Paradox v království piva

Českým pivovarníkům mnoho let přidělával vrásky klesající podíl konzumace čepovaného piva v restauracích a hospodách, který v roce 2019 klesl na pouhých 35 %.

Výrobci zlatého moku si tak začali lámat hlavu, jak zvednout pivaře z gauče a přilákat je zpět do výčepů. Jejich snahy smetl čínský koronavirus, který natvrdo zavřel všechna pohostinství. Zatímco podnikatelé v pivovarnictví, gastrobyznysu i hotelnictví tratí miliardy, import zahraničního piva zřejmě i během pandemie poroste. Co tento podivný paradox v české pivní kotlině způsobilo?

Pivní národ

O Češích se traduje, že povýšili pití piva na národní kulturu a patří mezi přeborníky ve výrobě i konzumaci chmelového moku v přepočtu na obyvatele (včetně kojenců). Přestože spotřeba piva v tuzemsku dlouhodobě klesá, podle oficiálních statistik ze 151 litrů v roce 1989 na 142 litrů v roce 2019, obyvatelé Česka suverénně kralují evropskému žebříčku. Ročenka „Pivní statistiky EU“ nás v posledním dostupném vydání z roku 2017 řadí na 1. místo se 138 litry vypitých piv, což je sice o něco méně, než si spočítali sami Češi, ovšem stále jde o téměř 14 plných pivních bas. Proti největším konkurentům z Rakouska (105 litrů) a Německa (101 litrů) si udržujeme značně úctyhodný odstup více než 60 pivních půllitrů, v porovnání s ostatními evropskými národy skutečně „chlastáme“ extraligu. Poměrně nezpochybnitelně triumfujeme také ve světovém žebříčku, kde si podle některých zdrojů držíme prvenství již 27 let.

Česká pivní soběstačnost

Podobně vrcholových výsledků dosahuje ČR také ve výrobě piva. Jak poukazuje statistický web Evropavdatech.cz, v absolutním množství uvařeného zlatavého moku, tedy ve výstavu, se tuzemské pivovary v žebříčku EU přetahují o 7. místo s Belgií. Ale v přepočtu produkce na jednoho obyvatele opět čníme nad ostatní evropské země s objemem 192 litrů piva na osobu. Druhá Belgie se drží v závěsu se ztrátou 10 litrů, třetí Irsko dosahuje 168 litrů.

Pivo je také jednou z mála komodit, v nichž Česká republika vykazuje tolik politicky prosazovanou soběstačnost, která vzrostla ze 109 % v roce 1993 na 122 % v roce 2019. Předminulý rok byl pro české pivovary rekordním, podle čísel od Českého svazu pivovarů a sladoven výstav meziročně vzrostl o 1,6 % a dosáhl 21,6 milionu hektolitrů. Produkci táhla právě zahraniční poptávka, která se v témže období zvýšila o 4,5 % na 5,4 hektolitrů.

Český zlatý mok mířil nejčastěji na Slovensko, do Německa, Polska, Ruska nebo Maďarska, ale bez chlubení lze říci, že naše pivo pijí lidé na všech kontinentech. Spotřeba v ČR se předloni zvýšila o necelé procento na 16,7 milionu hektolitrů. Jen zhruba každé třetí pivo bylo vypito v restauraci či hospodě (35 %). Preference milovníků piva se stále znatelněji přesouvá k domácí konzumaci ve formě skleněných (40 %) nebo PET lahví (11 %) a plechovek (12 %). Zhruba 33 % připadá na pivo sudové, 4 % na pivo v tancích a cisternách.

Pád na historické dno

Výsledky za loňský rok nebyly v době vzniku tohoto textu známy, ale z průběžných informací je jasné, že zavřená pohostinství, nulový turismus, „vypnuté“ hudební festivaly a sportovní akce bez diváků společně s propadem zahraniční poptávky zřejmě zasadí drtivou ránu mnoha velkým i malým českým pivovarníkům. Již v loňském létě, kdy jakžtakž fungovaly hospody i restaurace, výrobci piva odhadovaly zhruba 20% pokles spotřeby, skutečná čísla však mohou být ještě mnohem horší. Nemluvě o nákladech spojených s vylitím rychle se kazících nepasterovaných a nefiltrovaných piv nebo pivních speciálů, které si pivaři během uzávěry neměli možnost vypít a oblíbené pěnivé nápoje místo hrdlem protekly kanálem.

Současná situace se samozřejmě projeví obrovskými ztrátami v prodejích i ve výběru spotřební daně z piva, což má dopad i na státní rozpočet. Odhady ekonomických škod, které pandemická uzávěra turismu, pohostinství, hotelnictví a souvisejících oborů způsobila, se zatím v různých zdrojích výrazně liší, ale v každém případě jde o pád na historické dno. Jestli v porovnání za 30, či za 100 let, to se teprve ukáže. Vzhledem k tomu, že koronakrize stále trvá a výhled epidemiologické situace je nepředvídatelný, pravděpodobně nelze očekávat výrazně lepší čísla ani letos.

Rostoucí import ze zahraničí

Jedinou výjimkou v rámci strmě padajících statistických výsledků se může stát právě import zahraničních piv do Česka, který od roku 2014 nepřetržitě roste. Například v roce 2018 dovoz meziročně stoupnul skoro o pětinu (přesně 18,3 %) na 395 tisíc hektolitrů, rok poté se zvýšil o dalších téměř 11 %, celkem šlo o 424 tisíc hektolitrů. Předloňské „Pivovarské statistiky“ od Českého svazu pivovarů a sladoven ukazují, že pomyslný žebříček největších importérů piva v rámci EU tradičně vedou Poláci, aktuálně následovaní Maďary a Němci, solidních výsledků dosahují i piva slovenská, nizozemská či belgická. Z mimo-unijních zemí do tuzemska předloni nejčastěji mířily chmelové nápoje z Mexika, Srbska, Vietnamu, USA a Thajska.

V celkovém objemu piv vypitých v ČR jde sice o relativně marginální čísla, která se na spotřebě českých konzumentů podílejí poměrně nízkým procentem, ale potvrzují již zmíněný trend minulých let, že se pití piva přesouvá z hospod do domácností. V případě mnoha zahraničních, hlavně polských nápojů, jde totiž často o velmi levná piva, která se prodávají v obchodních řetězcích a kvalitní piva z české produkce jim cenově nemohou konkurovat. Kombinace uzavřených hospod a restaurací s narůstajícími ekonomickými problémy mnoha obyvatel ČR tak může být poměrně silným impulzem, který podpoří další rozmach pivního importu ze zahraničí, což je pro české pivovarníky dalším nepříjemným rizikem, jemuž je navíc extrémně obtížné čelit. V zemi, která je historicky označována za pivní velmoc ve výrobě i konzumaci, je to skutečně zvláštním paradoxem. Pokud byla někdy nejvhodnější doba na český pivní patriotismus, tak je to právě teď.

Ohrožení české pivní kultury

Není zapotřebí mít křišťálovou kouli, abychom dokázali odhadnout, že původní pivní poměr off-trade a on-trade, který předloni vycházel na 65:35 (off trade, tedy prodej v obchodech kontra on-trade, tedy přímý prodej v hospodách, restauracích, hotelech, v rámci kulturních či společenských akcí atd.), zásahem koronaviru spadne doslova pod podlahu a je otázkou, zda se vůbec někdy vrátí na původní úroveň. Ta byla i tak vzhledem k historické tradici abnormálně vychýlená směrem k domácímu popíjení.

Například v roce 2003, který byl v tomto ohledu rekordním, poměr off-trade: on-trade vycházel na 45:55. Většina piv tedy byla vypita v různých výčepech. Členové Českého svazu pivovarů a sladoven dlouhodobě varují, že takto signifikantní pokles objemu on-trade piv neprospívá české ekonomice ani tolik opěvované české „pivní kultuře“. Ta totiž nespočívá v pouhém pití piva, ale právě v pití piva v hospodě. Jiskřičkou naděje v temných covidových časech ovšem může být myšlenka, s níž nedávno přišel americký časopis The Atlantic magazine. Upozornil na jistou, byť ne zcela přesnou analogii světové pandemie koronaviru s pandemií španělské chřipky v roce 1918. A poukázal na to, že po skončení pandemie začala v mnoha státech divoká 20. a 30. léta plná nekonečných večírků, kdy lidé chtěli dohnat vše, co zameškali. Nezbývá než doufat, že až tato děsivá krize skončí, tak nás čeká dlouhé období mejdanů, jaké svět dosud neviděl.