Redakce Gastro&Hotel na cestách: Z Washingtonu D.C. na vinice do Virginie

Výlet do USA mě vždycky nabije energií. Jiný kontinent, lidé, uvažování, komunikace, velký prostor a vzdálenosti, pestrost ve všech smyslech tohoto slova. Jiné barvy, vůně a chutě… Tentokrát jsem navštívila Washington, D.C., několik městeček a vinic ve Virginii a Annapolis v Marylandu, který je proslulý svoji gastronomickou specialitou v podobě modrých krabů.

Mé výlety do USA jsou vždy spojeny (mimo jiné) s poznáváním místní gastronomie, návštěvou restaurací, fast foodů a inspirací kuchařským uměním přátel, kteří tam žijí, a někteří dokonce doma vaří, což je v tamních poměrech spíše vzácnost.

Restaurace s příběhem a  opulentní snídaně

Možností, kde se najíst, je nepřeberně. Ať už v luxusní restauraci, nebo ve fast foodu, všude se setkáte s přátelským a usměvavým personálem a dobrým jídlem. Objednat si můžete z „typicky“ amerických ( ale co je  typicky americké:-) pokrmů, ale vlastně z jídel celého světa. Tak jak je Washington, D.C. kosmopolitní co se jeho obyvatel týče, stejně pestrá je i nabídka na jídelních lístcích. Můžete se výborně najíst v řecké, italské, mexické, japonské, čínské … restauraci. A právě úžasné pokrmy poslední zmiňované je možné ochutnat v Chinetown, kde hlavně v době oběda bývá dost plno.

Není to ale žádné čínské rychlé občerstvení, které známe od nás z Čech a které má špatnou pověst hlavně mezi čínskými turisty, kteří k nám přijíždějí. Ti jsou prý z devalvace jejich čínské kuchyně u nás naprosto zděšení.

Restaurace Ping -Pong Dim Sum v Chinatown ve Washingtonu, D.C. je moderní restaurace, která navazuje na tradici Tea Houses, což byly kdysi dávno jakási občerstvovací a relaxační místa pro obchodníky na Hedvábné stezce. V těchto Tea Houses podél cesty pili unavení obchodníci čaj a jedli sladké nebo pikantní „svačinky“ v podobě Dim Sum knedlíčků připravených v páře, pečených či smažených, a podávaných v bambusových miskách nebo košíčkách. Knedlíčky pocházejí z oblasti Kantonu a připravují se s různými náplněmi – se zeleninou, krevetami, vepřovým, hovězím nebo kuřecím masem, čínským zelím, houbami… K nim se podávají omáčky, do nichž se knedlíčky namáčejí.  Knedlíčky mívají tvar jakéhosi „hřebínku“ a mohou se dělat stejně jako kdysi v páře, dusit nebo smažit.  Servírují se napařené v bambusových košíkách nebo na bambusových listech. Dim Sum je hlavní produkt, za nímž do této restaurace hosté chodí. Na jídelním lístku ale najdete i další jídla čínské kuchyně a pestrý výběr čajů, vína a dezertů. Třeba mangový puding nebo zázvorový perník s dýňovou zmrzlinou byly prostě božské!

Z tak trochu jiného „soudku„ je restaurace Ben´s Chili Bowl. Podnik, který nabízí svoje specifické hot dogy, hamburgery a další pokrmy rychlého občerstvení s chili, jehož chuť vábí do restaurace hosty už od roku 1958! Američané milují snídaně a opravdu si je umí užít. Především v podnicích tohoto typu je snídaňové nadšení neutuchající. Slanina, vejce, párky, brambory ve všech možných podobách, nakrájené na kostičky, kolečka, smažené, nebo v podobě hash brawns, což jsou brambory uvařené a nastrouhané a následně smažené jako placky v oleji… Pro milovníky sladkého jsou v nabídce velké nadýchané palačinky – pancakes ( dávají se dvě na sebe:-) zalité javorovým sirupem. Kalorická bomba je také francouzský toust. Ten se namočí do mléka a vejce, osmaží se a podává se také s javorovým sirupem nebo nakrájeným ovocem, nejčastěji jahodami nebo banány. K tomu všemu hodně kávy! Rozhodně to ale neznamená, že je to typický snídaňový styl všech Američanů. To určitě ne. Spousta jich žije naopak velmi zdravě, jí lehkou stravu, cvičí, běhá, jezdí na kole a hamburgerům a brownies se vyhýbají obloukem. Já se ale přiznávám, že když jsem v Americe, snídám často přesně tak, jako v Ben´s Chili Bowl:-) Podnik založil v roce 1958  Ben Ali, přistěhovalec z Trinidadu, se svojí manželkou Virginií. Toto místo je zajímavé i proto, že sehrálo svou roli v dlouhé historii hledání místa Afroameričanů ve společnosti. Restaurace má svoji atmosféru a jejím dlouholetým hostem byl třeba komik Bill Cosby, navštívili ji také Duke Ellington, Miles Davis, Nat King Cole a na pozvání starosty v lednu 2009 zde pojedl skvělé chilli i prezident Barack Obama.

Na modré kraby do Marylandu

Stát Maryland sdílí své hranice s Virginií a Západní Virginií, na severu s Pennsylvánií a na východě s Delaware. Malou část svého západního území sdílí právě s federálním distriktem Washington, D.C.

Východní okraj státu Maryland „objímá“ záliv Chesapeake Bay, díky němuž je Maryland předním výrobcem a zpracovatelem mořských plodů a jedním z nejznámějších producentů modrých krabů a škeblí. Modří krabi se jinak nazývají také Marylandští a jejich lov pro obchod začal v polovině 18.století. Krabi patří mezi vynikající lahůdku s jednoduchou přípravou nejen v Marylandu. Připravují se různými způsoby, například v páře nebo, v případě, že se jedná o soft shell crab ( krabi s měkkým krunýřem) se zprudka opékají na oleji. Také se z krabů připravuje místní specialita crab cake (krabí dortík) nebo krabí omáčka či polévka.

Sezona modrých soft shell krabů trvá od května do září. Říká se, že samci mají více masa než samičky, a že se vyplatí objednat si většího kraba, protože jeho maso je chutnější. Znalci tvrdí, že dospělý člověk může na jedno „posezení“ sníst 6-12 krabů střední velikosti. A vzhledem k tomu, že krabí maso není syté, doporučují k němu přílohy jako třeba vařený kukuřičný klas, krabí polévku, pečené brambory ve slupce nebo salát. Při konzumaci krabů vzniká opravdu velký odpad, většinou toho po jídle zbyde na stole víc než bylo na začátku. Když si chcete na krabovi pochutnat a cítit se při konzumaci pohodlně, neberte si na sebe do restaurace drahé oblečení, sedněte si radši ven, vyhrňte si rukávy a užívejte si! Nejlépe prý chutnají krabi připravení na grilu, marinovaní v omáčce připravené ze zázvoru, oleje, česneku, petržele, pepře a chilli papriček.

Za vínem do Virginie!

Virginie sousedí se státy Západní Virginie, Washington D. C., Maryland, Kentucky, Tennessee a Severní Karolína. Byla první britskou kolonií v Americe. První osadníci sem přišli v roce 1607 a začali budovat malé vesnice a zakládali tabákové plantáže, díky nimž získali prosperitu a vysoké zisky. Mohli tak rozvíjet města, kulturu i vzdělanost.

Virginie již nechtěla být dále pod nadvládou Britů a během Války za nezávislost se snažila stát se samostatným státem. Roku 1781 proběhla u Yorktownu rozhodující britská porážka. Roku 1778 byl zakázán dovoz nových otroků, ale samotné otroctví bylo ještě ponecháno. V roce 1861 stála Virginie v čele Konfederace a hlavním městem se stal Richmond.

Víno se ve Virginii vyrábí už od dob počátků evropské kolonizace v sedmnáctém století. Virginia má horká vlhká léta, která pěstování vinné révy svědčí. Jen za uplynulých dvacet let se tamní vinařský obor velmi rozvinul. Víno je vysazeno na přibližně 3 000 akrech, celková sklizeň se pohybuje kolem 7 500 tun hroznů ročně. Stát je na pátém místě ve Spojených státech v rozloze vinic a objemu výnosů. Nejvíce se na produkci podílejí regiony východně od Blue Ridge Mountains.

První vinicí ve Virginii byla původní vinice v Montecello, na níž se neúspěšně pokoušel pěstovat víno Thomas Jefferson – autor návrhu Deklarace nezávislosti Spojených států amerických (1776) a třetí prezident  (1801-1809) – ta ale neprodukovala víno až do konce 20. století. Obnova se zčásti uskutečnila s pomocí investic rodiny Zonin z Itálie v novém vinohradu v Barboursville v roce 1976. Vinice urychlila vývoj zdejšího vinařství v 70. letech minulého století. Během následujících dvaceti let vznikla další vinařství, takže nyní jich ve Virginii najdeme více než 230. Téměř všechna vinařství a vinice jsou malé rodinné podniky a jen největší z nich si vytvořily distribuční síť. Většina spoléhá na vinařskou turistiku a přímý prodej.

Vinařství často pořádají speciální akce spojené většinou s hudbou a gastronomií. Virginia má šest oblastí s kontrolovaným původem vína, přesto mnoho vinařství leží mimo ně. Nejčastěji se pěstuje odrůda Chardonnay, následovaná s velkým odstupem Cabernetem Sauvignon. Francouzsko-americké hybridy tvoří kolem 20 % výroby. Moderní vinařství ve Virginii je zatím na začátku, ale kombinace přírodních krás, historie a a ekologické vyváženosti budoucnost virginského vinařství podporují.

Guvernér státu Virginie Bob McDonnell letos na jaře oznámil, že prodeje virginského vína vzrostly v minulém roce ve srovnání s rokem předcházejícím o 1,6 %. Ve finančním roce 2012 prodala virginská vinařství téměř 485 tisíc beden vína. Nárůst prodejů se pohyboval kolem 8 %. Vývoz virginských vín vzrostl o více než 300 %, na 3 300 beden v minulém roce. Velkou část mezinárodního prodeje tvořily nové objednávky z Číny a ze Spojeného království. Virginská vína se považují za vycházející hvězdu světového vinařství a stávají se nepřehlédnutelná podobně jako vína kalifornská. Časopis Wine Enthusiast označil Virginii za jednu z deseti nejlepších vinařských oblastí na světě.

Ve Spojených státech je Virginia pátým největším pěstitelem hroznů. Podle posledních údajů zaměstnává zdejší vinařský průmysl více 4 700 osob a přispívá téměř 750 miliony dolarů ročně virginské ekonomice. Například v roce 2011 navštívilo virginská vinařství více než 1,6 milionu turistů. Zvlněný terén nabízí vynikající podmínky pro pěstování vína. Bohaté půdy se žulovým a pískovcovým podložím jsou vzdušné. Vinařství nabízejí vína vytvořená z odrůd jako jsou Cabernet Franc, Cabernet Sauvignon, Chambourcin, Chardonnay, Mandolin, Merlot, Norton, Petit Verdot, Riesling, Sauvignon Blanc, Seyval, Vidal Blanc, Traminette a a Zinfandel.

Vinařství La Grange

Cesta z Washingtonu, D.C. do Hyamarketu na úpatí Bull Run Mountain je pro obyvatele metropole podle jejich měřítek vzdáleností „co by kamenem dohodil“ –  přes hodinu autem. Když se „vymotáte“ z města ocitnete velmi rychle v krajině plně zeleně, silnic lemovaných stromy, vlastně to připomíná venkov kdekoli v Evropě. Historickou farmu La Grange získala v prosinci 2005 malá skupina nadšenců. Pro veřejnost vinařství otevřela v květnu následujícího roku. Na počátku projektu měli majitelé k dispozici pouze zchátralé panské sídlo z konce osmnáctého století a akry pozemků. Jejich cílem bylo vytvořit v blízkosti hlavního města prvotřídní vinařství. Během čtyř století se vlastníci mnohokrát měnili, proměnami prošla i rozloha farmy. Panské sídlo z červených cihel naštěstí přežilo. Vinařství vnímají návštěvníci jako návrat ke kořenům někdejší vinařské oblasti, kde se v devatenáctém století vyrábělo zejména portské víno.

Steven Spurrier významný vinařský kritik, napsal v Decanteru, že má pro virginská vína slabost. Jedna sklenka nestačí, musíte si dát druhou, napsal. To nebývá časté u vín, která mají 15,5 % alkoholu. Jsou to vína atraktivní a přitom se dovedou vyhnout okázalému mezinárodnímu stylu. Mají eleganci a rafinovanost evropských vín, s tlumenými stopami ovoce,  jako otisk terroiru, který Virginie nabízí.

Vinařství La Grange nabízí svým návštěvníkům příjemný relax – v létě na prostorných zelených plochách u dubových stolů, v zimě pak přímo v budově vinařství. Když přijedete, jdete přímo dovnitř a dostanete ochutnat 12 vzorků vína. Které vám chutná nejvíce si pak objednáte a vychutnáte přímo na místě nebo odvezete v lahvích domů.

Vinařství Paradise Springs Winery

Nejblíže mají obyvatelé Washingtonu, D.C. do vinařství ve starobylém městě Cliftonu. Cesta k vinařství vede v závěru úzkou lesní silnicí plnou zatáček. Máte pocit, jako byste se blížili na úplnou samotu. Vinařství může být právem označeno za vstupní bránu do virginského vinařského regionu. Původní srub byl postaven počátkem devatenáctého století. V roce 1955 prošel velkou rekonstrukcí, kterou řídil Howard Richter, jeden z nejbližších žáků Frank Llloyd Wrighta. Tehdy ke srubu přibylo další křídlo, v němž je kuchyně, koupelna, rozvod vody a elektřiny. Původní základy byly zesíleny a přeměněny na vinný sklep. Vliv F.L.Wrighta je vidět na nepřímém osvětlení i na konceptu propojení s přírodou. Název vinařství Paradise Springs Winery souvisí s výskytem minerálních pramenů na západní straně města Clifton, odkud se v roce 1910  distribuovala lahvovaná minerální voda Paradise Springs. O sto let později se na trh vrátila v podobě vína. O první výsadbu vinic se pokusil na západní straně města v roce 1868 Harrison G. Otis. Bez úspěchu – znalost potřebných technologií nebyla tehdy ještě dostatečná. Zmíněný muž pak založil kolem železniční stanice město Clifton.

Vinařství o rozloze 36 akrů se nachází v klidné části města. Původně byly pozemky majetkem lorda Fairfaxe a generací jeho potomků, několik set akrů dodnes zůstává ve vlastnictví zmíněné rodiny.

Vinařství bylo založeno v roce 2007 s jedním z nejtalentovanějších vinařských týmů ve Virginii jako rodinný podnik. První víno, které se podařilo vyrobit bylo Reserve Cabernet Sauvignon. V roce 2008 byl na západní části pozemku vysazen vihohrad s odrůdou Cabernet Franc, jemuž se v Cliftonu velmi daří. Začátek podnikání prý provázely kompikace, místní úřady nechtěly vinařství povolit hospodaření na půdách, které byly podle územního plánu určeny k průmyslové výrobě. Následovalo právní vyjednávání po dobu jeden a půl roku. V září 2009 dal soud za pravdu majitelům a umožnil jim svým rozhodnutím efektivně využívat licenci. Několik sousedů se proti rozhodnutí odvolalo, nakonec však vinařství otevřelo brány podnikání počátkem roku 2010.

Teď je vinařství jedním z mála ostrůvků klidu a historie, které se podařilo uchovat na teritoriu rostoucí hlavního města a okolních satelitních sídel.

Firmu vlastní Kirk Wiles se svou matkou Jane Kincheloe. V září 2010 na sebe vinařství upozornilo získáním Poháru guvernéra Virginie v kategorii bílých vín za svoje Chardonnay ročník 2009, které  prošlo fermentací v sudu a  pak zrálo devět měsíců v dubových sudech. Loni získalo tento pohár v kategorii červených vín za svoje víno Norton. Jde o původní americkou odrůdu – poprvé byla vysazená v Richmondu ve Virginii v roce 1830. Má nejvyššší koncetranci antioxidantů v hroznech. Říká se, že Norton je nejzdravější víno, jaké můžete pít. Vinařství získalo také zlatou medaili za Cabernet Franc a bylo oceněno jako nejlepší za své bílé víno Sommet Blanc v soutěži Atlantic Seaboard Wine Competition.

Majitelé vystavěli moderní vinařský provoz se sklepním hospodářstvím a větší prezentační místností. Nový objekt má dvě patra, větší část provozu je soustředěna pod zemí, prezentační místnost v horním patře nabízí výhled skrze skleněnou stěnu do prostoru se sudy. Je zde také krytá terasa a patio s kamenným krbem.

Paradise Springs Winery vyrábí kolem 3 500 beden vína ročně, nový provoz umožní zvýšit výrobu na 8 – 10 000 beden. Lidé z Washingtonu, D.C. si sem rádi jezdí odpočinout, ochutnat a nakoupit kvalitní vína. Během čtyřicetiminutové jízdy autem se ocitnete v úplně jiném světě.

Samotné město Clifton si uchovalo mnoho rysů města devatenáctého století. Žádné semafory, dokonce ani pošta, spíše pár restaurací a hospůdek, několik obchodů, stánek se zmrzlinou a sto let starý obchodní dům. Často potkáte v ulicích města koně s jezdci či povozy. Fasády zachovávají ráz z konce devatenáctého století. Bílé dřevěné ploty lemují hlavní ulici, venkovské lucerny a sudy plné květin zdobí ulice. Za tichou komunitou leží historie, která patří hluboko k americkým začátkům.

Původně známý jako stanice Devereux se Clifton zrodil jako přímý výsledek občanské války. V roce 1861 zahrnula armáda Unie zdejší železniční společnost do svého vojenského systému jako svůj nejjižnější bod. Byli tu vojáci, hlídající území před vpádem vojska Konfederace. Po skončení války, onen již zmíněný neúspěšný zakladatel prvního vinařství pomohl modernizovat železnici a koupil stanici Devereux. Otevřel zde hotel, město se rychle stalo oblíbeným zázemím bohatých obyvatel Washingtonu. Jestliže bylo kdysi oblíbeným místem pro honitby, jichž se rádi zúčastňovali i George Washington a Lord Fairfax, nová sláva nově pojmenovaného města se spojovala s restauracemi, horkými prameny a maloměstským klidem. Clifton měl první ze sídel v okolí hlavního města elektrickou síť, střední školu a obchodní dům, ve kterém bylo všechno „od špendlíku až po pluh“. Dnes má slavnosti jako Cliftonský den, Putování se svíčkami a Cliftonský Festival vína, což vše přivádí do města spoustu turistů. Trefně přezdívaný jako „vlajková loď Virginie“, vyhlásilo ministerstvo vnitra v roce 1985 Clifton národní historickou oblastí.