Legendární restaurace

Carnegie Deli: New York nemůže zapomenout

Dne 30. prosince 2016 se na Sedmé Avenue v New Yorku, před domem číslo 854, shromáždil dav čumilů. Co se zde přihodilo? Poslední den fungovala restaurace nazvaná Carnegie Deli neboli Carnegie Delicatessen, proslavená jako málokterá na Manhattanu, v New Yorku a v USA vůbec. Lidé stáli v dlouhé frontě, aby naposled ochutnali lahůdky, jež se zde podávaly od roku 1937.

Jestliže jste viděli film Woodyho Allena nazvaný Broadway Danny Rose (1984), pak tu restauraci znáte. Odehrálo se tam několik scén tohoto filmu. Téměř každý Američan, který přijel poprvé do New Yorku, šel sem aspoň nakouknout. Byla to zkrátka turistická atrakce jako Staroměstský orloj v Praze. Restaurace se také objevovala v několika oblíbených televizních pořadech, včetně Law & Order a Dr. Phil. V roce 1996 vznikla dokonce (a stala se velice populární) písnička Chanukah Song, popisující život v Carnegie Deli.

Carnegie Deli byl vlastně ve skutečnosti celý řetězec podniků rychlého občerstvení založený v New Yorku. Jeho hlavní pobočka (ta nejznámější) byla otevřena vedle Carnegie Hall, proslulé koncertní síně. Tato restaurace už je tedy definitivně uzavřena. Avšak dceřiné společnosti najdete ještě po celých USA. V New Yorku samotném nyní restaurace s tímto názvem funguje v budově sportovní haly Madison Square Garden na Pennsylvania Plaza. Stejnojmenný stánek funguje rovněž na tenisových kurtech v Queensu, kde se hraje turnaj US Open.

Začátek

Původními (zakládajícími) majiteli byli Bernie Gross, Max Hudas a Thomas North. Podnik se stal brzy oblíbený mezi celebritami v divadelní čtvrti. Od těchto tří zakladatelů koupili firmu později Milton Parker a Fred Klein, potom v roce 1976 do firmy přišel Leo Steiner. Fred Klein odešel a Milton Parker zůstal.

Leo Steiner (1939 ̶ 1987) pocházel z rodiny evropských židovských přistěhovalců, i když se narodil už v USA, v Newarku v New Jersey. Vyrůstal s rodiči a od útlého věku pracoval v jejich obchodě v Elizabeth. Už jako mladík se zapojil do gastronomického průmyslu. Založil v New Yorku na rohu Třetí Avenue a 23. ulice obchod s občerstvením, nazval ho Pastrami & Things. Potom vstoupil do firmy Carnegie Deli a přidal se k Miltonu Parkerovi jako jeho jediný obchodní partner. Parker však většinou pracoval v zákulisí, neukazoval se mezi hosty. Kdežto Steiner byl šoumen a se svým židovským humorem byl v restauraci velmi populární.
Pod vedením Parkera a Steinera se lahůdky Carnegie Deli staly známými celostátně a přitahovaly celebrity jako Woody Allen, Jackie Mason a Henny Youngman. Brzy začala firma otevírat pobočky v Atlantic City v New Jersey, v Secaucus u New Jersey a v Tysons Corner ve Virginii. Jídelní lístek v té době stále více nabýval podobu tradiční židovské kuchyně. Steiner se stal veřejnou tváří židovského jídla, objevoval se dokonce i v televizní reklamě na židovský žitný chléb. Liboval si ve svérázných reklamních tazích. Ke dvoustému výročí založení USA vytvořil například šedesátilibrovou Sochu svobody vytesanou z nasekaných jater, doplněnou o pochodeň vyrobenou z krůtího křídla.

Zásadní problém

Co tedy vedlo k definitivnímu uzavření této slavné a oblíbené restaurace? Byl to výbuch plynu v blízkosti, který zabil dva lidi? Některá média přinesla zprávu, že i v Carnegie Deli bylo zjištěno nadměrné množství plynu a že majitelé byli vyšetřováni pro podezření, že sem vedla nelegální přípojka plynu. Nikdy se však neobjevily zprávy o tom, že by někdo, ať už pozdější majitelka Marian nebo bývalý manažer Sanford Levine (její manžel) byli z něčeho podobného trestně obviněni. Sanford Levine byl však v roce 2015 odsouzen za „falšování uzeného masa“ a daňový podvod, kterého se dopouštěl na svých zaměstnancích (platil jim prý 2,50 dolarů za hodinu místo přiznaných 15 dolarů. Restaurace potom urovnala spor zaplacením pokuty ve výši 2,65 milionu dolarů. Později vyšlo najevo, že Sanford Levine měl sexuální vztah s jednou svou podřízenou a byl obviněn z toho, že posílal maso a recepty do své „bokovky“ na Filipínách. Soudce Matthew Cooper nakonec manželský spor vyřešil tím, že pár rozvedl. Marian však musela platit ještě dlouho svému bývalému manželovi alimenty ve výši 11 000 dolarů měsíčně. Nakonec se osamostatnila a otevřela nové Deli v budově sportovní haly Madison.

Čím lákala Carnegie Deli hosty?

Jak už bylo řečeno, jídelní lístek, zvláště v posledních letech, vycházel z tradiční židovské kuchyně. Pokrmy měly spíše charakter fast-foodu. Nejčastěji si zde hosté dávali pastrami, obrovský sendvič s hovězí šunkou, který obsahoval nejméně 0,45 kg masa. Velmi oblíbená byla polévka s knedlíčky Matzo. A také Latkes, bramborové placky. A vařená kuřecí játra, nakrájená na plátky. Také lososový sendvič Lox byl velmi žádán. Restaurace však nabízela i „gójské“ pokrmy, jako je vepřová šunka, klobása a slanina. Obří sendvič Reuben stál 30 dolarů. K dispozici byly na objednávku porce sýrového koláče Cheesecake, jehož porce vážila více než libru. Poté, co zde filmoval Woody Allen, objevil se na stálém lístku sendvič pojmenovaný přímo po něm. Obsahoval pastrami, nakládané hovězí maso a zeleninu. Tento sendvič stál 20 dolarů.

Motto restaurace bylo: „Pokud jste schopni sníst naši celou porci, udělali jsme něco špatně“. Kromě velkých porcí byla prý však restaurace i nechvalně známá svými číšníky, kteří mívali pomačkané košile.

V roce 2013 ohodnotila oblíbená americká anketa Zagat tuto restauraci známkou 23, což ji řadilo na osmé místo mezi podobnými podniky v New Yorku. Deník US Today v téže době napsal, že Carnegie Deli je „nejslavnější restaurací v celých USA“.

Co bylo a už není

Carnegie Deli není jedinou legendární restaurací v New Yorku, která už zůstala jen ve vzpomínkách pamětníků.  Od teroristického útoku z 11. září 2001, kdy letadlo narazilo do „dvojčat“, dvou mrakodrapů World Trade Center, neexistuje restaurace Windows on the World (Okna do světa), která sídlila ve 106. a 107. poschodí severní věže. Její majitel Joe Baum vlastnil rovněž v téže budově menší restauraci Wild Blue a The Gratest Bar ve vedlejším mrakodrapu. Tyto podniky byly otevřeny 19. dubna 1976.

Na Dvaapadesáté sídlil dlouho také legendární Toots Shor´s Restaurant, kam chodily celebrity počínaje Joe di Maggiem a Marilyn Monroe až po Orsona Wellese a Ernesta Hemingwaye. A chodil sem samozřejmě i Woody Allen. Majitel Toots Shor byl velmi populární osobou, v jeho restauraci se natáčelo také mnoho filmů a odehrávalo mnoho scén ve slavných románech, například v Medojedkách Roberta Roarka. Bing Crosby říká ve filmu White Christmas své partnerce, že jídlo, které jí, není tak dobré jako u Tootse.

A ještě jedna legenda bývala poblíž. El Morocco byl legendární noční klub na East 54th Street v čísle 307, kde na čalouněných pohovkách s černobílým zebrovitým vzorem sedávali nejslavnější lidé let 1930 ̶ 1980. Tady tančila bosá Marilyn Monroe s Trumanem Capotem (zula se, aby příliš nepřevyšovala svého tanečníka), tady se Clark Gable a Errol Flynn opíjeli, jakmile byla zrušena prohibice. V roce 1961 se podnik přestěhoval o kousek dál. Ale dnes už neexistuje ani tam.

O pár ulic dál, na East 47th Street 231, sídlilo v dnes už neexistující ruině legendární studio Factory, kde Andy Warhol točil své filmy a kreslil své obrazy konzerv a hereček.

Nakonec ještě uvedu aspoň názvy českých restaurací, které fungovaly velmi úspěšně v New Yorku až donedávna: Vašata, Ruc, Zlatá Praha, Czech Pavillion a The Duck Joint.

Text: Vladimír Poštulka Foto: Archiv