Lidé spíše než produkt, kupují servis. Nějaké námitky? Sotva. Lahve s ginem, vodkou, rumem, whisky jsou koneckonců všude stejné. Dokonce i koktejly, přinejmenším pokud barman akceptuje standardní receptury, se rovněž nijak významně neliší. Rozdíly mezi muži a ženami za barovými pulty jsou ale obrovské. Ten rozdíl se pozná mimo jiné, když se večer uzavře definitivně kasa. Zamyslete se nad sedmi základními triky, které zaručeně vedou k dobrým výsledkům v kategorii, která zajímá i zatvrzelé idealisty: k vyšším tipům.
Představují nikoli návod, nýbrž doporučení a vycházejí z jevu, jemuž říkám semafor. Je jím hostova tvář, zejména její mimika, která signalizuje, zda jsme se vydali v komunikaci správným směrem. Odmítavou červenou identifikujeme snadno. Váhavou žlutou právě tak. Nadšeně přitakávající zelenou určíme nejsnáze.
-
Poslouchejte, co host říká!
Ale to je přeci samozřejmé, pane autore. Opravdu? Dodnes tu a tam použiji lakmusový papírek. Spočívá v popisu, jak si přeji espresso (kovaní baristé mi snad odpustí tento – pro ně nepřijatelný až provokační – výraz). Objednávám si totiž trošičku větší ristretto. Dám si práci a ukazuji palcem a prostředníkem, jak asi větší. Dva cukry, bez mléka, bez vody. Barman poslouchá a posléze mi dodá kbelíček kávy, konvička s mlékem a sklenka s vodou pózují vedle. Štve mě to a rozhoduji se, že půjdu na 5 % (tipu), nebo rovnou kávu odmítnu a odcházím. Nedával pozor. Myslel na něco jiného, jakmile slyšel espresso, začal uvažovat o svých standardech. Možná špatně slyšel, protože v baru vyřvávala muzika. Možná ho rozptýlil někdo, kdo se objevil v jeho periferním vidění. Možná… Takže se vraťte k první větě a opravdu se soustřeďte na hosta, jemuž právě tady a teď musíte věnovat pozornost. A sledujte jeho semafor. Kaboní se? Ošívá se? Jeví netrpělivost? Těká očima? Něco je špatně. Řeknu vám, co. Má dojem, že ho neposloucháte.
-
Dívejte se na hosta!
Další doporučení, jak hostovi dokážete, že se mu věnujete. Není ovšem dívání jako dívání. Možná teď o mně zapochybujete, ale mám to vyzkoušené a nepřišel jsem na to sám. Hledím hostovi do očí, ale ne do obou. V krátkých intervalech se vždy dívám do jednoho z jeho očí a snažím se o nikoli vyloženě upřený Důležité zejména u přitažlivých dam, které jsou na obdivné pohledy zvyklé.
-
Usmívejte se!
Už slyším námitky: To si mám hrát za barovým pultem na Vesničko má středisková? Nikoli. Křenit se od ucha k uchu a vykřikovat hlasitě? Zdali. Ale ten přirozený úsměv, při němž většinou ani nejsou vidět zuby, kolem očí se vytváří vějířek vrásek a v očích svítí – bůhví, kde se tam berou – ohníčky, to je pro hosta signál, že ho rádi vidíte (proč taky ne) a zároveň mu dáváte naději, že jednání s vámi bude hladké a příjemné. Úsměv považuje host za signál, že ho
-
Dejte hostovi na vědomí, že o něm víte!
Ty časy, kdy číšník osloven hostem odvětil „Kolega!“ a mínil tím, že se vámi zabývat nebude, protože je polívkář a nikoli nápojář, takže mu do vás nic není, protože vy přeci před sebou bramboračku máte, zdaleka neskončily. Ve vašem baru ovšem ano. Takže jste si někde přečetli, že hosta je třeba vzít na vědomí do jedné minuty (!) po jeho příchodu. Stačí mu pokývnout hlavou na pozdrav, udělat gesto, z něhož vyrozumí, že se mu budete věnovat, jakmile to bude možné. Hosté jsou z 99 % chápaví, a pokud nedržíte u ucha ramenem telefon a z výrazu vaší tváře je jasné, že si domlouváte rande, trpělivě počkají. Ale věnujte se jim opravdu hned, jakmile to bude možné. V pořadí, v jakém se dostavili!
-
Oslovujte hosta jménem!
Jak je zjistíte? Ve Spojených státech se vám barman po vašem příchodu představí. Host učiní na oplátku totéž. U nás tohle nebývá zvykem, takže nezbývá než si tak trochu zahrát na detektiva. Možná ho jménem oslovuje obchodní partner, který ho doprovází. Možná má na krku badge se jménem viditelným na pět metrů. Možná platí kartou. Možná se někomu představuje do telefonu. Možná… těch možností je nekonečně mnoho a stačí čapnout tu, kterou vám host – mnohdy bezmyšlenkovitě – nabídne. Neostýchejte se jméno používat. Vyčleníte tak hosta z množiny záplavy ostatních subjektů a zvýšíte jeho sebeúctu. A dejte na mne: Nikdy neprozrazujte, jak jste na jeho jméno přišli. To je vaše sladké tajemství, jemuž se někdy říká know-how.
-
Nechte jednat nejdříve hosta!
Řekl bych to ještě jinak. Nevnucujte mu svou On má pravděpodobně svou představu, jak obchodní případ v baru hodlá řešit. Chce si povídat? Tak si povídejte, máte-li čas. Nechce si povídat? Tak ho nechte. Učiňte standardní kroky, které jsou neutrální, a pak počkejte, s čím přijde.
-
Poděkujte hostovi za kladné vyjádření k službě!
To je velmi důležité. Může mě vzít čert, když řeknu v restauraci, že mi chutnalo a číšník utrousí jen „Vyřídím.“ Tak já si dal tu práci, abych výkon kuchtíka pochválil, a ono to nikomu nestojí za to, aby naznačil, že má radost? Příště si dám pozor, abych se unavoval. Naopak kreativní reakce udělá radost mně. Poznám z ní, že oslovený poslouchal, co říkám, a pošle to dál.
Text: Alexander Mikšovic Foto: Archiv
Zlatý kuchař – volba veřejnosti
On-line verze časopisu
