Božské francouzské dezerty

Do Francie se za sladkostmi sjíždí celý svět. Francouzi jsou opravdu jednička v cukrářském řemesle. Stačí projít kolem vitríny jakékoliv pařížské cukrárny. Pohled se zastaví a oči se nemohou nabažit krásných barev a forem, které přímo zvou k ochutnání. Někdy člověk ani neví, jestli jde o dort, nebo jestli vystavují umělecké dílo.

Francouzi si své cukrářské řemeslo hýčkají už několik století

Nejsou to ale jenom načančané zákusky, chuť i prezentace musejí být harmonicky vyvážené, vše na úrovni. Francouzi mají tu výhodu, že si své cukrářské řemeslo a jeho recepty hýčkají už několik století. Moderní kuchyně se má tedy z čeho inspirovat. Už ve středověku se zde odlišovalo vaření a cukrařina. V té době sladkosti přestaly být náboženskou záležitostí a postupně se staly součástí světských oslav. Na dvoře Kateřiny Medicejské se díky italskému cukráři Popelinimu poprvé objevilo odpalované těsto. V sedmnáctém století se pak díky Anně Rakouské dostala čokoláda ze Španělska přímo na versaillský stůl. Ta se velmi rychle stala oblíbenou součástí místních hostin. Na zámku Chantilly vymysleli a na poprvé servírovali Ludvíku XIV. šlehačku. Mimo jiné v celé Francii nevědí, že pařížská šlehačka je ta s čokoládou. Čokoládu sice Francouzi do šlehačky občas přidávají, rozhodně ji ale nenazývají pařížskou. Je to ryze české pojmenování. Snad největším historickým dílem v oboru cukrařiny je „Královský cukrář“ (Le pâtissier royal), které sepsal v devatenáctém století Antonin Carême. Tato publikace je stále referencí francouzského cukrářského stylu.

Mistři cukráři

Dnes jsou klasické cukrářské recepty znovu v módě. Prezentují se v luxusně dekorovaných obchodech pod sklem skoro jako v klenotnictví. Vyhlášení cukráři se stali opravdovými hvězdami často prezentovanými v médiích. Stačí zmínit jména, jako Pierre Hermé, Philippe Andrieu, Christophe Michalak, Christophe Felder a další. Několik televizních show pojednává čistě o cukrářských výrobách a se soutěžemi cukrářských amatérů se doslova roztrhl pytel. Většina velkých cukrářských domů sídlí v Paříži, turisticky známá je třeba Ladurée nebo cukrárna Lenôtre. V Cannes má svůj obchod mistr světa cukrářů Jérôme de Oliveira, v Bordeaux se chodí do „Les douceurs de Louise“ neboli na Louisiny dobroty k cukráři Philippe Andrieu. V Lyonu zavítejte k Sébatien Bouillet, Richard Sève nebo do cukrárny „Délices de sens“, delikatesy smyslů.

Francouzi mají nejraději dezerty s čokoládou. Vcelku jakékoliv s tmavou i mléčnou čokoládou, dortíky s krémem, čokoládové koláčky, různé pěny. Podle několika seriózních studí je na prvním místě fondant či moelleux au chocolat, bábovička s čokoládově tekutým středem, a pak mousse au chocolat neboli čokoládová pěna. V těsném závěsu jsou všemožné tarty, koláče s korpusem z křehkého těsta zdobené ovocem. A přesto, že zahraniční speciality, jako tiramisu, cheescake nebo muffins a brownies, získávají na oblibě zvláště u mladší generace, francouzské speciality nezaostávají.

Text: Barbora Boháčková Foto: Archiv