Jak to občas je: Když nás obsluha restaurace rozčílí

Druhými, kteří za to tak trochu nemůžou sami, jsou „bažanti“, je to ten typ lidí, kteří se rozhodnou, že práce v pohostinství je výborná pracovní příležitost a že ji zvládnou s naprostým přehledem, i když ji nikdy dříve nedělali. Tahle obsluha, když vstoupíte do restaurace, většinou není  k nalezení, protože někde v zázemí řeší důležitý problém. Například chybějící brčka nebo slepenou sůl v slánkách. Po patnácti minutách, kdy vy už nervózně sedíte u stolu, se konečně objeví, překotně se omlouvá a táže se, co si dáte. Tento typ obsluhy je milý a skutečně se většinou snaží, ale problém je, když přijde na obsluhu jako takovou. Talíře s jídlem nosí zásadně po jednom a pohybuje se rychlostí plovoucí kry. Má totiž pocit, že kdyby šel rychleji, jídlo vyklopí či vylije.  A díky tomuto se vaše návštěva restaurace na rychlý dvacetiminutový oběd změní na minimálně hodinové mučení pod taktovkou obsluhy.

Třetím typem obsluhy jsou sami „šikulové“. To je ten typ, který vše naprosto bezchybně zvládá sám, nepoužívá staré osvědčené způsoby přijímání objednávek, tím, že by si je zapsal, on si přece vše pamatuje. Je vám neustále k ruce. V podstatě dopředu odhaduje, co byste si mohli přát. Ale takto to vidí on, realita je trochu jiná. Už od prvního okamžiku, kdy vstoupíte do restaurace, je u vás. Dříve, než se stačíte usadit, už se vás táže, co si budete přát, a zde to začíná. Nejen že vám nedá ani chvilinku pokoj, abyste si mohli popovídat, či si v klidu číst. Objednávky, které si ukládá do paměti, dost často poplete, nebo na ně úplně zapomene. Pohybuje se rychlostí barevné šmouhy, což většinou znamená, že váš vybraný pokrm někde vyklopí, v horším případě ho vyklopí na vás. Je tak neodbytný, že už po deseti minutách začne lézt všem na nervy, a vy si začínáte přát, abyste dnes raději zůstali o hladu. Na konci jeho týrání vaší osoby všem popřeje hezký den a vybízí Vás, abyste restaurační zařízení, kde pracuje, určitě navštívili znovu, on se bude totiž velmi těšit.  A vy odcházíte s pocitem, že si z vás někdo velmi nepěkně vystřelil a dobře se u toho bavil.

Ale abych nikomu nekřivdil, pravdou je, že je spousta profesionálů, kteří svoji práci dělají dobře a rádi, a my nemáme jinou možnost než doufat, že budeme mít štěstí a dostaneme se do jejich odborné péče.

Martin Mravec

Narodil se 7. 5. 1985, v malém mestěčku jménem Kadaň, v dětství se přestěhoval do Chomutova. Zde prožil podstatnou část svého života. V současné době bydlí v Praze. Po ukončení základní školy, nastoupil studium na hotelovou škole v Teplicích na obor hotelnictví a turismus. Začínal jako  správce výpočetní techniky,dále pracoval jako číšník, barman, lodník na lodi v Holandsku a nyní pracuje jako prodejce comiks a fantasy shopu v Praze, protože spojil svou práci s koníčkem a vyhledává práci s lidmi. Všechny tyto pracovní zkušenosti a příležitosti mu pomáhají psát s jistým nadhledem a ironií. Jsou mu také  velkou inspirací při psaní jeho článků. O gastronomii se rozhodl psát, neboť vždy ho toto téma zajímalo. Sleduje moderní trendy v gastronomii a její vývoj. I když v současnosti se v pohostinství nepohybuje, přesto ho sleduje a orientuje se v něm.