Absint – principiálně ochucená vodka – býval silně alkoholický nápoj vyrobený z bylinných výtažků, jimž dominovaly pelyněk (Artemisia absinthium), fenykl a hvězdicový anýz. Vyznačoval se smaragdově zelenou barvou, která se po přidání studené vody měnila na matově bílou. Jev je způsoben tím, že po zředění absintu se v roztoku vysráží terpeny, jež jsou v prostředí s vysokým podílem alkoholu rozpustné. Nejefektivnějším z nich je anethol původem z anýzu a fenyklu (ale je obsažen třeba i v estragonu). Právě louche efekt a také krystalizace anetholu při podchlazení diktuje rigorózní servis: Nejdříve absint, pak přidat podle chuti vodu a teprve na závěr – pokud vůbec – vložit kostky ledu. Mimochodem: Právě nízká úroveň či přímo absence anetholu v některých tuzemských quasi-absintech je odpovědná za jejich neochotu laučovat.
Příliš hořký?
Nápoj je spíše trpký díky přítomnosti absinthinu, jehož práh hořkosti leží na úrovni 1:70 000! (Což byl a je ostatně důvod, proč si řada pijáků přidávala a přidává do absintu vodu přes kostku cukru a snižuje tak jeho palčivost.)
Za běžných okolností měl produkt zelenou barvu díky chlorofylu v rostlinách
Pokud se dostatečně nezazelenal, přidávali do něj někteří výrobci sulfáty mědi, kurkumu, případně zelený anilín. Právě to mohly být látky, jež zvyšovaly jeho toxicitu. Co se týče psychotropních účinků původního absintu, jsme odkázáni spíše na spekulace. Je totiž možné – a docela pravděpodobné – že absintismus byl způsoben spíše než výtažkem pelyňku vysokým obsahem alkoholu v lihovině, na nějž v žádném případě neměla přidaná voda vliv. Ty volty tam pořád byly!
Text: Alex Mikšovic
Foto: archiv
On-line verze časopisu
