Degustace piva aneb kolik piv, tolik chutí
Řekli jsme si už, co můžeme očekávat od pivního sommeliéra, víme jaké je české pivo a v minulém čísle jsme si rozšířili pivní obzory o informace související se snoubením piva a jídla. Tentokrát přichází na řadu degustace piva.
Neznám člověka, který by nevěděl, co je a jak probíhá degustace vína. Stejný proces u piva už ale běžně neočekáváme. Nicméně říci o pivu pouze, že má říz, že nám chutná nebo nechutná, je opravdu málo. Pivní degustátor, či chcete–li pivní sommeliér, má slovník k hodnocení chuti piva rozhodně košatější…
Kořeny degustace
Podle dochovaných informací se dříve pivo hodnotilo především zrakem a chutí. Navíc prý existovaly speciální testy – například posuzování kvality piva pomocí „jelenice“. Odehrávalo se zhruba následujícím způsobem: rychtář, písař nebo pověření úředníci usedli na dubovou lavici, která byla celá politá pivem. Oblečeni byli mimo jiné do kalhot z jelenice. Seděli na lavici, pili a ve chvíli, kdy se zvedli k odchodu, byl vyřčen ortel nad kvalitou piva. Totiž, pokud se lavice přilepila ke kalhotám a zvedla společně s hosty, bylo to znamení, že pivo je kvalitní. Jestliže se však lavice ani nepohnula a zůstala stát na zemi, musel místní sládek zaplatit pokutu. Zprávy o tomto způsobu testování pocházejí již z roku 1620 z mnichovského velkopivovaru Hackerbrau. Podle slov Františka Frantíka z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského původ degustací vysledovat nejde. Je velmi pravděpodobné, že sládci pravidelně degustovali svá piva od počátku jejich řemeslné výroby v raném středověku. „Pokud jde o soutěže, nalezl jsem informace o soutěžní degustaci piva v rámci Průmyslové výstavy v Praze v roce 1906, kde se o ní ale nehovořilo jako o novince. Dá se tudíž předpokládat, že se i u nás konaly degustace piva již v devatenáctém století,“ domnívá se pan Frantík.
Chutě a vůně piva
V současné době se pivo posuzuje také především zrakem a chutí, ale k dispozici je spousta různých měřících přístrojů a chemických rozborů. Kvalita piva záleží na následujících parametrech:
- průzračnosti piva
- pěnivosti (její stabilita, barva pěny)
- vůni
- chuti
- vyváženosti jednotlivých chuťových položek
- nasycení oxidem uhličitým (říz)
- hořkosti
Nutno podotknout, že ne vždy platí, že pivo, které vyhoví všem rozborům, má opravdu dobrou chuť. Proto je degustace velmi důležitá. Samotné hodnocení chuti a vůně piva směřuje k detailnímu popsání jeho vlastností. Nejvýznamnější chutě piva – sladká a hořká – bývají doprovázeny desítkami dalších chutí a vůní. Ve vůni piva můžeme cítit alkohol, kyselost, obilí, karamel, droždí…V pivu se může vyskytovat i celá škála ovocných vůní – od banánů přes jablka až po mango. Rovněž hodnocení hořkosti může obsahovat mnoho detailů, které zahrnují intenzitu hořkosti, průběh tohoto vjemu po polknutí piva a také drsnost. V pivu najdeme také poměrně nečekané chutě a vůně například připomínající máslo, kukuřici, vejce, černý rybíz…“ Školený degustátor by měl být schopen rozeznat asi dvacet až čtyřicet nejzákladnějších chutí a vůní a přesně je charakterizovat,“ říká Jiří Fáměra z Pivovarské školy. Úkolem každého sládka je vyladit chuťový profil piva, který může ovlivnit skladbou surovin a technologickým postupem výroby.
Mezi degustací piva a vína je jeden zásadní rozdíl – pivo se, pro posouzení hořkosti a jejího doznívání, polyká. „Hodnotí se vůně, říz, plnost, sladkost, kyselost, trpkost, dále celá škála vůní i chutí včetně tzv. cizích – chmelová, kvasničná, esterová, stará, oxidační, kovová, diacetylová, sirná …,“ popisuje pan Frantík z VÚPS. Kromě polykání piva je patrný ještě jeden rozdíl – slovník pivních degustátorů je méně květnatý než u sommeliérů vína. Je to pochopitelné – souvisí to s tradicí a s českým typem piva, které podle odborníků nemá výrazně komplexní škálu chutí.
Široký vějíř chutí a vůní lze cítit vesměs u piv cizí provenience, především u svrchně kvašených. Pivo pak může mít vůni květin, ovoce, ale i čokolády či pražené kávy. „U těchto piv je škála chutí, vůní, barev a obsahu alkoholu opravdu pestrá. Existuje i druh piva, kterému se říká barley wine nebo pivo, z něhož se dá vyrobit „svařák“ jako z vína,“ doplňuje František Frantík.