O historických Vánocích jsme už psali několikrát, ale co víme o silvestru? Poměrně novodobém svátku, o jehož oblibu se prý zasloužili rakouští a francouzští důstojníci ve svých kasinech a podnikaví majitelé luxusních hotelů v polovině 19. století.
Trochu historie na úvod
Poslední den roku ̶ 31. prosinec, je zasvěcen sv. Silvestru, knězi, který přežil pronásledování křesťanů a stal se papežem. Zemřel roku 335, právě 31. prosince, a jeho kult se rychle rozšířil do celé Evropy. Stal se patronem domácího zvířectva a dobré úrody. V 16. století, kdy se ve většině křesťanských zemí ustálil gregoriánský kalendář, podle kterého nový rok začínal 1. ledna, a den svatého Silvestra se stal posledním dnem roku, nabyla silvestrovská noc nového významu. V 19. století, v důsledku všeobecného rozvoje v Evropě, se vznikem luxusnějších hotelů, restaurací a kaváren, v atmosféře očekávání lepších časů, se zrodila tradice okázalých oslav, s množstvím pokrmů a nápojů. Zrodil se novoroční přípitek šampaňským, s přáním všeho nejlepšího v nadcházejícím roce. A stal se nejen módou, ale všeobecně zavedenou městskou tradicí.
Staré zvyky a pověry
Na venkově tu a tam ještě přetrvávaly dávné zvyky. Chození „ometaček“, které obcházely stavení, přály vše dobré a symbolicky ometaly plotnu, aby v novém roce dobře hořela. Otevírání dveří domu, aby o půlnoci se starým rokem uniklo vše zlé, a také zvyk pojídat o silvestrovské půlnoci pro štěstí ovar a křen s jablky. Říkalo se, že děvče, které u silvestrovské večeře nakrojí nožem nenačatou hroudu másla, se do roka dobře provdá za hodného, „měkkého“ muže. Skříně měly být plné potravin a peněženka plná peněz, což přinese další bohatství v novém roce.
Silvestr na Chebsku
Na rozdíl od všech krajů Čech a Moravy, kde se ještě před sto lety silvestr jako svátek neslavil, se vyskytla výjimka. Tou bylo Chebsko. Zde se silvestr nazýval „der alte“ nebo „der zweite“ – starý nebo druhý Štědrý večer. Zejména slavnostně jej slavili na Ašsku a v Plesné. V poledne takřka půst, večer plný stůl, kde nesmělo chybět vepřo-knedlo-zelo ̶ „Tuapfknia/d/la“ – vařené knedlíky, kyselé zelí a „Schweinern“ – vepřové. Tradice silvestrovské kuchyně, jakéhosi opakování štědrovečerního či božíhodového menu, je ale známa i z Podkrkonoší. Silvestrovskou specialitou bylo spojení jídla a osudu – vaření knedlíků – „Knödelkochen“. Připravily se knedlíky, do kterých se vkládaly malé lístky s napsaným přáním, jménem, příslovím, příslibem. Všichni se shromáždili kolem hrnce, a jak vyplaval první knedlík, otevřel se a vzkaz přečetl. Mužská část rodu trávila večer převážně v hospodě, ve městech pak v restauraci či kavárně. Tradicí bylo půlnoční servírování grogu či punče.
Silvestrovská tabule
Z historie víme, že městský člověk se vždy před vydáním do víru nočního života najedl. Menu nebylo nijak luxusní, na stolech se objevovala bílá polévka s rýží, hovězí maso s cibulovou omáčkou a okurkami, kuřata s květákem, salát, pilo se pivo a káva a jen pro nabuzení se ochutnaly jednohubky či chlebíčky. Za zábavou se pak vyrazilo do módních tančíren a kabaretů, kaváren a restaurací. Někteří vyvolení navštěvovali večírky pro zvané v soukromých domech, kde se v honosných salonech tančilo, a hrály se společenské hry. První pohoštění se objevilo asi hodinu před půlnocí. Servírovaly se podnosy s řezy housek i chleba a další mísy s pečeným masem, většinou vepřovým. Ale také mísy s tence krájenými plátky uzenin, sýrů, s huspeninou a kolečky citronů. Obložený chléb si z nich pak připravil každý sám podle svého gusta. S přibývajícím časem se na stolech objevovali nadívaní šneci, kotlety s kadeřávkem, bažanti, srnčí i zaječí hřbety, uzený jazyk v aspiku, pečená drůbež, paštiky. Nechyběly ani zeleninové či ovocné saláty, zvláštní oblibě se těšily ústřice s citronem a plátky šťavnatého ananasu se šlehačkou, jednohubky s česnekovou pomazánkou nebo sardelová očka. U bufetového stolu měli hosté k dispozici především pivo, v mnohem menší míře červené a bílé víno. Mládež ale dávala přednost punči či tehdy módní bowli. Dámy ucucávaly limonády či mražené mandlové mléko. Drahým šampaňským se šetřilo až na půlnoční přípitek.
Vítání Nového roku
V silvestrovském i novoročním jídelníčku se časem zabydlela jídla, jež měla přivolat hlavně štěstí a zdraví. Proto na stole nesmělo o silvestru chybět pečené selátko ̶ pro šťastný konec každého podnikání, ovar s křenem ̶ pro uchování zdraví, bílá ovarová polévka s kroupami ̶ pro podporu zdraví a sexuální vitality. Ječné kroupy prý působí příznivě nejen v prevenci srdečně-cévních chorob, žaludečních a střevních potíží, ale jako bonus jim kulinářská magie připisuje i velkou moc v oblasti sexu. Dále nesměla chybět čočka ̶ pro štěstí, novoroční jablka ̶ pro sílu, odvahu a zdraví ̶ nejlépe podávaná společně s hovězím masem a křenem, aby se spojily magické síly všech těchto potravin. Vepřový rypáček ̶ pro svižnost a pracovitost patřil paní domu. Novoroční dort měl mít hranatý tvar, který symbolizuje bohatství a blahobyt.
Přečtěme si, jak za doby monarchie slavila vítání Nového roku česká šlechta. Na oslavě Nového roku 1896 se na příklad na schwarzenberské silvestrovské tabuli na Hluboké, podávané pouze v úzkém rodinném kruhu, servírovala ̶ Ságová polévka, gratinované hovězí, drůbeží nákyp se zeleninou, pečený tetřev a sladký krém dle Isabely. A k novoročnímu obědu 1. 1. 1897 drůbeží bujón, lovecké krutonky, Četnický hovězí filet, pečený kapoun se salátem a nákyp podle Pauda.
On-line verze časopisu
