Konec plastového nádobí?

O tom, že některé plastové výrobky na jedno použití by měly definitivně skončit, rozhodl Evropský parlament letos 24. října. Na to, co nová směrnice znamená pro obor pohostinství jsme se zeptali advokátů Mgr. Martina Holuba a Michaely Novákové z advokátní kanceláře Holub & David.

Evropská komise navrhla zcela zakázat plastové příbory, talíře, míchátka, plastové tyčky k balonkům nebo plastová brčka. Zákaz se má týkat výrobků na jedno použití, ke kterým existuje dostupná alternativa, která není z plastu. Jak se tato nová skutečnost může projevit v segmentu restaurací a hotelů?

Účelem směrnice je mimo snížení plastových odpadků v mořích a na plážích také snaha ještě více rozvinout oblast oběhového hospodářství. Proto se klade maximální důraz na recyklovatelnost plastových produktů. Vzhledem k tomu, že existuje mnoho druhů plastů, neměly by (podle směrnice) být plasty vyrobeny z modifikovaných přírodních polymerů nebo vyrobené z biologických, fosilních či syntetických výchozích látek, protože ty se běžně v přírodě nevyskytují.

Už nyní jsou zřejmé snahy prodejců vyhnout se jednorázovým plastům. Například na festivalech nebo různých jiných akcích se nám mohou dostat do rukou kelímky, které už nejsou určeny k jednorázovému použití, jsou k dostání za vratnou zálohu, třeba tzv. nápojové kelímky s klipem.

Tato zařízení budou nucena hledat jinou alternativu k zakázaným výrobkům, šetrnější k životnímu prostředí, popřípadě mohou zavést například slevy na nákup nápoje či jídla, kdy si je zákazník odnese ve vlastní nádobě. Tím vším se mohou lidé tomuto trendu pomalu naučit. Postupně by se z tohoto postupu mohla stát samozřejmost.

Europoslanci legislativu ještě zpřísnili, když přidali na seznam zakázaných produktů i obaly na jídlo a nápoje z pěnového expandovaného polystyrenu a výrobky z oxo-rozložitelných plastů. Je naplnění směrnice reálné?

U těchto druhů plastů, podle mého názoru, nejde o přímý a striktní zákaz, ale o postupné omezování a nahrazování recyklovatelnější alternativou. Vyplývá to ostatně i z důvodové zprávy, kde se zdůrazňuje snížení spotřeby, rozšířená odpovědnost výrobců a činění osvětových opatření. Naplnění směrnice určitě reálné je, a to i s ohledem na skutečnost, že už některé společnosti plánují velmi výrazné omezení plastů. Některé dokonce i v kratším časovém horizontu, než bude požadovat směrnice.

U plastů, které nelze nahradit jinými produkty, požaduje směrnice po členských státech snížení spotřeby nejméně o 25 % do roku 2025, kdy by státy měly vytvořit legislativu, která bude motivovat, aby zákazníci a poskytovatelé služeb dávali přednost produktům na více použití. Jak toho dosáhnout?

Zavedením zálohových nebo ekvivalentních systémů pro tyto produkty, zvýšením ceny u produktů z těchto plastů, nějakým zdaněním (uvažuje se o dani z jednorázových plastů), jejich používáním nebo zavedením slev, jak už bylo výše zmíněno.

 V čem bude mít směrnice dopad na legislativu ČR a jaké diskuze očekáváte, že vyvolá?

Jelikož ještě není známa přesná a konkrétní podoba směrnice, lze jen těžko předpovídat, jaký bude mít dopad, natož jaké diskuze ve společnosti vyvolá. Osobně si myslím, že lze očekávat reakce obojího druhu, jak pozitivní, tak i ty negativní, jak to tak bývá. Ovšem zdá se, že si lidé v dnešní době mnohem více všímají negativních dopadů, které představuje současné nakládání s plasty. V důvodové zprávě je mimo jiné uvedeno, že velké procento respondentů vyslovilo souhlas s touto směrnicí. O souhlasu, napříč evropským politickým spektrem, vypovídá i poměrně rychlé projednávání, jsem sám zvědav, nakolik se česká politická reprezentace zachová.

Součástí regulací se stanou také cigaretové nedopalky, jejichž filtry plast obsahují. Tento odpad bude muset být do roku 2025 snížen o 50 % a do roku 2030 dokonce o 80 %. Jeden nedopalek podle Evropského parlamentu znečistí 500 až 1000 litrů vody a v přírodě trvá 12 let, než se rozloží. Státy by měly zavést opatření, která zajistí, že se na sběru a likvidaci takovýchto produktů budou finančně podílet tabákové společnosti. Jak vidíte tento bod?

Prozatímní návrh směrnice, který prošel Evropským parlamentem, hovoří o zavedení systému rozšířené odpovědnosti pro producenty těchto produktů. Ta bude spočívat v pokrytí nákladů na nakládání s odpady a odklízením odpadků i nákladů na zavedení osvětových opatření. Bod vidím tak, že se budou muset i tyto společnosti aktivně podílet na plnění účelu této směrnice.

Záměr omezit plastové nádobí na jedno použití je určitě chvályhodný, nutný a přínosný. Nepromítne se do konečné služby zákazníkovi? Není většina alternativních řešení finančně nákladnější a logisticky složitější?

Ano, to se bez pochyby promítne, už nyní některé společnosti předesílají, že dojde ke zdražení.

Například u piva by se mělo jednat vzrůst ceny o 1Kč.

Existují nějaké nástroje, které by motivovaly zákazníky a poskytovatele služeb ke snížení spotřeby plastového nádobí? V Německu se například plastové výrobky na jedno použití nenabízejí bezplatně…

Taková opatření by mohla spočívat, jak už bylo zmíněno výše, v zavedení zálohových nebo ekvivalentních systémů, které stát uzná za vhodné a účelné, např. zavedení daně z používání jednorázových plastových výrobků, zvýšení odpovědnosti producentů těchto výrobků. Účelné by mohlo být i zavedení slevy za odnos jídla nebo pití ve vlastní nádobě, které už u nás některé společnosti praktikují. Povšimněme si zavedení ceny igelitových tašek a tím ke snížení jejich spotřeby. Lidé přijímají omezení spotřeby, podotýkám, že mnohdy samoúčelné, rychleji tehdy, když je spotřeba samotná stojí více peněz.

Jak podle vás zareaguje na směrnici Česká republika?

Na závěr je třeba podotknout, že všechny otázky jsou zodpovězeny na základě návrhu směrnice, který 24. 10. 2018 prošel Evropským parlamentem. Rozhovory o konečné podobě směrnice začaly 6. 11. 2018. Nebylo možné čerpat z už konkrétní směrnice, protože ji čeká ještě další schvalovací proces. V něm může být dosavadní návrh připomínkován a může tak ještě dojít ke změnám v plánované úpravě. Proto také nebylo možné dát na některé otázky zcela jasnou odpověď, nehledě na to, že vůbec nevíme, jak se transpozice směrnice zhostí náš stát, až to bude aktuální.

Text: Michaela Šulcová Foto: Archiv