fbpx
Domů » Rubriky » Osobnosti » Blogeři a youtubeři jsou už dnes „celebritami“

Blogeři a youtubeři jsou už dnes „celebritami“

Jídlo z obrázku na monitoru nechutná ani nevoní. Přesto zrovna blogy nebo sociální sítě (a další internetové kanály), na kterých se o jídle mluví (food blogy), patří k těm nejčtenějším. Na internetu se pohybují nejen slavní šéfkuchaři a restaurace, ale internet se stal také ideální platformou pro vznik nových trendů a novinek.

Oslovili jsme několik předních tuzemských food blogerek a požádali je o odpověď na několik následujících otázek.

Co stálo za rozhodnutím založit si vlastní blog? Máte nějakou vizi?

Andrea Pavelcová – www.fitfab.cz: Upřímně řečeno za tím byla spíše zvědavost, jak si takový blog povede a jestli ho někdo vůbec bude číst. Můj blog je orientovaný spíše na ženy, které chtějí něco udělat se svým zdravím a postavou a rozhodnou se cvičit, běhat nebo zdravěji vařit a jíst. Chtěla jsem jim pomoci, naučit je vyvarovat se chyb, které jsem udělala já, a zábavnou cestou jim ukázat bezbolestnou cestu bez hloupých mýtů. Vize blogu je tvorba článků, které budou užitečné, ve kterých se lidé najdou a řeknou si „ty jo, vždyť je to tak jednoduché a stačí u toho používat selský rozum“.

Jana Králiková (Černá) – www.zasadnezdrave.cz: Bloguju od roku 2011, a vděčím za ten nápad svojí kamarádce Karolíně Kváš (Dobrovské). Společně jsme tehdy založily blog Jako rybička proto, že ona studovala v Anglii a já v Čechách. Sdílely jsme tam spolu recepty, zážitky a zajímavosti z oblasti zdravého životního stylu a osobního rozvoje, až kolem blogu začala růst komunita lidí. Díky téhle zkušenosti a díky mému rozhodnutí odejít z klasického zaměstnání a pustit se do života na volné noze, vznikl můj web Zásadně zdravě s blogem.

Markéta Pavleje – www. kitchenette.cz: Bylo to asi nějaké vedení osudu, protože jsem vlastně ani nevěděla, co to blog je. Věděla jsem, že bych chtěla utéct ze světa módy, který mě už přes 10 let velmi dobře živil, a také jsem věděla, že bych se chtěla věnovat jídlu. Ale přesnou vizi jsem ještě tou dobou neměla. Zvažovala jsem otevření bistra nebo také organického supermarketu ve stylu Whole Foods. A pak jednou od mojí kamarádky z módního businessu přišla žádost, jestli bych jim nechtěla dělat obsah pro jeden online fashion magazine. Že mám ráda „to jídlo a ještě ho vždycky tak pěkně uvařím, nastyluju, nadekoruju“. A tak jsem si řekla, že je to dobrý krůček do světa food businessu.

Jaké byly původní představy a realita? Překvapilo vás něco?

Andrea Pavelcová: Překvapila mě neznalost lidí o spoustě témat, ať už výživě nebo fungování lidského těla. Překvapilo mě, kolik nabídek na spolupráci mi už za ty roky stihlo přijít a jak moc jsou blogeři prodejní. Málokdo se dnes snaží psát blog tak, aby lidem dal přidanou hodnotu a obohatil jejich život. To je u mě číslo jedna. Původní představa byla, že si blog bude číst jen pár desítek lidí, od začátku se ale těšil docela velké čtenosti, což mě samozřejmě motivuje zlepšovat obsah a přizpůsobovat jej potřebám čtenářů.

Jana Králiková (Černá): Z původních představ si vybavuju to, že jsem o platformě blogů vůbec nic nevěděla. Neznala jsem tenhle způsob veřejného svobodného psaní na internetu, u nás v té době, kdy jsme o založení blogu přemýšlely, psal asi jen pan Cuketka. Postupem času blogů přibývalo a stále přibývá. Já vnímám od určité chvíle rozdělení food blogerského publika na dva tábory. Fanoušky food bloggerů, kteří jejich práci oceňují, protože jejich recepty používají, „konzumují“ jejich obsah na internetu a sociálních sítích, a profesionály v oboru gastronomie, kteří s nimi většinou mají problém a často je kritizují, protože mají pocit, že „nic pořádně neumí, jen o tom píšou“. Nechci to generalizovat, jen je pravda, že tohle i díky tomu, že sedím v podstatě zadkem tak trochu na dvou židlích, jednoduše kolem sebe vnímám.

Markéta Pavleje: Překvapilo mě, jak rychle si Kitchenette na sebe začal nabalovat své příznivce. Jak moc a rychle to lidi bavilo. Jak to pohltilo mě. Díky blogu jsem se začala zase více věnovat fotce a teď mě hlavně food fotografie živí. Fotila jsem velké kampaně i pro obří zahraniční značky. Překvapilo mě, kolik lidí si koupilo moji kuchařku. Nepřestává mě překvapovat, že blog má kolem 500 000 návštěv měsíčně. Moc mile mě překvapuje, že na blog mi chodí stále i po těch letech (v únoru to bude 7 let, co jsem ho založila) výhradně milí a pozitivní lidé. Nedostávám tu žádné „haty“ a to si myslím, že je unikátní ve světě, kde se každý schovává za svůj „nickname“.

Máte zjištěno, o jaké příspěvky je u čtenářů největší zájem a co je nechává naprosto v klidu?

Andrea Pavelcová: Naprosto. Až mě to zarazilo. Jednou jsem si dala neuvěřitelnou práci s jedním odborným článkem o etiketách potravin a s nekalými obchodními praktikami v obchodech, který do té doby nikdo uceleně a čtivě nedal dohromady a přečetla si ho asi desetina lidí proti jiným článkům. Fungují mi většinou články, ke kterým sednu a napíšu je jedním dechem z vlastních zážitků, plný emocí. Na ty získávám i nejvíc reakcí a nových čtenářů.

Jana Králiková (Černá): Mám. Existují určité programy jako třeba Google Analytics, které i tohle vyhodnocují. Ale nechává mě to naprosto v klidu. Přiznávám, že mě to moc nebaví sledovat. Nemám na to čas. Ale pravda je, že na Rybičce nás to zajímalo, asi jako každá nová věc, nástroj, který šel s blogováním dohromady. Časem ale člověk přišel na to, že to nabourává radost z psaní. V tu chvíli se totiž stáváte strojem, který dělá, co chce okolí, a ne to, co chce on sám. A soustředíte se pak na témata, a píšete články, recepty, které sice mají skvělý rating, protože je lidé vyhledávají a oceňují formou „liků“, ale dočista se z toho vytratí spontánnost a radost z nápadu.

Markéta Pavleje: U mě na blogu lidi baví jednoduchá jídla. Když udělám něco z pár základních surovin, je to zdravé a mohou si to lidi udělat hned. To byly před nedávnem brambory z jedné pánve, krásný a jednoduchý recept. Pak také různé bábovky, lívance, muffiny. Na Instagramu lidi hodně reagují na různá hlubší i citlivá témata. Tím, že Instagram je pro mě celkem osobní platformou a neobsahuje pouze fotky jídel a odkazy na recepty, ale dávám tam více ze svého soukromí, na rozdíl od blogu, mám tam hodně žen v podobném věku a podobné životní etapě.

Foodblogů je značné množství, čím se snažíte odlišit?

Andrea Pavelcová: Nejsem pouhým food blogem, snažím se ho totiž komplexně zaměřit na zdravější a veselejší způsob životního stylu. U mě na blogu nenajdete milion receptů nebo návodů. Najdete tam spíš úvahy a rady, jak obecně přistupovat k jídlu s rozumem, jak si nic nevyčítat a jak jíst trochu zdravěji. Já chci lidi naučit jíst lépe proto, aby byli zdravější a nejen hubení.

Jana Králiková (Černá): Pro blogera je dneska asi nejlákavější (a nejdůležitější) mít co možná největší publikum. Díky tomu vás totiž budou oslovovat firmy se spoluprací, a tak se z vašeho koníčku může stát i zaměstnání. Počet vašich čtenářů – followerů na sítích určuje vaši cenu na trhu. A v tomhle okamžiku vzniká prostor pro reklamu a z blogera se chtě-nechtě (ale většinou chtě) stává veřejný bilboard. A je jen na něm, jestli ten prostor pak využije třeba k navázání spoluprací, které jsou v souladu s jeho přesvědčením nebo k něčemu dalšímu. Já jsem třeba bilborad na svoje služby. Díky tomu, jaký vytvářím obsah, a co se svými fanoušky sdílím, tím na ně nějak působím. A když je jim to sympatické, připadá jim to přirozeně zajímavé a přátelské, získají ke mně důvěru, a pak je třeba osloví i moje služby, za které jsou ochotni utratit svoje peníze. „Žiju” na blogu i na sítích to jaká jsem, nesnažím se o to nějaká být a nějak se odlišovat.

Markéta Pavleje: Já se vůbec nesnažím odlišit. Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlela. Už když jsem začala, měla jsem to jednoduché. Nevěděla jsem, co je to blog, neznala jsem žádné další blogy a ani jsem na ně nechodila, a tak to celé začalo od úplné nuly v mé hlavě. Je to jednodušší, když se nemáte s kým poměřovat. Aby byl bloger úspěšný, vydrželo mu to dlouho, a hlavně ho to bavilo, je třeba, aby to šlo z něj, z jeho nitra. Aby to byla taková ta nutkavá potřeba to dělat.

 Jde ve vašem případě o koníček, nebo se tím lze i uživit?

Andrea Pavelcová: Na obě odpovědi odpovím ano. Blog je rozhodně můj koníček a myslím, že z tvorby to prostě musí být cítit, jinak si čtenáře nikdy nezískáte. Prostě vám to neuvěří. Blogem se rozhodně dá uživit. To já ale nechci. Závislost na reklamě blogery často svede na scestí, a setkala jsem se už i s hláškou jedné blogerky, která si posteskla, že každý den několikrát aktualizuje doručenou poštu v mailu, protože teď nemá žádnou spolupráci a už se děsí, z čeho zaplatí nájem. Nikdy bych se blogem nemohla živit už proto, že mi to nepřijde jako plnohodnotná náplň života. Tato platforma tu nebude navždy a blogeři se mohou za pár let ocitnout na mizině bez vzdělání a pracovních zkušeností, navíc se zvykem dostat všechno zadarmo.

Jana Králiková (Černá): Pro mě je moje práce koníčkem. Uživit se blogováním dnes určitě jde. Dříve tomu tak nebylo, protože je to poměrně nový fenomén, který je navázaný na moderní technologie. Firmy díky blogerům objevily nový kanál, kterým mohou oslovovat svoje potenciální zákazníky. Dřív se tenhle princip reklamy omezoval na známé osobnosti. Dnes i blogeři/youtubeři můžou být a jsou „celebritami”, které jim k tomuto účelu poslouží.

Markéta Pavleje: Je to oboje. Stále mě to moc baví. Stále je to můj koníček, ale už se díky blogování dokážu i uživit. Je to trochu blázinec, to uznávám a ráda bych to trochu zkorigovala. Protože těch aktivit je hodně. Píšu blog, občas píšu recepty a fotím pro různé klienty, kteří mi za to platí. Občas dostanu spolupráci jako blogerka. Respektive nabídek je hodně, ale jen málokterou přijmu. Pak také fotím jako food fotografka. Mám honorář z prodeje kuchařky „Kitchenette – Rok v kuchyni“, kterou jsem vydala. Pak také z nové kuchařky „Gastrokroužek – Spojilo nás jídlo“, kterou jsem vydala letos s partou kamarádů (také blogerů nebo food nadšenců). Dále jsem v srpnu vydala první české vydání legendární kuchařky světově proslulých blogerů ze Stokholmu, „The Green Kitchen“. V neposlední řadě jsem spolu s vydáním své první kuchařky také otevřela e-shop.

Text: Jiří Kučera foto: Archiv