Je libo stáčené nebo sudové?

Řada konzumentů vín v nových vinařských pojmech tápe. Co víc, tápou v nich i profesionálové – majitelé vinoték a restauratéři. Někteří z nich porušují zákony záměrně, těm náš nový seriál nepomůže. Pro všechny ostatní vinařské profesionály by ale mohl být zajímavou pomůckou.

Zákon o vinohradnictví a vinařství číslo 321/2004 Sb. je obsáhlý a nad některými formulacemi je třeba se hodně zamyslet. My se budeme pravidelně věnovat problematice vinařského zákona a pokusíme se „lidsky“ vysvětlit jeho úskalí. Také ukážeme nejčastější chyby, za které inspektoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce rozdávají nemalé pokuty.

Kde jinde začít než na začátku. Vysvětlíme si pojmy:

Kdo je výrobce

Každý by jednoznačně ukázal na vinaře, ale kupodivu jím může být i majitel vinotéky tehdy, pokud se vydá na Moravu, u jednoho či více vinařů si objedná víno v objemu na celý rok a vinař toto víno následně plní do sudů KEG jménem vinotékaře s uvedením plněno v… Zásadní výhodou tohoto režimu je, že vinotékař – výrobce, může plnit PET lahve přímo z KEGů před zraky zákazníka – tedy stejně jako před platností zákona. Navíc se toto víno, jako jediné, může nazvat sudovým, takže nás na vinotéce vítá známý nápis „prodej sudových vín“. Ale to není vše, výrobce má i řadu povinností. Sudové víno může být prodáváno spotřebiteli pouze v provozovně výrobce vína. Sudové víno nesmí být spotřebiteli prodáváno prostřednictvím prodejního automatu. Výrobce vína nejpozději v den zahájení a ukončení prodeje sudového vína v provozovnách oznámí tuto skutečnost ÚZKUZ prostřednictvím Registru (portál farmáře, e-agri). Vede podrobné evidenční knihy v Registru vinic, a to denně, navíc za kvalitu vína ručí osobně. Ve stejném režimu funguje Příjemce – jedná se tu pouze o vína dovezená ze zahraničí, kdy si vinotéka vína objedná přímo u zahraničního výrobce a je jejich dovozcem.

Nebalené víno – zvláštní pojem

Zdálo by se, že bez obalu víno jaksi nemůže být. Zákon ho specifikuje takto: nebaleným vínem je víno nebo jiný produkt uvedený pod kódem kombinované nomenklatury 2204 nebo 2205, s výjimkou moštu 107), uváděné do oběhu v jiném obalu než obalu určeném pro spotřebitele ve fázi, která předchází prodeji spotřebiteli. Česky tedy můžeme říci, že se tak nazývá víno většinou stočené do KEGu předtím, než ho vinař dodá do stáčírny.

Sudové víno

Tady bychom si mohli být jistí – je to víno v sudu. Nebo ne? Dle zákona: sudovým vínem je víno nebo jiný produkt uvedený pod kódem kombinované nomenklatury 2204 nebo 2205, s výjimkou moštu 107), určené k prodeji spotřebiteli nebo prodávané spotřebiteli z jiného obalu než obalu určeného pro spotřebitele. Takže se sudovým vlastně stává víno v KEGu ve chvíli, kdy ho „výrobce“ narazí. Ovšem v logice zákona to může být i víno v nerezovém tanku, které je připojené k výčepnímu kohoutu…

Stáčírna – slovo, které poněkud děsí

Výhodou tohoto režimu, pokud si rozpitváme zákon, je to, že vinotéka může stáčet vína z nerezových sudů KEG o objemu 50 l prostřednictvím stáčecího zařízení. Víno díky tomu může pořídit za levnější cenu, než jsou vína balená v obalu určeném pro spotřebitele (Bag in Box do 20 l), navíc bez produkce odpadů. Tím však výhody končí. Zásadní nevýhodou je to, že se víno nesmí čepovat před zákazníkem. Vína musí být stočena v předstihu a bez přítomnosti spotřebitele, do nových PET lahví o objemu 1 l, 1,5 l či 2 l a lahve musí být označeny štítky s povinnými údaji. Víno je tak nabízeno jako balená potravina. Na štítku si, kromě jiného, přečteme výrobce vína (vinaře) a zároveň údaj, kde bylo víno stočeno (vinotéka). Je nutné vést podrobné evidenční knihy – na jednotlivé KEG sudy a zároveň měsíční zásobu. Stáčírna se musí registrovat na Státní zemědělskou potravinářskou inspekci. Provozovna může být označena jako „prodej stáčeného vína“.

Prodej čepovaného vína

To je režim, který dnes asi zvolilo nejvíc vinoték. Vína jsou čepována z obalů určených pro spotřebitele – nejčastěji Bag in Box o objemu do 20 l. Tyto Bag in Boxy mohou být napojeny na stáčecí zařízení, které je pomocí hnacího plynu čepuje z jednotlivých boxů do nových PET lahví o objemu 1 l, 1,5l či 2 l. Výhodou je, že operace čepování může probíhat přímo před zraky zákazníka, můžeme mu tedy nabídnout i víno k ochutnání či posezení. Nevýhodou je vyšší cena vína (zvýšená o náklady vinaře na plnění do jednorázového obalu) a také vyšší zátěž přírody o vyprodukovaný odpad. Nepříjemností může být i častá potřeba „narážení“ nových Bag in Box, protože zákon jednoznačně zakazuje propojení více Bag in Box s jedním výčepním kohoutem. Zákon říká: čepovaným vínem víno prodávané spotřebiteli k bezprostřední konzumaci v místě prodeje nebo jako zabalené v místě prodeje na žádost spotřebitele z jednorázového obalu určeného pro spotřebitele s jediným otvorem k plnění a nevyměnitelným výčepním ventilem. V tomto případě se vinotéka také musí přihlásit na SZPI a vede evidenční knihy ve zjednodušeném režimu – jednou měsíčně. Za předpokladu, že vinotéka z Bag in Box čepuje víno bez použití stáčecího zařízení a nevytočí víc než 750 hl vína za vinařský rok, nemusí vést evidenční knihy.

Rozlévané víno

Je další z pojmů, kterým bychom na první pohled mohli rozumět dobře, ale… Není to každé víno, které číšník nalije do skleničky. Zákon říká: rozlévaným vínem je víno prodávané spotřebiteli k bezprostřední konzumaci v místě prodeje z obalu určeného pro spotřebitele o maximálním objemu 5 litrů. Ano, jsme v režimu restaurace, vinárny či kavárny. Ze zákona jasně vyplývá, že i tady mohou používat Bag in Box, ovšem pouze ve velikosti do 5 l. A také z něj vyplývá, že mi takové víno nemůže toto zařízení prodat sebou do PET lahve, i kdybych prosil na kolenou. Dostáváme se tak do stavu, který už nemusí běžný smrtelník chápat. A pokud se budeme ptát, proč vinotéka může stáčet z Bag in Box o objemu 20 l a restaurace nikoliv, asi jedinou odpovědí může být: Proto! Alespoň nějaké plus – restaurace nemusí vést evidenční knihy.

Evidenční knihy

Evidenční knihy jsou rekapitulací evidence zásob vína na provozovně. Vznikly nejspíš proto, že se na našem trhu, alespoň jak se šušká, prodávala dobrá polovina vína „načerno“, tedy bez evidence, průvodních dokladů a také bez odvodu DPH. To poslední asi zajímá více ministra financí než běžného konzumenta vína, ale to nebezpečí pro konzumenta bylo ve větě „bez průvodních dokladů“. Na náš trh se tak dostávalo neuvěřitelné množství vína, které mnohdy ani vínem nebylo. Evidence tomu všemu účinně brání (nebo se alespoň účinně pokouší) a my se dostaneme ke skutečnému vínu.

Co jsou průvodní doklady

Každý prodejce (tedy ten, který víno uvádí na trh) musí mít při jeho prodeji alespoň kopie průvodních dokladů – což může být faktura, dodací list nebo zjednodušený průvodní doklad). Na něm je o víně uvedeno tolik údajů, že už se skoro na fakturu A4 nevejdou. Zdaleka nestačí jen odrůda, musí tu být: informace o odesílateli = obchodní firma (anebo jméno a název), adresa sídla nebo bydliště, IČ, adresa odeslání – pokud se liší od adresy uvedené u odesílatele, informace o příjemci = obchodní firma (anebo jméno a název), adresa sídla nebo bydliště, IČ, informace o přepravci (pokud jde o osobu odlišnou od odesílatele nebo příjemce), datum zahájení přepravy, datum ukončení přepravy, číslo průvodního produktu, označení druhu vinařského produktu, identifikaci vinařského produktu, kódem vinařské oblasti a operace při zpracování, označení ročníku sklizně, moštové odrůdy nebo tradičního výrazu, pokud jsou tyto údaje uvedeny a nejde o vína v obalech pro spotřebitele a opatřené jednorázovým uzávěrem, označení šarže, identifikační údaje stáčírny nebo výrobce, pokud jsou odlišné od údajů o odesílateli, údaje o množství přepravovaného produktu, osvědčení o CHOP/CHZO nebo osvědčení o roku sklizně/moštové odrůdy. Vzor průvodního dokladu podle vyhlášky č. 88/2017 Sb. je uveden na webových stránkách MZe.

Faktura nebo dodací list musí mít náležitosti dle zjednodušeného průvodního dokladu pro vinařské účely. Pozor! Za správnost dokladu odpovídá vůči kontrole SZPI ten, kdo víno prodává, tedy nikoliv vinař, který doklad vystavil, ale prodejce ve vinotéce. Vyplatí se tedy velmi pečlivě doklady kontrolovat.

Dnes jsme vás zahltili pojmy, ale věříme, že snad také vše přehledně vysvětlili. Příště nás ještě pár pojmů čeká, ale také se dostaneme ke konkrétním případům porušování zákona.

Text: Redakce foto: Archiv