Procházky mlžnou krajinou, spadané listí, to prostě patří k pravému podzimu. Stejně jako krásně červené šípky, které nám nabízejí tolik potřebné, imunitu posilující látky. Jsou všudypřítomné, stačí je jen sbírat!

Už naši předci věděli, jaké bohatství skrývají tyto pichlavé keře. Staří Římané dokonce věřili, že jejich kořeny dokáží vyléčit vzteklinu. Odtud odvozené latinské druhové jméno Růže šípkové – Rosa canina. Byly to také právě šípky, které díky velkému obsahu vitaminu C dokázaly léčit smrtící kurděje stejně dobře jako kyselé zelí. Obsahují ale i další významné látky, jako jsou třísloviny, pektiny, minerální látky, silice a slizy. Působí detoxikačně, močopudně, protizánětlivě a jejich svíravý účinek je vhodný především pro ty, kteří trpí onemocněními žlučníku a ledvin.

Dnes šípky známe především sušené. Čaj, který je v těchto měsících výborný především na nachlazení, je klasika našich babiček. Není to však jediný způsob jak se šípky naložit. Například už nemusíte řešit problém, jestli kančí se zelím nebo se šípkovou. Základem této proslulé omáčky je totiž kvalitní šípková zavařenina, která byla vždy v kuchyni považována za vzácnost.

Šípek se dá sbírat celé září až téměř do konce října, kdy jsou plody nejzralejší a obsahují nejvíce vitaminu C. Pokud tedy máte dost odvahy a vydáte se na lov tohoto přírodního bohatství, doporučujeme se náležitě vybavit. Určitě nic nezkazíte dlouhými rukávy, zateplenými holínkami a zahradnickými rukavicemi. Pak už stačí jen papírový pytlík a notná dávka trpělivosti.

Jestli vám to přírodní podmínky dovolí, nasbírejte alespoň 1,5 kg, velká část z tohoto množství se totiž ztratí odstraněním semínek. Naši prarodiče si ještě dávali práci s pečlivým vydlabáváním. My jsme o něco netrpělivější, a proto odstraníme pouze bubáky a zelené stopky. Šípky překrojíme napůl, aby se semínka a chloupky mohly lépe oddělit od dužiny. Poté je nasypeme do hrnce a zalijeme vodou tak, aby byly ponořené. Přivedeme k varu a vaříme doměkka, trvá to asi půl hodiny. Následně pasírujeme přes jemné plastové sítko. Záměrně nepoužíváme kovové, aby se uchovalo více vitaminu C. Pokud máte v této fázi ještě dost energie, můžete pasírovat dvakrát, to ale jen proto, abyste měli jistotu, že jsou všechny chloupky dokonale odstraněné. Vzniklou hmotu zvážíme, abychom zjistili, kolik budeme potřebovat cukru. Většinou odpovídá poměr: 1 kg hmoty na 1 kg cukru. Hmotu s cukrem smícháme dohromady, vrátíme zpět na oheň a vaříme ještě asi čtvrt hodiny. Pomalu jdeme do finále. Stačí pouze dobře vyvařit sklenice, které po naplnění zavíčkujeme, otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout.

Garantujeme vám, že poškrábané končetiny a čas strávený v kuchyni za těch pár dokonalých skleniček stojí. Teď už jen ulovit kance.

Johana Pospěchová

Johana Pospěchová je člověk mnoha chutí a mnoha žánrů. Jejím základním nástrojem je slovo a výchozím bodem je Praha, odkud se vydává mnoha směry na mnohé cesty. Přiváží si zážitky, vzpomínky a inspiraci. Jsou to její přátelé, jejichž prostřednictvím se stále dostává k novým receptům a kulinářským vychytávkám. Fascinují ji bylinky a sezónní potraviny. Neustále zkoumá jak je co nejlépe využít, nejen v kuchyni. Baví ji umění a kontakt s lidmi, kteří ho tvoří.