava Jana Kaplického v Tančícím domě, 2016,

Bytové domy v Holešovicích, 2015 (nerealizováno),

Rekonstrukce domu v Michli, 2014,

Vila v Tróji, 2013,

Lávka v Klatovech, 2012,

Kongresové centrum Zlín, 2011,

Cafe B.Braun, 2010,

Bytový dům Sněžka, 2009,

Univerzitní centrum Zlín, 2008,

Hotel Maximilian, 2005, www.maximilianhotel.com

Kostel sv. Anny, 2004,

The British Council, 2003,

Hotel Josef, 2002, www.hoteljosef.com

Interiér bytu v Divadelní ulici, 1999,

Byt ve Voršilské ulici, 1999,

Oranžerie na Pražském hradě, 1999

Text: Michaela Šulcová