Česko potřebuje gastropatriotismus

Je to právě rok, co se ředitelem Vinařského fondu stal Zbyněk Vičar. V rozhovoru nám prozradil, jaké nové projekty zajímavé i pro segment gastronomie tato instituce připravuje. A proč by zdejší restauratéři a hoteliéři měli mít zájem na tom, nabízet svým zákazníkům kvalitní tuzemská vína.

V srpnu loňského roku jste se stal ředitelem Vinařského fondu. Vzpomínáte si, s jakými vizemi a cíli jste na tento post nastupoval?
Připravil jsem tehdy koncept, který jsem prezentoval při výběrovém řízení. Jeho součástí byl plán na posílení komunikace směrem k vinařům, aby měli co nejlepší přehled o tom, co Vinařský fond dělá a jak jim může prospět. Měl jsem i vizi posílit patriotismus obyvatel ČR ve vztahu k moravským a českým vínům, a to i v gastronomii. Aby v místních restauracích byla naše vína stejně důležitá, jako jsou lokální vína třeba v Rakousku a Německu. Říkám tomu gastropatriotismus. To je věc, na níž se chceme soustředit. A když navážu něčím konkrétním, mám od Rady Vinařského fondu pokyn, abych do konce roku připravil novou koncepci Certifikace vinařské turistiky, do níž bychom rádi více zahrnuli gastronomická zařízení. Jedná se o projekt, který probíhá již deset let a moc se o něm neví. Snaží se vyzdvihnout zdejší podniky, které – co se vína týče – nabízejí zákazníkům kvalitní služby.

Lze po roce vašeho působení ve funkci říci, do jaké míry se vám vaše vize a cíle daří naplňovat? Je něco, čeho se již podařilo dosáhnout, například v rámci komunikace s tuzemskými vinaři?
Od loňského září vydáváme každých čtrnáct dní newsletter o činnosti Vinařského fondu, která je tak široká, že máme stále co komunikovat. Také se snažím navštěvovat co nejvíc vinařských akcí, abych se seznámil s lidmi z vinařské branže a získával od nich i zpětnou vazbu. A co se týče mých osobních vizí – Vinařský fond řídí jedenáctičlenná Rada Vinařského fondu, která mi dává zadání pro činnost Vinařského fondu, takže se nemohu do ničeho pouštět svévolně. Ovšem snažím se být proaktivní, přicházet na jednání Rady s různými podněty a získávat pro ně podporu.

Kromě nové koncepce Certifikace vinařského turismu, ke které se ještě vrátíme, co aktuálně ve Vinařském fondu chystáte?
Celou řadu projektů. Během mého působení proběhlo třeba výběrové řízení na podporu exportu tuzemských vín do zahraničí, které vyhrálo Národní vinařské centrum. Protože máme studii, že naši vinaři mají o export svých vín velký zájem. Nyní dotahujeme i dlouhodobý projekt národní značky perlivých vín. A v oblasti komunikace s vinaři kromě zmíněného newsletteru pořádáme i přednášky o činnosti Vinařského fondu na Mendelově univerzitě pro studenty v oboru vinařství a vinohradnictví a na Střední vinařské škole Valtice. Spolupracujeme také s různými agenturami na propagaci vinařství a tuzemských vín pomocí různých komunikačních kanálů, velký důraz klademe na sociální sítě. Již před mým nástupem Vinařský fond spustil projekt „Vinfluenceři“, na němž se podílejí lidé aktivní na sociálních sítích, kteří vytvářejí atraktivní obsahy s vinařskou tematikou. A samozřejmě rozvíjíme náš klíčový web „Vína z Moravy, vína z Čech“. Je to naše hlavní značka, která zaručuje, že vína s tímto označením jsou vyrobená v ČR a z tuzemské révy. Z průzkumu od agentury GFK víme, že lidé jsou ochotni utratit za lahev našeho vína zhruba o padesát korun více oproti vínu zahraničnímu. Takže velmi jednoduchým propočtem bychom dospěli k přínosu značky Vína z Moravy, vína z Čech ve výši kolem tři a půl miliardy korun ročně. Ale je to samozřejmě složitější. Svoji roli mohou hrát přívlastková vína, která už spotřebitel rozezná a je ochoten si za ně připlatit. Přičemž řada vinařských zemí tento systém nemá.

Kdybyste měl Vinařský fond představit někomu, kdo o něm nikdy neslyšel, jak byste ho popsal?

Když to velmi krátce shrnu, Vinařský fond je celonárodní vinařská marketingová agentura a zároveň i vinařská grantová agentura. Každý rok pořádáme dvě kola grantového řízení, kdy si vinaři mohou žádat o příspěvky na různé vinařské akce a projekty. A třetí, nejméně oblíbená část naší činnosti, je vybírání poplatků od vinařů. Podle zákona nám totiž vinaři od určitého objemu produkce a rozlohy vinohradu musejí odvádět poplatek – za každý litr vyrobeného vína padesátník, z každého hektaru vinice 350 korun. Výběr poplatků a následné poskytování grantů je vlastně transferem prostředků od největších vinařů k těm menším. A všichni vinaři také mohou využívat marketingového výtlaku Vinařského fondu, který by samostatně jen stěží získávali. Už jsme se bavili o značce Vína z Moravy, vína z Čech, ale aktivit máme mnohem víc. Připravili jsme pro vinaře třeba celý set marketingových materiálů, různých letáčků a podobně, které si mohou snadno upravit a používat. A snažíme se jim poskytovat i další užitečné podklady, abychom jim marketing co nejvíce usnadnili. Osobně Vinařský fond vnímám jako užitečnou servisní organizaci pro vinaře. A je nutné doplnit, že Vinařský fond je zřízen zákonem a funguje v režimu zadávání veřejných zakázek a dalších zákonných ustanovení.

Jaké druhy podpory vinařům konkrétně nabízíte?
Jsou rozděleny do šesti okruhů, každý se zaměřuje na určitou oblast. Čerpat podporu lze například na účast na různých výstavách, soutěžích, prezentacích a propagačních akcích či na jejich pořádání. Poskytujeme podporu rovněž na školení, semináře a konference, propagační materiály a pořádání propagačních akcí s tematikou vína a vinařství. O příspěvek na marketingové aktivity ovšem mohou žádat pouze spolky, tuto podporu nemůžeme dát jednotlivým vinařům, aby nezískali výhodu proti konkurenci. Žádostí obvykle dostáváme kolem osmi set. Systém pro přidělování podpor je v těchto okruzích nastavený bodově. Existuje také specifická kategorie podpor pro významné projekty, o níž rozhoduje Rada Vinařského fondu. Podrobné informace jsou k dispozici na webu Vinařského fondu v sekci Podpory. Po vyhodnocení musím každou schválenou žádost elektronicky podepsat, což je ta úřední, méně zábavná část mé práce.

Mohou o finanční podporu od Vinařského fondu na zmíněné účely žádat všichni tuzemští vinaři?
Žádat mohou jen vinaři, kteří jsou zároveň plátci poplatků do Vinařského fondu. Přičemž víme, že v ČR je přibližně 14 000 vinařských subjektů, ale plátců poplatků jen zhruba 1 700.

Zřízení Vinařského fondu mělo inspiraci v zahraničí, kde podobné instituce ve vinařských zemích běžně fungují. Má Vinařský fond stejnou roli jako tyto organizace v cizině?

To nedokážu posoudit. Se zahraničními organizacemi podobného typu, jako je Vinařský fond, nijak nespolupracujeme, protože je to pro nás konkurence. Oni se snaží prodat svoje vína, my zase naše. Ovšem je potřeba říci, že zahraniční organizace jsou mnohem větší a bohatší než Vinařský fond. Ale třeba na Slovensku analogie Vinařského fondu neexistuje a už jsem od několika slovenských vinařů slyšel, že nám to závidí.

Když pomineme mantinely dané zákonem a zadáními ze strany Rady Vinařského fondu, je možné říci, kam byste činnost této organizace v dalších letech chtěl směřovat? Zda někde aktivitu posílit či rozšířit, nebo naopak utlumit?
Tak to je vinařská politická otázka. To skutečně musejí rozhodnout členové Rady, ale je tam prostor k diskuzi. Jak nastavit rozpočet, na co dát větší důraz, na co menší… Ale musím podotknout, že od roku 2004, co Vinařský fond v této podobě funguje, se poplatky od vinařů nijak nezměnily. A když vezmeme v potaz inflaci, reálně hospodaříme přibližně s třetinou prostředků ve srovnání s dobou, kdy Vinařský fond vznikl. Snažíme se s tím co nejlépe popasovat, ale samozřejmě to má své limity. A to i v souvislosti s velikostí týmu kmenových pracovníků Vinařského fondu, kterých je pět včetně mě. Fond může na provozní záležitosti použít maximálně deset procent ze svého rozpočtu. Takže i kdybychom například potřebovali najmout další kolegy, abychom posílili či rozšířili naši aktivitu, tak na to jednoduše nebudou peníze.

Vinařský fond je financován výhradně z poplatků od vinařů, nebo má i jiné zdroje financí?
Kromě vybraných poplatků máme i další příjmy – dostáváme dotaci od Jihomoravského kraje, která je cílená na podporu vinařské turistiky na jižní Moravě, máme i nějaké prostředky z pořádání akcí, jako je Svatomartinský košt nebo Svátek růžových vín. A další finance získáváme úročením vkladu v bance. Všechny příjmové prostředky Vinařského fondu se vždy na konci roku sečtou a jednou tolik nám pošle ministerstvo zemědělství. Nakonec se nám v rozpočtu sejde přibližně 80 milionů korun, což jsou veškeré prostředky, s nimiž hospodaříme. Na druhou stranu třeba právě rozvoj sociálních sítí a jejich vliv nám poskytuje velice efektivní a finančně nenáročný nástroj, jak propagovat zdejší vinařství a působit na lidi, aby vyhledávali kvalitní moravská a česká vína. A ten chceme co nejlépe využívat.

Jak může Vinařský fond reagovat na stále se měnící výzvy a problémy v dnešní překotné době? Jedna krize stíhá druhou a ovlivňují i tuzemský vinařský segment. Má Vinařský fond dostatečné nástroje, aby vinařům nějak prospěl a pomohl?
Myslím, že ano, minimálně po stránce podpory prodeje jejich produktů. Jednou z našich aktivit je, že zadáváme tržní analýzy. Teď zrovna probíhá velká segmentační analýza, která se provádí jednou za čtyři roky. Jejím úkolem je definovat zákaznické skupiny, které víno pijí, nebo nepijí, zjistit proč a analyzovat jejich chování. Z těchto informací potom vycházejí naše marketingové kampaně i jejich design. Vycházíme z dat, která pro nás zajišťují dvě agentury. Agentura FOCUS provádí průzkumy na vzorku náhodně vybraných lidí a agentura GFK měří trh podobně, jako peoplemetry měří sledování televize, sleduje nákupní chování lidí a je schopna dodávat poměrně tvrdá data, podle nichž se dá směrovat marketingová činnost.

O čem získaná data vypovídají?

Například víme, že mladší generace víno vnímá jako konzervativní nápoj především pro movitější zákazníky. Ale domnívám se, že právě víno je produktem, který by ji mohl oslovit, protože je lokální, ekologický a nabízí jedinečné zážitky, což mladí lidé vyhledávají. Je to nápoj, který je velice těsně navázaný na lokalitu. Často se používá termín „Terroir“ označující souhrn faktorů, které ovlivňují vlastnosti vína a jeho osobitost, ať už jde o půdní složení, klimatické podmínky a další faktory, díky nimž je každé víno unikát. Naším úkolem je, snažit se mladé lidi oslovit, aby si k vínu našli cestu. Ale samozřejmě s rozumem. Cílem není vychovávat alkoholiky, ale ukázat nejenom mladým lidem, že moravské a české víno je jedinečné a má hodně co nabídnout.

Vinařský fond letos slaví dvacet let od doby, co začal fungovat ve své současné podobě. Lze ve zkratce říci, jaké byly hlavní milníky a úspěchy jeho existence?

Až do loňského roku měl Vinařský fond jen jednoho ředitele, pana Jaroslava Machovce. Myslím, že skutečně výrazně pomohl rozhýbat vinařskou turistiku, která je obrovským přínosem zvlášť pro jižní Moravu. Střední Čechy a Ústecký kraj, kde se rovněž pěstuje víno, jsou v tomto ohledu specifické, protože jsou velmi blízko Praze, která nasaje většinu turistů, a tamní vinařství nejsou tak velká jako moravská, proto je tam vinařská turistika znatelně slabší. Z výrazných úspěchů Vinařského fondu určitě můžeme zmínit projekt Svatomartinského vína, ze kterého vznikl fenomén, jeden z hlavních gastronomických svátků roku. Každodenní úsilí Vinařského fondu možná není ze strany veřejnosti na první pohled příliš vidět, ovšem odvedl obrovskou práci v kultivaci vinařského oboru a zdejšího prostředí, protože přispívá na obrovské množství prezentačních akcí, vzdělávacích aktivit a dalších záležitostí souvisejících s rozvojem vinařství.

S jakými výzvami se tuzemské vinařství, potažmo Vinařský fond, aktuálně potýká?
Když budu mluvit za celý vinařský segment, tak jsou to především levné dovozy nekvalitních vín ze zahraničí. Vidíte to v supermarketech. Člověk si klade otázku, jak se sem může přes půl zeměkoule vézt víno, které se potom prodává sedmička za šedesát korun. Ale levné dovozy jsou celoevropský problém. Ve státní správě navíc stále sílí tlak na výchovu občanů, takže víme, že se blíží nějaká větší kampaň proti užívání alkoholu, s níž se budeme muset nějak vyrovnat. Velkou výzvou pochopitelně je i to, že dochází ke generační obměně a vinařství, speciálně vinohradnictví, je nesmírně náročné na pracovní sílu. Vinaři ve vinohradu skutečně tráví skoro celý rok. A ne každý z mladé generace se chce do této obtížné práce pouštět. Samozřejmě se prosazuje automatizace, využívají se drony a už i roboti, kteří jezdí po vinohradech. Ovšem vinohradnictví je navíc specifické v tom, že vinohrady se často rozkládají ve svahu a dalších ne příliš dobře dostupných místech. Takže tlak na pracovní sílu je opravdu veliký.

Tuzemské vinohrady letos postihlo velmi drsné jaro. Bude to mít podle vás negativní dopad na vinařský turismus či na export vína?

Asi nejhůře to postihlo české vinařské podoblasti, někde to vinařům skutečně zlikvidovalo veškerou úrodu, ale přesná čísla ve Vinařském fondu neznáme. S organizacemi, které zastupují zájmy vinařů, o dopadech jednal ministr zemědělství. Export ani vinařský turismus to snad neovlivní, protože jižní Moravu, odkud pochází většina exportovaných vín a kam míří většina turistů za vínem, jarní mrazy zasáhly o něco méně než vinice v Čechách. Ale bude to mít dopad na Vinařský fond, protože když vinaři vyrobí méně vína, tak budeme mít menší příjem z poplatků za víno. Přesné důsledky teprve uvidíme, finální čísla budou až na konci roku. Ale je pravděpodobné, že v našem rozpočtu na příští rok budeme muset škrtat, což se může projevit i na našich grantových programech.

Jak se Vinařskému fondu daří podporovat vinařský turismus?
Myslím, že se stačí zajet podívat na jihomoravské cyklostezky, kde je plno. Někde až moc. Například v Mikulově ve volbách již zvítězily politické subjekty, které slibovaly, že negativní aspekty vinařského turismu omezí. Řekl bych, že někde se už může projevovat tzv. benátský syndrom. Vinařský fond se snaží podporovat vinařskou turistiku nejen na jižní Moravě, ale všude, kde se víno pěstuje. Jednali jsme i s Krajským úřadem Ústeckého kraje, že bychom podpořili turismus v tamních vinařstvích, ale kultura otevřených sklepů tam ještě příliš nezasáhla. Obecně vinařský turismus podporujeme třeba pravidelným vydáváním kalendáře vinařských akcí, obsahuje jich zhruba šest set. Vychází z online kalendáře, do nějž vinaři zadávají své akce na našem webu Vína z Moravy, vína z Čech. Myslím, že je velkou podporou vinařské turistiky. Obsahuje rovněž katalog vinařů a spoustu dalších informací. Tiskneme i mapy pro vinařský turismus. A nejnověji s podporou Vinařského fondu vznikla vinařská mapa v mobilní aplikaci „Moje lahve“.  Proklikáte se v ní na konkrétní vinařství a jeho nabídku vín včetně hodnocení a recenzí na jednotlivá vína. Těch hodnocení už je přes osmdesát tisíc, takže mají svoji váhu, pokud vás zajímá opravdová kvalita.

Daří se do vinných sklepů lákat i turisty ze zahraničí?
Vím, že s tímto tématem hodně pracuje Centrála turistického ruchu Jihomoravského kraje. Častými návštěvníky ve vinných sklepích jsou pochopitelně Slováci, pořád k sobě máme blízko. V tomto ohledu nám přijdou zajímaví i Poláci, na něž se snažíme působit prostřednictvím jejich influencerů, které sem zve Národní vinařské centrum na poznávací mise. Ti ze svých výjezdů připravují zajímavé příspěvky na sociální sítě a zdá se, že tento přístup funguje. Mám osobní zkušenost, že před dvěma lety na Svatomartinský košt do Brna přijel jeden autobus z Polska, loni už jich bylo pět. Tak uvidíme, jak to bude letos. Ale že by člověk na jižní Moravě potkal hromadu německy či anglicky hovořících turistů, to se neděje.

Kam by podle vás vinařský turismus v ČR měl do budoucna směřovat?
Přínosné by samozřejmě bylo, aby to v některých oblíbených oblastech nebylo až příliš přelidněné. Když jsou všude fronty a davy lidí, je to nepříjemné pro místní i pro turisty. Obecně se domnívám, že tuzemské vinařství svou produkcí nikdy nebude patřit mezi světové obry. A že naše síla tkví právě v lokálnosti, v unikátnosti našeho vína v kombinaci s krásným prostředím a kulturou. Pití vína díky tomu nabízí komplexní zážitek. Vždycky říkám, že nikdo nejezdí na výlet do chmelnice. Vinohrady a sklepy mají neopakovatelnou atmosféru. Byť třeba u severočeských vinařů je specifická situace. V té části, která se rozkládá v bývalých Sudetech, je kulturní kontinuita leckde zcela zpřetrhaná, takže to mají složitější. Ale byl jsem se podívat na vinařství kolem Labe, třeba ve Vinařství Pod Radobýlem nebo ve Vinných sklepech Kutná Hora, kde Stanislav Rudolfský propaguje biodynamické vinařství. A tamní lidé dělají skvělou práci. Ale zdá se, že tam vinné sklepy nejsou dostatečně kumulované, aby si turisté řekli, strávíme tam celý týden.

Na co se Vinařský fond zaměřuje ve zmiňované podpoře exportu tuzemských vín?

V rámci podpory exportu se snažíme cílit především na Polsko, všude jinde bychom se utkali právě s tamními silnějšími a movitějšími obdobami českého Vinařského fondu. Víme, že v Polsku dochází k přechodu od tvrdého alkoholu k vínu a Poláci se teď začínají snažit víno pěstovat. A navíc přes ČR jezdí do Alp, takže vidíme příležitost, jak oslovit polské turisty, aby si odsud odvezli pár beden vína. Ale mimo export – kde vidíme velkou rezervu, to je česká gastronomie. Když jde člověk po Praze a zajde do restaurace, najde ve vinném lístku italská, španělská, rakouská vína, všechno možné, ale zastoupení našich vín ještě není ani zdaleka optimální. Tak se snažíme hledat cesty, jak restauratéry lépe oslovit, probudit v nich gastropatriotismus a co nejlépe jim podat, že nemusejí hostům nabízet pouze cizí vína, když ta moravská i česká jsou velmi kvalitní a poskytují lidem jedinečné a skutečně atraktivní chuťové zážitky.

Proč podle vás tuzemští restauratéři preferují spíše zahraniční vína?

Je to komplexní problém, daný mimo jiné také vyspělostí zdejšího gastronomického trhu. Víme, že v restauracích je obrovská fluktuace zaměstnanců, takže se provozovatelům asi nevyplatí investovat do vzdělání jejich personálu v oblasti vína. Snažíme se tento problém nějak uchopit, velký kus práce v tomto kontextu odvádí národní someliérka Klára Kollárová, která působí pod Národním vinařským centrem. Takže také od ní máme nějaké informace o situaci v terénu. Jako Vinařský fond se snažíme nastolit pozitivní trend třeba tím, že chystáme zmíněnou inovaci Certifikace vinařské turistiky, která zahrnuje také gastronomická zařízení.

Můžete o této certifikaci prozradit podrobnosti?
Certifikace funguje už zhruba deset let, je organizována Národním vinařským centrem s podporou Vinařského fondu a dosud ji získalo víc než dvě stě padesát zařízení spojených s vinařstvím a vínem. Existuje pět kategorií – vinařství, vinný sklep, vinotéka a vinný bar, restaurace s vínem a ubytování s vinařskou tematikou. Každá kategorie má svá kritéria, a pokud je podnik splňuje, může si požádat o certifikaci. Zástupce Národního vinařského centra ověří, zda jsou naplněny stanovené podmínky, a po schválení dané zařízení získá plaketu „Certifikace vinařské turistiky“. Ta zákazníkům potvrzuje, že jde o prověřený podnik poskytující kvalitní služby. Certifikované podniky získají speciální označení na našem webu www.vinazmoravyvinazcech.cz, kde si je návštěvníci mohou vyfiltrovat, a rovněž v interaktivní mapě, mají lepší přístup k propagaci i další výhody.

Jak byste chtěli tuto certifikaci do budoucna změnit?

Naší vizí je inovovat a rozvinout fungující koncept Certifikace vinařské turistiky a lépe informovat jak podnikatele v segmentu vinařství, gastronomie a hotelnictví, tak širokou veřejnost. Například kategorii restaurací s vínem bychom chtěli nastavit tak, aby tato certifikace byla pro restauratéry atraktivnější, měli zájem nabízet kvalitní moravská a česká vína a stát se certifikovaným podnikem vinařské turistiky. O všech chystaných změnách projektu vás určitě budeme informovat. Případní zájemci o certifikaci se samozřejmě mohou hlásit již nyní, potřebné informace najdou právě na našem webu Vína z Moravy, Vína z Čech. Už teď to může mít pro podniky pozitivní přínosy a jejich význam do budoucna dále poroste.

Pro podniky se zaměřením na tuzemská vína kromě Certifikace vinařské turistiky funguje i online bedekr a soutěž Vinařský cíl. Ta má také souvislost s Vinařským fondem?

Pořádá ji Vinařský institut a Vinařský fond je partnerem, který tuto soutěž podporuje. S institutem aktuálně jednáme a řešíme otázku, zda bychom ji mohli nějak lépe podpořit a pomoci ji posunout dál. A co se motivace restauratérů v přístupu k moravským a českým vínům týče, z mého pohledu by bylo ideální jim nabídnout i nějaký atraktivní a užitečný nástroj pro podporu marketingu. Když to srovnám s pivem, prakticky každý pivovar restauracím dodává nějaké POS materiály, podtácky nebo sklenice, při větším prodeji například slunečníky. Myslím, že by bylo přínosné, aby vznikl podobný set užitečných materiálů pod značkou „Vína z Moravy, vína z Čech“ pro restaurace a další podniky, které tuzemské víno chtějí a umějí podávat a prodávat.

Jak je tato myšlenka reálná a v jakém horizontu?
Samozřejmě by takový záměr musela schválit Rada Vinařského fondu a museli bychom na to najít peníze. Ale jak jsem říkal, do konce letošního roku bych měl připravit novou koncepci Certifikace vinařské turistiky, do níž bych to chtěl nějakým způsobem zahrnout. Tak uvidíme, jak to dopadne.

V ČR se stále více rozmáhá segment perlivých vín a Vinařský fond prý chystá v tomto kontextu speciální projekt. Můžete nám ho přiblížit?
V kategorii šumivých a perlivých vín se prodeje za poslední tři roky zhruba zdvojnásobily, přičemž klesá prodej tichých vín, byť u těch tuzemských méně než u těch ze zahraničí. A již před dvěma lety  ve Vinařském fondu vznikla zajímavá myšlenka připravit národní značku perlivých vín, od té doby se na tom pracuje. Teď bychom měli mířit do finiše, a pokud všechno dopadne úspěšně, již v srpnu bychom chtěli naše vinaře s tímto projektem seznámit, aby se na to už při sklizni mohli případně připravit. Národní značka perlivých vín se bude jmenovat „bublinky“ a již počátkem srpna jsem ji poprvé představil Slováckým vinařům na podoblastním kole Národní soutěže vín. Značka je určena pouze pro perlivá vína, ideálně sycená kvasným CO₂ nebo vyrobená metodou sekundárního kvašení v tancích charmat. Základem bílých perlivých vín, která budou chtít značku „bublinky“ získat, bude Veltlínské zelené, část mohou vinaři kombinovat z dalších vybraných odrůd. Bude možné vyrábět i rosé. Výsledný charakter našich „bublinek“ musí být mladý, ovocitý, jemný, lehký a svěží. Perlení musí být jemné a bohaté, tvořené jemnými perličkami s primárními ovocnými tóny. Mělo by jít o pití, kterým si lidé rádi zpříjemní všední den, grilování nebo třeba výlet do přírody či koupání. Podle zájmu o značku mezi tuzemskými vinaři bychom pak příští rok koncipovali reklamní kampaň a začali s naší národní značkou „bublinky“ seznamovat i širokou veřejnost.

Relativně nedávno se v Česku objevila technologická novinka, tzv. vinný plyn, tedy přírodní oxid uhličitý, získávaný jímáním CO₂ z kvašení vína, který se následně využívá k sycení vín. Bude tato inovativní technologie zahrnuta do Národní značky perlivých vín?

Tuto novou technologie samozřejmě známe a v projektu národní značky perlivých vín s ní počítáme. V poslední verzi konceptu pro tuto značku, byť zatím neschváleném, je dokonce návrh, že od roku 2028 by se perlivá vína, která budou chtít národní značku Bublinky získat, měla vyrábět jen touto technologií. Ovšem naším záměrem je, aby národní značka byla dostupná co největšímu okruhu vinařů, proto nechceme pravidla hned ze začátku limitovat tak, aby je to odradilo. Už jsem ochutnal vína sycená přírodním vinným plynem, dokonce i sycenou vodu, a musím říci, že pro víno i vodu je to velmi zajímavým přínosem, protože díky přírodnímu plynu můžete cítit aroma té odrůdy vinné révy, z jejíhož kvašení plyn vznikl.

Myslíte, že je šance, že se tato technologie s puncem „vynalezeno v Česku“ rozšíří i do zahraničí?
Možné to je. Z mého pohledu je v tom každopádně velký marketingový potenciál pro tuzemský trh, protože je to česká technologie, ekologická a ryze přírodní, bublinky totiž vznikají zcela přirozeným procesem. Každopádně to zvedá úroveň českého vinařství, protože je to inovativní. Myslím si, že to může pomoci oslovit i mladou generaci. Jsme samozřejmě teprve na začátku, ale vím, že jsou velká vinařství, která s touto technologií již pracují. Její výhodou by navíc mohlo být to, že i menší vinaři, pokud si půjčí potřebné zařízení, by měli být schopni tuto technologii využít, jímat si vlastní plyn a používat ho na sycení vína.

Zavádějí se i nějaké další zajímavé inovace?

Především ve vinohradnictví se významně projevuje nástup nových technologií. Na vinicích jsem již viděl roboty, některé dokonce napájené solární energií, a hodně se využívají drony. Ty umějí přesně zaměřovat vinohrady, aby se v nich automatické stroje mohly pohybovat a nic nepoškodily. A navíc umožňují pomocí programů s prvky umělé inteligence identifikovat ve vinohradech oblasti, kde je třeba provést nějaký zákrok, třeba když tam propuká houbová choroba či se objevuje plíseň. Vinař díky tomu může provést pouze lokální zákrok a nemusí to postříkat celé, což je samozřejmě velkým přínosem.

Má tuzemské vinohradnictví a vinařství v porovnání se zahraničím nějaká specifika?

Určitě je specifické velkým množstvím odrůd, které se tu pěstují. Známé vinařské oblasti v zahraničí se soustředí jen na několik vybraných odrůd. Zatímco my jsme před časem názvy odrůd, které se na Moravě pěstují, dokázali pojmenovat sedmatřicet nových vlaků. To je obrovské množství. Na jednu stranu je tu velmi široká nabídka, lidé mohou ochutnat opravdu hodně rozmanitých vín. Na druhou stranu je to Achillova pata, po marketingové stránce se s tím velice obtížně pracuje, pro marketéra je to noční můra. Když nedávno moravské vinaře navštívil prezident Petr Pavel, odstartovala debata o národní odrůdě a z různých vinařských oblastí se ozvalo asi dvacet variant… Toto je tedy rozhodně tuzemské specifikum.

Aktuálně probíhá velká diskuze o posílení „terroirovosti“ pěstovaných vín. „Terroir“ je soubor všech

unikátních půdních, klimatických a dalších podmínek, které vytvářejí charakter každého vína. A zdá se, že sílí názor, že by se pro pěstování měly vybrat ty odrůdy, kterým se v dané oblasti nejlépe daří, které ze sebe dávají to nejlepší a dlouhodobě přinášejí špičkové výsledky. Navíc dnes dochází také k rozšiřování tzv. PIWI odrůd neboli interspecifických odrůd, které mají být odolnější proti chorobám nebo klimatickým výkyvům. Asi nejznámější je Hibernal. Česká republika je v zavádění těchto odrůd skutečně velmocí.

V jakém stavu je dnes segment tuzemského vinařství? Roste a vzkvétá, nebo se pere s problémy?
Pere se s problémy. V poslední době na tuzemské vinařství dopadlo několik velkých ran. Covid, pak krize související s válkou na Ukrajině, protože energeticky je to poměrně náročný obor. A potom se objevila nejistota okolo diskuze o spotřební dani na tichá vína. Zároveň stále zdražuje cena práce, sílí tlak konkurence laciných vín ze zahraničí, a to i tlak levných vín ze společného evropského trhu. Stačí zajet do Rakouska a člověk si klade otázku, jak je to možné, že víno stojí stejně nebo trochu méně než v Česku, když jsou v Rakousku mnohem vyšší mzdy. Pro to, abychom rozklíčovali důvody, proč tomu tak je, by na každou zemi, která k nám dováží levná vína, musela vzniknout samostatná studie.

Každopádně i přes zmíněné problémy je vidět, že čeští vinaři zavádějí inovace i nové technologie a produkují vynikající vína, která získávají ocenění na mezinárodních soutěžích…
Nicméně trh nám klesá, výměra vinic se také snižuje. V debatě kolem zavedení nenulové spotřební daně na tichá vína zaznělo tvrzení, že víno je alkohol jako každý jiný. To podle mne není tak úplně pravda. Za výrobou vína je obrovské množství práce. Rozhodně to nefunguje tak, že něco přivezete, zkvasíte, vypálíte a prodáte. Práce na vinicích začínají už v lednu či únoru a pokračují po celý rok. A celou dobu nevíte, jak to dopadne. Přijdou mrazy, potom bude moc sucho, pak zase bude až příliš pršet a víno začne plesnivět či přiletí špačci a ozobou ho, pořád se něco děje. Vinaři prostě musejí mít velmi pevné nervy a stále tvrdě pracovat.

Jak snahy o zavedení nenulové spotřební daně na tichá vína osobně vnímáte? A jaké by to mělo dopady na tuzemské vinaře? Všimla jsem si, že Vinařský fond měl na toto téma studii…
Ano, máme na to studii, ale musím říci, že Vinařský fond do té politické diskuze nemůže vstupovat. Protože ve chvíli, kdy nám povinné poplatky od vinařů přistanou na účtu, stávají se státními penězi, a proto nemůžeme komentovat žádná politická rozhodnutí. Já k tomu vždy říkám jen jedinou věc: I cena je marketingovým nástrojem. A ty dopady si člověk může snadno představit, třeba na příkladu zvýšení spotřební daně na tabák, kdy ve finále značně klesl daňový výnos. Nazývá se to Lafferovou křivkou, která ukazuje, že od určitého bodu zvyšování daní výnos začne klesat, protože lidé nakoupí jinde, nebo spotřebu omezí. V případě moravského vína by člověk z Mikulova ujel pár kilometrů a v Rakousku koupil lahev vína například o třicet korun levněji. Ale jak jsem řekl, jinak snahy o zavedení nenulové spotřební daně na tichá vína nemohu komentovat. Do té diskuze se zapojil Svaz vinařů a další vinařské oborové organizace.

Co vám za rok ve funkci ředitele Vinařského fondu naopak udělalo radost?
Musím říct, že je to náročná funkce, protože těch aktivit, které člověk musí organizovat, je skutečně mnoho. Ale mně dělá radost samotný ten obor. Člověk se potkává s velmi zajímavými lidmi, ochutná špičková vína, krajina s vinicemi je nádherná, s vínem se navíc často pojí i krásná architektura. Je to prostě radost.

Jak často se jako ředitel Vinařského fondu účastníte různých vinařských akcí?
Vinařské akce obvykle probíhají ve vlnách. Náročný je hlavně podzim, kdy se konají různá vinobraní. Když to jde, snažím se je navštěvovat co nejvíce, protože mi to umožňuje navazovat přímý kontakt s jednotlivými vinaři a zároveň mi to dává příležitost vysvětlit jim, co, jak a proč Vinařský fond dělá. Naprostým základem úspěchu naší činnosti je, aby vinaři věděli, jak jim můžeme prospět, a viděli tu přidanou hodnotu, kterou jim tato instituce přináší.

Na jakých vinařských akcích mohou lidé z gastronomie a hotelnictví získat přehled o kvalitních tuzemských vínech, která by případně mohli nabízet ve svých podnicích?
Pokud si vaši čtenáři chtějí udělat přehled o našich vínech, rád bych je pozval do Národního salonu vín ve Valticích, kde jsou vystavena nejlepší vína České republiky, je to opravdu kvalitativní špička. Stačí zaplatit u vstupu poplatek a je možné ochutnávat a objevovat. Jsou tam zastoupeny všechny vinařské podoblasti, Národní salon vín proto nabízí skvělý přehled o tom, na jaké úrovni naše víno je. Ovšem je specifický v tom, že vystavená vína jsou mnohdy dostupná jen v omezeném množství lahví. Pro restauratéry tak může být lepší spojit se s nějakým silným vinařstvím. Přehled vín, která získala ocenění a medaile, lze dohledat na stránkách Národního vinařského centra a podle něj se zorientovat. Velmi užitečnou cestou, kterou mohu doporučit, je obrátit se na someliéra z Asociace sommelierů ČR a nechat si sestavit vinný lístek na míru danému podniku.

Proč by čeští restauratéři měli mít zájem na tom, nabízet hostům kvalitní moravská a česká vína?
Protože jsou opravdu skvělá, snesou srovnání se světovou špičkou, což ukazují úspěchy na různých mezinárodních soutěžích. Myslím, že bychom měli stavět na tom, co umíme nejlépe a co je pro nás unikátní. To je podstatou každé úspěšné země. Proč v Česku vytvářet kopii italské restaurace, když to Italové vždycky udělají lépe? Je mnohem přínosnější zdejším obyvatelům i turistům ze zahraničí nabídnout prvotřídní lokální gastronomii v kombinaci s kvalitními místními víny. Má to samozřejmě i společenský přesah – díky tomu, že restauratéři nakupují víno od tuzemských vinařů, jejich peníze zůstávají tady a přinášejí užitek přímo v dané lokalitě, podporují domácí ekonomiku a přispívají i k udržování a rozvoji tradiční vinařské kultury, což je součást našeho kulturního dědictví. Nakonec to může pomoci k blahobytu všech. Když se vinař bude mít dobře, vezme do té restaurace rodinku, je to win-win systém.

INFOBOX
Kdo je Zbyněk Vičar (*1976)
Brněnský rodák, absolvent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v oboru žurnalistika a mediální studia, dlouhá léta působil jako novinář – mimo jiné v České televizi, v Deníku Rovnost a odborném časopise Vinařský obzor, podílel se i na založení regionálního týdeníku Sedmička. Později pracoval jako copywriter, idea maker a televizní scénárista, napsal knihu povídek Temná rána a proslavil se jako stand-up komik v pořadech Comedy Club a Na Stojáka. Během své kariéry vedl rovněž Odbor tiskových věcí a marketingu Jihomoravského kraje, v srpnu roku 2023 se stal ředitelem Vinařského fondu.