Tradice darování barevného či jinak zdobeného vejce je mnohem starší než křesťanství, které tento zvyk postupně vstřebalo. Vejce je zřejmě jedním z nejstarších symbolů života i jeho obnovování. Jsou s ním odnepaměti spojovány četné rituály.
Tradice sahá až do Egypta
Záznamy z Egypta, za vlády faraonů a rovněž z dávné perské historie, hovoří o zvyku obdarovávat se barevnými vejci s přáním, aby život dále vzkvétal. Také keltští kněží-druidové přikládali vejci zázračné vlastnosti a vyhledávali v přírodě vejčité kameny, s nimiž prováděli magické úkony. V některých oblastech antického světa bylo zvykem pohřbít spolu se zesnulým člověkem i čerstvé vejce s nadějí, že skončený život se díky tomu znovu obnoví. Zhruba ve čtvrtém století našeho letopočtu nastolila křesťanská církev zákaz pojídat vejce v době jarního (předvelikonočního) půstu. Slepicím se to jaksi nedoneslo a s nastupujícím jarem začaly pilně snášet. Což vytvářelo situaci růstu nabídky při zastavené poptávce. To bylo patrně důvodem, že s koncem půstu se při oslavách Velikonoc vejcím dostalo plné rehabilitace. Nejen, že se mohla požívat v různých úpravách, ale také se různě zdobená stávala dárkem. Odtud se rozvinulo mnoho folklorních obyčejů včetně našich velikonočních koled, barvení vajec vařených natvrdo, malování kraslic a pomlázkových radovánek.
Text: Josef Cincibus
Foto: archiv
Zlatý kuchař – volba veřejnosti
On-line verze časopisu
