Agent 007 v re-maku Casino Royale si na TV Nova objednává svoje Martini slovy: „Tři díly ginu, jeden vodky, půl Cabernetu (!). Protřepat, nemíchat, led a plátek citronu.“ Příznivcům Jamese Bonda, Iana Fleminga a barmanům vždy tuhne krev v žilách. Cabernet? Vždyť to je červené víno! V koktejlu ale nebylo po červené či růžové barvě stopy. Takže – doufejme – jen chyba v překladu.
Zděšení je namístě. Neni to poprvé, co si scénárista zažertoval o větě, jež se stala v červnu 2005 v pořadí 90. nejpopulárnějším výrokem filmového plátna za posledních sto let[1]. Již v roce 1967 si s drinkem pohrál Roald Dahl, scénárista bondovky Žiješ pouze dvakrát. Při nočním setkání nabízí Henderson svému kolegovi double 0 seven obvyklé Martini překvapivě slovy ´stirred, not shaken´ a Sean Connery k úžasu všech bondovských fans a filmových kritiků nejenže přisvědčí, ale ještě dodá ´Perfect.´ Snad to byl Bondův bluff, Dahlovo faux pas nebo jeho vtípek na účet již tři roky zesnulého Iana Fleminga. Kdo ví?
Varianta B
Standardní Vodka Martini či zkráceně Vodkatini je jednoduše Martini, v němž je gin nahrazen vodkou; v míchací sklenici se promíchá vodka a suchý vermut v poměru od 2:1 až…až tak, že v Hemingway Baru pařížského hotelu Ritz dávkuje barman do vymražené koktejlky jen vymraženou vodku a nic víc. Odpověď na otázku, jak Ian Fleming přišel k B variantě, leží v londýnském hotelu Duke´s. Právě tady ho Ianu Flemingovi poprvé namíchal Gilberto Preti. Dodnes v tomto baru nedostanete více než dvě sklenky. „Drink je opravdu silný a po třetí porci by se chování hosta mohlo změnit,“ vysvětluje opatrně a s určitými rozpaky barman Enrico[2].
Bond, James Bond, prokázal svoji příchylnost k Martini hned v první novele Iana Fleminga Casino Royale. Autor ji napsal v roce 1952 za pobytu na Ocarabese, jednom z karibských ostrovů kousek od Jamajky (vyšla tiskem o rok později). Takto popisuje agenta při objednávce:
„Dry Martini. V hlubokém šampaňském poháru.“
„Oui, monsieur.“
„A ještě moment. Tři díly Gordon´s, jeden vodky, půl Kina Lillet. Pořádně protřepat, dokud nebude ledový a potom přidejte velký tenký řez citrónové kůry, ano?“
Drink dostal později jméno Vesper (Večernice) na počest Vesper Lynd, jedné z mála bond girls, které by si snad agent odvedl k oltáři, kdyby to s ní tak špatně nedopadlo.
Právě před pětapadesáti lety (26. března 1956) si mohli přečíst fenomenální objednávku čtenáři románu Diamanty jsou věčné znovu. Na filmovém plátně ale zazněla až v roce 1962, a to ještě nikoli z úst Jamese Bonda, nýbrž jeho protihráče Dr. No:
Dr. No: „Středně suché Martini, s citronovou kůrou, protřepané, nikoli promíchané.“
Bond: „S vodkou?“
Dr. No: „Samozřejmě.“
Technologie
Život tropí hlouposti. V témže roce, kdy vyšlo tiskem Casino Royale a James Bond se poprvé rozhlédl po bojištích studené války, vydali v londýnském nakladatelství Faber & Faber dílo The Fine Art of Mixing Drinks. Významný advokát a zároveň hluboký znalec mixologie David Augustus Embury v něm komentuje rozdílný výsledek přípravy nápoje v šejkru nebo v míchací sklenici: „Skutečný rozdíl mezi oběma metodami je jednoduchý. Protřepáním vznikne studenější koktejl rychleji než promícháním. Jelikož prochlazení je vysoce žádoucí v případě všech koktejlů, dává se protřepání v šejkru přednost. V případě některých nápojů ovšem přichází v úvahu ještě další hledisko, a tím je optická přitažlivost. Podstatnou součástí kouzla takových koktejlů, jako jsou Martini a Manhattan, je jejich průzračná, téměř jiskřivá průsvitnost. Promíchaný koktejl zůstane jasný; protřepaný bude zakalený. Tato matnost po chvíli, co koktejl stojí, sice zmizí, nikdy však nápoj nebude mít onu křišťálovou průzračnost drinku, který byl promíchán.“
Právo prvního servisu
Standardní Vodka Martini či Vodkatini nepředstavuje jen problém mixologické metody. Na své si přijdou i barcheologové. Podle názoru distributora vodky Smirnoff byl drink známý v Sovětském svazu (!) a jiných částech Evropy již v třicátých letech minulého století a Ian Fleming se s ním prý mohl setkat v Moskvě za své novinářské kariéry (v roce 1933 chtěl dokonce interviewovat Stalina; ten ho však odmítl a spisovatel získal do svého archívu generalissimův zdvořilý dopis i s jeho vlastnoručním podpisem!). Názor je to diskutabilní. Dosavadní studium barmanské literatury zatím nic takového nepotvrdilo. Naopak lze opatrně přijmout myšlenku, že se Vodka Martini objevuje poprvé ve Spojených státech v roce 1951, kdy Ted Saucier publikoval u Greystone Press, New York, knížku Bottoms Up. Současné prameny naznačují, že iniciátorem receptury by mohl být Jerome Zerbe, významný americký fotograf, který se věnoval fotografování světových celebrit.
Co si ale pak počít s Remarqueovým románem Stíny v ráji (vyšel posmrtně v roce 1971), jehož děj se odehrává v New Yorku za druhé světové války? Multimilionářka Whymperová objednává německému novinářskému emigrantovi Rossovi drink slovy: „Namíchejte panu Rossovi martini. Místo ginu použijte vodku.“ A obrací se k svému hostovi: „Francouzský vermut, nebo italský? S olivami nebo bez?“ Ross odvětí: „Francouzský vermut. A bez oliv. Tak to znám já.“
Po rozvodu
V roce 2002 bylo čtyřicetileté manželství vodky Smirnoff s Jamesem Bondem úspěšně rozvedeno. Znalci mixologie jásali. Konečně se ikonický koktejl zbavil své zjednodušené minulosti vodka-vermut, kterou způsobila neřest jménem product placement a přiklonil se k tradici. Po řadě dalších peripetií se to potvrdilo i v novém Casinu Royale. Bylo by ovšem pro mne jako pro barmana neobyčejným potěšením, kdyby zazněla před kamerou původní receptura. U nás, v Karlových Varech, kde se scény z herny natáčely! Jenže ten Cabernet mi nejde do hlavy.
[1] Sestavila ho porota patnácti set nejslavnějších herců a filmových tvůrců a jménem Amerického filmového institutu ho divákům v tříhodinové televizní show prezentoval Pierce Brosnan. Vět on sám pronesl nejméně čtyřikrát, a to ve filmech Zlaté oko (1995), Zítřek nikdy neumírá (1997), Jeden svět nestačí (1999) a Dnes neumírej (2002)…
[2] Anebo je to úcta k 007, který nepil večer více než jeden drink, ale musel být dostatečně silný?
On-line verze časopisu
