Jameson Irish Whiskey, značka, která se celosvětově spojuje s filmem, vyklidila v Karlových Varech již loni pole a uvolnila místo vodce Finlandia a dalšímu portfoliu společnosti Brown – Forman. Generace hostů, která na festivalu převažuje, na tom vydělala. Koktejly z vodky jsou pro ni přitažlivější, protože jsou pro ni pitelnější. Zejména když pocházejí z dílny baru Bugsy´s. Jeho manažer Jan Braniš řídil festivalový barový tým již popáté.

Jaké to letos bylo?

„Hlavní rozdíl proti loňsku byl v rozloze. Přibyla nám terasa a tím 270 čtverečních metrů a další bar. Zrychlila se cirkulace hostů, nemuseli se už tísnit jen dole v baru, samozřejmě to oživilo i atmosféru, zejména v letošním horkém počasí. Zvládnout expedici na téměř sedm set metrů ale bylo na hraně. Zatímco v předchozích letech se tým obměňoval pozvolna, letos se letos zapojilo dvanáct nových lidí. Takže nás bylo osmapadesát a všichni jsme měli co dělat. První večer to bylo masakr.“

Jak hosté reagovali na nabídku?

„Myslím, že letos jsme měli nejlepší drinky za uplynulých pět let. Byly jednoduché, líbivé, lidi se k nim rádi vraceli a vydrželi u nich klidně celý večer. Na druhou stranu drink, který byl loni nejúspěšnější, Finlandia Psycho Tonic, byl nejprodávanější i letos.“

Jak přívlastku líbivější rozumět?

„Vysvětlím to na příkladu. 50 Shades of Finlandia je přísně vzato Sea Breeze na bázi grapefruitové vodky Finlandia v kombinaci se šťávou z růžového grapefruitu a s brusinkovým džusem. Ale my přidávali malinký střik liči likéru. Skoro nikdo tuhle chuť nebyl schopen identifikovat, ale cítil cosi exotického a to se hostům líbí. Jeden drink nám postavil Alex Kratěna. Je postavený na vodce a na sherry, k tomu kapka sezamového oleje. Ty chutě jsou skryté a přitom se starají o harmonickou dohru.“

Měl bych připomenout, že Alex Kratěna je šéfbarmanem londýnského baru Artesian, s nímž třikrát získal ocenění nejlepšího baru na světě.

Hra o tonik

V České republice jsou dvě společnosti, Class Food Ltd. a Ultra Premium Brands (UPB), které sdílejí obdobnou podnikatelskou filozofii a také obchodní osudy. Obě uvedly v průběhu dvaceti let na český trh řadu významných značek, o které se u nás dříve nikdo nezajímal, obě je umístily úspěšně na trhu − a oběma se výrobci odvděčili tím, že rozkvetlý byznys předali někomu jinému. Naposledy to byla UPB, která se musela rozloučit s řadou nealkoholických sycených nápojů Fever-Tree. Distribuci převzala v ČR Remy Cointreau a my chceme jen doufat, že bude úspěšnější než její PR agentura Friendly Friends. Ta pozvala média do pražské botanické zahrady (vtipné; Indian Tonic Water je založena na bylinách a koření), jenže skutečný začátek akce se odehrál o 110 minut později, než uváděla pozvánka, takže na vystoupení spolumajitele firmy Tima Warrillowa někomu z nás už prostě nezbyl čas…

Odkud vyrůstají kořeny nesporného komerčního úspěchu značky?

„Od začátku nám bylo jasné, že jen ty nejkvalitnější suroviny nám zaručí, že naše produkty budou na takové úrovni, jakou si představujeme. Proto jsme objeli takřka celý svět, abychom nakonec našli ty nejlepší chininovníky až v Kongu. Chtěli jsme se dozvědět co nejvíc o tom, jak zemědělci chinin zpracovávají, chtěli jsme si být opravdu jisti jeho vysokou kvalitou, a tak jsme s nimi i nějaký čas žili a pracovali na plantážích“, vzpomíná Tim, jenž se při svých výzkumech díval v Somálsku do hlavně kalašnikova… Dobře to dopadlo a Fever-Tree  nyní vyváží své výrobky do 53 zemí světa.

Scotch v číslech

The Scotch Whisky Association vydala zprávu Scotch at a Glance 2014. Některá čísla berou dech i otrlým zpravodajům…

  • Loni vyvezli výrobci skotské whisky na zhruba 200 trhů po celém světě 99 milionů devítilitrových kejsů, oněch beden, na něž se přepočítává produkce, aby dal někdo statistiku vůbec dohromady. Vydělali tak 135 liber šterlinků každou vteřinu.
  • Kdyby se tyhle lahve postavily do řady, byla by dlouhá třicet tisíc kilometrů.
  • Jeden a půl milionu lidí navštívilo skotské lihovary; za jejich prohlídky, občerstvení a suvenýry utratili 50 milionů liber.
  • Skotská whisky reprezentuje čtvrtinu exportu Spojeného království v kategorii potravin a nápojů; její výrobci zaměstnávají více než sto tisíc lidí; dalších čtyřicet tisíc působí v sektorech, jež lihovary podporují.
  • Skotská whisky je přitom jeden z nejbrutálněji zdaněných produktů na světě; 80 % ceny, kterou zaplatíte za její lahev, se přesune do berní kapsy. (Že by měl britský berňák vzor ve spotřební dani na benzín v Čechách?)
  • Nejvyšší cena, jež byla zaplacena za skotskou whisky na aukci, činí 381 620 liber; šestilitrová lahev The Macallan „M“ neměla žádné označení délky zrání. Na rozdíl od The Macallan 64 Year Old, jež se prodala v roce 2012 za 291 125 liber.
  • Mezi francouzské paradoxy jistě patří zjištění, že ve Francii se měsíc co měsíc prodá víc skotské než koňaku. Loni Francouzi dovezli v přepočtu 183 miliony standardních lahví. Je zajímavé, že preferují blended malts, kompozice sladových whisky z více lihovarů.

Na území Skotska nyní funguje 115 lihovarů. V jejich skladech je uloženo kolem 20 milionů sudů destilátu, jenž se stává ze zákona skotskou whisky po nejméně tříletém zrání.

Případ před-předválečné skotské

Na přelomu června a července rozčeřila hladinu internetové aukce nabídka lahve The Croft Blend Fine Old Scotch whisky, jejíž příběh začíná v první dny 1. světové války. Lahev si vzal do pole desátník William Mill. Proč ji nevypil a naopak ji uchovával ve vojenském kufříku po celá dlouhá čtyři léta, není dnes jasné. Lahev se pak dědila v rodině z generace na generaci včetně desátníkovy fotografie pořízené ještě v časech míru a opatřené jeho vlastnoruční poznámkou z roku 1908.

O výrobci směsi se nic neví. Vročení obsahu se dá odvodit spíše z použité lahve, kterou v daném tvaru vyráběla v letech 1889−1908 sklárna Cannington, Shaw & Co.

Těsně po uzávěrce jsme se dočkali rozuzlení aukce; lahev byla vydražena za 2000 liber šterlinků.

Sudové inovace na pokračování

Tullamore D.E.W. pod rukama společnosti William Grant´s & Sons jen kvete. Nyní přichází na trh se svou whiskey, která zrála v sudech po bourbonu, do nichž však před naplněním destilátem natlačili na několik měsíců irská jablka z čerstvé úrody (proto také produkují novinku od září do listopadu). Důsledek poznáte na patře, kde je znát opálené dřevo a nasládlost cidru.

Globální ambasador značky John Quinn (mimochodem pobyl předčasem v Olomouci a v Praze, aby se účastnil zdejší světové premiéry Tullamore D.E.W. Black) vysvětlil vliv technologického postupu na vlastnosti novinky: „V době, kdy kvasí v sudu po bourbonu šťáva z jablek, se dřevní hmota obohacuje o ostře nasládlé tóny, jež pak příznivě ovlivňují závěr zrání naší whiskey, jež v nich pobude poslední tři měsíce před lahvováním.“ 

Značka další irské whiskey, u nás méně známá Green Spot, si také připisuje jednu sudovou inovaci. Whiskey, která zrála nejdříve v sudech po sherry oloroso a po bourbonu, uložili na závěr do sudů vinařství Château Léoville Barton (vinice leží v bordeauxském katastru Saint-Julien a v roce 1855 jí byl přidělen status Deuxième Cru). Připsala si do svého profilu květinové rysy a dlouhý kořenitý závěr, ozvěnu terroiru jedné z nejhodnotnějších apelací této vinařské oblasti.

Univerzity jako prevence alkoholismu?

Nemůžeme s jistotou potvrdit, že se thajské úřady seznámily s naší zprávou v minulém čísle časopisu o vlivu alkoholu na mozek lidí do cca třiceti let věku. Buď jak buď, v oblíbené turistické destinaci Evropanů uvažují o zákazu prodeje alkoholu v okruhu pěti set metrů kolem vysokých škol. Necelé tři tisíce majitelů obchodů a dalších zařízení prodávajících alkoholické nápoje v blízkosti patnácti bangkockých univerzit nyní s napětím sledují, jak se projednávání zákona vyvine. Možná by situaci měli sledovat i jejich kolegové v Čechách, kde je snad největší počet vysokých škol na počet obyvatel! Co kdyby Thajsko inspirovalo naše zákonodárce a příslušná lobby by to nezvládla?

Jak zbavit svět barmanů

Lidé kolem Hendrick´s ginu jsou nadmíru kreativní. Ještě máme před očima vzducholoď v podobě okurky, vznášející se nad Spojenými státy, a už tu máme další nápad. Někde vyštrachali modrák (výkres, který se kdysi kopíroval tak, že kresba je modrá) z třicátých let a podle něj nechali vyrobit přístroj na míchání Martini. Nepřepočítávejte, kolik máte v peněžence. The Hendrick´s Labour Saving Mechanical Martini Mechanism je určen pouze pro vybrané londýnské bary Berners Tavern a Carousel.

Vtipná staronovinka je výsledkem tříletého úsilí Andyho Wallace, jenž je věnoval její realizaci, především hledání vhodného materiálu (zvítězilo foukané sklo z Itálie) a samozřejmě designu. Ovládání je celkem jednoduché. Barman zasunuje tlakem na spirálovitý dřík do skleněného poháru, čímž uděluje rotaci ose opatřené závity a zasouvající se tak do trubičky. (Popravdě nejde o nic jiného než o princip svidříku dobře známého modelářům, ale vymyslete to!) Také další způsob, jak zbavit svět barmanů, se utěšeně rozvíjí. Jde o využití robotické technologie − a buďme pyšní, že slovo robot je českého původu; jeho autorem je spisovatel Karel Čapek, jež je použil poprvé ve hře R.U.R. − v přípravě míšených nápojů. Snad jen by se v následujícím případě hodilo spíše slovo automatizace. Jedná se totiž o přístroj, jenž vede k výrobě míšených nápojů − z kapslí ne nepodobných Nespressu. Počínaje březnem příštího roku má začít distribuce Bartesianu. Do přístroje se vloží kapsle + alkoholická báze (gin, rum, vodka, tequila), zmáčkne se knoflík a standardní Margarita, Sex od the Beach či Cosmopolitan začnou prýštit do sklenky konkurujíce signatorním bartesianským koktejlům Bartesian Breeze (rum, jahody, ananas, limetová šťáva, kokosové mléko), Uptown Rocks (gin, bílé hrozny, broskev, citronová šťáva, snůpek cilantra) a Zest Martini (vodka, grapefruit juice, okurkový bitters). Vynálezci se dušují, že se dali dohromady s experty, aby jejich koktejly byly stejně dobré jako od barmana.

Gin po letech hubených…

… se dočkal let tučných a na kolbišti jménem trh nastala vřava. Tanqueray, o němž by se dalo s klidným svědomím říci, že má vystaráno, snad vyplašen Nerudovým Kdo chvíli stál, již stojí opodál, také hledá originální cesty za spotřebitelem. Nejnověji připravil k prodeji sto tisíc lahví Tanqueray Bloomsbury. Limitovaná edice značky vznikla podle receptury, jejímž autorem je syn zakladatele Charles Waugh Tanqeray. Dal jí v osmdesátých letech 19. století do vínku toskánský jalovec a další botanicals. Jestli odlišíte chuť novinky od předešlých variant, nevím. Ale rozhodně ji poznáte podle barvy lahve. Tradiční zelenou vystřídalo bezbarvé sklo…

Jak se snoubí lžičník lékařský s mořskými řasami?

Spencerfield  Spirit   Company dala do oběhu 1000 lahví svého Seaside Ginu, který do seznamu botanicals zahrnul mořské řasy, lžičník lékařský a popenec břečťanovitý (kdo z vás kdy tyhle dvě poslední rostliny viděl?). Důvod? Samozřejmě vytřít zrak konkurenci, ale také − potěšitelné − vzdát hold květeně z okolí Edinburghu. V českých barech vám na téhle bázi Gin ´N Tonic nenamíchají. Můžete si o něj říct ještě tak v Edinburgh Gin Distillery a jejím Heads & Tales baru. Novinka je dílem čtyř studentů postgraduálního studia na Heriot-Watt University a šéfa lihovaru Davida Wilkinsona.

Giny jako z obrázku

Mám rád ucelené komplety v oblečení, v knihovně, v kumbálu se zahradnickým náčiním. Aby se mi pak nezamlouvala čtveřice ginů pod označením Gin Lane 1751. Protřelý návštěvník různých prezentací si nejspíš vzpomene na děsivou mědirytinu Williama Hogartha z roku 1751, která znázorňuje následky nemírné konzumace ginu na nejspodnější vrstvy anglické společnosti, které čelil zákon z téhož roku, jenž je měl omezit. Ale to je jen historická stránka kompletu z dílny Thames Distillers v čele s Charlesem Maxwellem, který zahrnuje klasický London Dry gin, London Dry Royal Strenght (odlišuje se 47 % obj. alkoholu), Victoria Pink gin (charakteristický narůžovělou barvou) a konečně Old Tom gin (nasládlý opak suchého ginu londýnského typu). Pro čtyřlístek je typický viktoriánský styl, tj. dominantní vůně a chuť jalovce a stopy lékořice. A samozřejmě jednotný design lahve připomínající destilační kotlík.

Bar jako minimalistický artefakt

Beam Suntory otevřela 8. a 9. července v londýnské Soho Revue bar, jehož úkolem bylo prezentovat whisky Hibiki Japanese Harmony, kombinaci deseti sladových a obilných whisky z lihovarů Yamazaki, Hakushu a Chita. The Harmony Lounge byla pojata jako tradiční japonský prostor, v němž velmi tradičně oblečená barmaid podávala koktejly inspirované Hibiki, mezi nimi populární Hibiki Cherry Blossom, v jehož designu hraje důležitou roli ručně opracovaná ledová koule. Účastníci měli zároveň možnost sledovat vývoj produktu a jeho kořeny.