reklama

Gérard Depardieu, víno a dobré jídlo patří k sobě

autor: | Čvn 28, 2017 | Osobnosti | 0 komentářů

„Moje oko se ve stejné míře těší tváří krásné ženy i kusy masa ve výloze u řezníka“, říká. Bez ohledu na pětinásobný bypass si nedělá starosti s tím, co sní a vypije. Ještě nedávno spotřeboval pět lahví vína denně.

Přitažlivá náklaďák, velryba i lakomý Gerard

Říkali o něm, že je velký, aniž by byl vysoký, a široký, aniž by svému okolí připadal tlustý. Přitažlivý náklaďák, charakterizovala ho spisovatelka Marguerite Durasová. Dnes už to tak docela neplatí. Gérard, jak před pár lety kdosi trefně poznamenal nad paparazziovskou fotografií, na níž nahý stárnoucí herec vystupuje z moře na Mauriciu s  mladou krásnou ženou, připomíná spíše než někdejší idol paní a dívek velrybu vyvrženou na pobřeží. Velký medvěd. V posledních letech se pro některé krajany stal „lakomým Gérardem“. Utíká před daněmi, říkají o něm, že není patriot. Prohlásil, že nechce mít nic společného s nynější Francií, která mu zatížila příjmy sedmdesátipětiprocentní daní. Odjakživa se nerad svazuje pravidly a  povinnostmi. Navíc jde o jeho peníze, které si vydělal úžasnou pracovitostí. Byť se o některých rolích vyjadřuje jako o nutném zlu, potřebném k placení nekonečných účtů za gargantuovský život, je živou legendou francouzského filmu.

Od devíti zná pistol i sex

Gérard Xavier Marcel Depardieu se narodil (1948) v Châteauroux jako třetí ze šesti dětí. Měří 180 centimetrů a váží obvykle mezi 130 až 150 kilogramy. Otec byl negramotný valcíř plechů v ocelárnách a alkoholik. Matka se jednou nechala slyšet, že když čekala Gérarda, měla nutkání zbavit se dítěte pletací jehlicí. V devíti si Gérard opatřil pistoli a měl první sexuální zkušenost, ve dvanácti ukončil školu, utekl z domova a žil u dvou prostitutek.

Kdybych se nestal hercem, byl by ze mě vrah

Byl příležitostným zlodějem, rval se v barech a končil ve vězení. Tamní psycholog rozpoznal jeho herecký talent a poradil Gérardovi, aby vstoupil na prkna, která znamenají svět. „Kdybych se nestal hercem, byl by ze mě vrah,“ vzpomíná na tu dobu. Hrát začal v malém kočovném divadle Café de la Gare spolu s Patrickem Dewaerem a Miou-Miou.

Po divadle film

Divadlo jej přivedlo k filmu, v němž debutoval v sedmnácti letech (1965). Objevil se v komediích s Pierrem Richardem i ve vážných filmech (Poslední metro, Danton, Cyrano, Zelená karta) a získal řadu prestižních cen. V širokou známost vešel rolí siláka Obelixe v adaptaci populárního komiksu.

O ženy nouze nebyla

Při studiu na pařížské konzervatoři potkal Elisabethu, se kterou žil dvaadvacet let v manželství, než jeho milenka, africká modelka Karine Sylla porodila dceru Roxanne (1992). Nenapravitelný Gérard ji po deseti letech opustil s bondovskou herečkou Carole Bouquetovou. Postupně byl otcem čtyř dětí, syn Guillaume, rovněž známý herec, který podědil otcovu nezkrotnou povahu, zemřel v sedmatřiceti letech na zápal plic (2008). Ani dlouhodobé vztahy nezastavily Gérardovu posedlost něžným pohlavím, které se vyrovná jen záliba v pití a jídle. Během natáčení filmu dovede přibrat až třicet kilogramů a je proto postrachem kostýmních výtvarníků i scénáristů. „Můj problém s jídlem je ten,“ říká Gérard, „že čím horší jídlo je, tím více musím jíst, abych našel něco dobrého.“ V prosinci 2012 získal oficiální občanství v  Néchin v Belgii, o něž žádal kvůli vysokým daním ve Francii. Krátce na to mu udělil zvláštním výnosem ruské občanství prezident Putin. Gérard je prostě Gérard.

Ve svých restauracích miluje proces přípravy

Rád se pohybuje v kuchyních svých pařížských restaurací, z nichž jsou nejznámější La Fontaine Gaillon a L’Ecaille de la Fontain. Klábosí s personálem nebo mluví se zvířaty, jejichž čas se nachýlil. I králík, jehož maso v rosolu snídá, si zřejmě vyslechl Gérardův monolog o pomíjivosti pozemských věcí. „Než některé z nich zabiji, vždycky k nim mluvím,“ říká. „Zvířata, s nimiž se něžně jedná, umírají pokojně a jejich maso není poznamenáno stresem.“ V kuchyni se všeho dotýká a všechno očichává. Podle něho je důležité vnímat pokrmy i nápoje plnými smysly. Od dětství ho těší rybařit, patrně pro směs pachů vody, bahna a rybích těl. Rád chodí bosý zoraným polem po dešti. Vlhká země roní šťávu pod chodidly a vůně půdy zneklidňuje chřípí. V tělesném kontaktu spolu mluví země a její děti. Je nadšený všežravec. Rodina si v jeho dětství mohla dovolit maso jen párkrát za měsíc. Hrdý na své kořeny při dně společnosti obhajuje zvyk chudých jíst játra, dršťky, huspeninu a brzlík. Ostatně, připomíná, ve středověku šlechta jedla jen vnitřnosti a maso dávala chudým. Mluví o vznešenosti drštěk a bramboru oslavuje jako „lanýže“ nemajetných. Ve spolupráci s Laurentem Audiotem, šéfkuchařem jedné své restaurace, shromáždil své oblíbené recepty do kuchařské knihy, která slaví úspěchy doma i za hranicemi. Je tu již zmíněný králík v rosolu, dušený divoký králík, polévka z bobů i bouillabaissa. Gérard tvrdí, že ještě více než jídlo samotné miluje proces jeho přípravy, a proto rád vaří přátelům.

Francouzská, britská i italská kuchyně

Vedle francouzské a (kupodivu!) britské gastronomie (ta vznikla pro chudé, připomíná) obdivuje zvláště tu italskou, jež podle něho ještě ctí rodinné hodnoty. Vysvětluje, proč tradiční recepty tak úspěšně přetrvaly módu řetězců rychlého občerstvení. Důležité je, když kuchař ví, odkud pochází maso, a ještě lépe, když zná zvíře, u kterého začala cesta k masitému pokrmu. Navíc pak typicky italská kuchyně dbá o to, aby v pokrmech zůstávaly otisky unikátních ingrediencí, které – podobně jako u vína – ctí terroir.

Gerard vlastní vinice i podíly ve vinařstvích

Gérard má své vlastní vinice, stejně jako četné podíly ve firmách vinařských magnátů Bernarda Magreze a Michela Rollanda. Začínal s vinicí v Nuits-St-Georges (1979), ale teprve na statku ze třináctého století Château de Tigné (1989) v údolí Loiry může přijímat vlastní rozhodnutí a užívá si to. „Když hospodaříte na pár hektarech, okolní vinaři ve vás nespatřují cizince. Stáváte se částí zdejší široké rodiny.“ Vinici řídí sklepník Philippe Polleau, který spolupracuje s Depardieuem více než dvě desítky let. Když to Gérardovi dovolil program, jezdil sem alespoň na víkendy, nikdy nepromeškal sklizeň a pokud v době, kdy se vytvářely směsi vín, právě filmoval, nechával si alespoň posílat vzorky. S Magrezem spoluvlastní Gérard také firmy La Croix de Peyrolie v Lussac St-Émilion a Le Bien Decidé v Héraultu v Languedocu.

Mocná vína s intenzivní chuťovou stopou po barikování

Podílel se na vzniku třinácti značek vín se svým jménem na etiketách. Vína jsou mocná, s intenzivní chuťovou stopou po barikování. Gérard dává přednost kulatějším a lehčím vínům, ale ta, na nichž se podílel, jej těší. „Víno má duši,“ říká. „Mohu být na této zemi šťastný s málem, ale chci mít hodně ve sklenici. Nepiji, abych se opil nebo zapomněl. Víno mne uvádí do dobré nálady.“ Gérard připomíná, že velké víno má schopnost zklidnit člověka svou noblesou. Není možné pospíchat. Měl ještě příležitost natáčet s Jeanem Gabinem. Naučil se od něho udělat si uprostřed filmování alespoň dvouhodinovou přestávku na oběd. „Nejsme jako američtí herci, abychom jedli vestoje,“ říká hrdě Depardieu. „Miluji jídla, která hodiny bublají na sporáku. Posadíme se k nim a ochutnáme velké burgundské, velké bordeaux, všechna vína regionu, kde jsme natáčeli. To je tajemství integrity a souznění s přírodou.“

 

Text: Jiří Chum Foto: Archiv