fbpx
Domů » Rubriky » Osobnosti » Restaurace očima Lukáše Hejlíka

Restaurace očima Lukáše Hejlíka

Lukáš Hejlík, herec, moderátor, food bloger, gurmet a autor úspěšného projektu Gastromapa cestuje po celém Česku a hodnotí restaurace i obyčejná bistra. I přes svou obrovskou pracovní vytíženost si na nás udělal čas a odpověděl nám na pár otázek.

Kdy a proč vás napadlo, že budete hodnotit gastronomická zařízení?

Přišlo to docela nevinně. Byli jsme s manželkou v Jeseníku a vydali se jíst na základě nějaké reklamy. Jídlo nebylo tak otřesné jako třeba interiér té restaurace. Ale tehdy jsem si vlastně začal znamenat, kde jsem na jídle byl. A jelikož je můj divadelní projekt LiStOVáNí tak úspěšný a každý rok mě vyžene až na 250 míst naší země, mám šanci se leckam dostat. Ona hodnocení nejsou po kulinářské stránce nějak důsledná. Posuzuju spíš koncept a snažení toho daného podniku, baví mě příběhy. A samozřejmě mi tam musí i chutnat, musí mi to hezky naservírovat a zlepšit mi den. To by asi restaurace měly v ideálním případě dělat vždycky!

Kde se vlastně zrodil ten váš vášnivý vztah ke gastronomii?

To úplně netuším. Nemám v tom žádné vzdělání, jsem čirý nadšenec. Také se nepovažuju za nějakého odborníka, jak jsem naznačil, moje hlavní výhoda je, že jsem téměř všude byl. Na základě srovnání si to také můžu snadněji utřídit v hlavě.

Jaký jste vy sám kuchař?

Není to úplná bída… Pořádám s kamarády blogery, kteří jsou ve vaření samozřejmě mnohem dál, takový sranda projekt, Gastrokroužek. Tam vždy na nějakém místě vaříme tematické menu. Každý má jeden chod. Občas všechny rozesměju, občas překvapím. Ale tak je to dobře. Ten náš projekt má lidi nabádat k tomu, aby si vařili s přáteli a trávili tak společné chvíle. Teď jsme se rozhodli těch našich 10 šílených výletů vtisknout do knihy Gastrokroužku. Jmenuje se Spojilo nás jídlo. A je tam Markéta Pavleye z Kitchenette, Jana Králiková ze Zásadně zdravě, manželé Kučovi alias Kitchen Story, Darina Křivánková, blogerky Taste of Place nebo třeba úžasný barman George Němec.

Jakou kuchyni máte nejraději a proč?

Baví mě všechno a nemám žádné preference. Itálii můžu stejně jako Asii a tradiční českou asi jako novou, severskou. Líbí se mi i ten bistro rozmach a kavárenská tzv. třetí vlna. Baví mě sledovat věci, které umí vyvolat šílenství. A těch tento rok zase přibude.

Pojďme tk té Gastromapě. Jak vlastně funguje?

Každý den na svůj facebookový profil Gastromapa Lukáše Hejlíka přináším jeden tip na podnik, kde jsem byl, jedl, fotil a pak o tom napsal. Ty mnou prověřené a doporučené se pak objevují na stránkách gastromapa.hejlik.cz . A Mapa by vás neměla nechat na cestách ve štychu. Nejde o to, ukázat vám všechny hospody ve městě, jde o to vás dobře a ověřeně nasměrovat do restaurace, která je dle mého pohledu skvělá, ba přímo inspirující. A mám tam kavárny, bistra, hostince, restaurace. A mám jich tam už téměř 500. Takže to podle mě na naší scéně už není vůbec špatné.

te nějakou strategii pro výběr podniků, které chcete navštívit, vybíráte si je náhodně, nebo se řídíte recenzemi na Googlu, TripAdvisoru a jiných serverech?

Ne ne, já dělám pravý opak. Tyhle servery, a jejich mnohem víc, vychází algoritmicky z průměrného hodnocení zákazníků. A to je strašně ošemetné. Je to asi jako volby. Říkáte si, jak mohlo vyhrát tohle? Tomu, komu se trefuju do vkusu, pak připadne lepší a rychlejší, když ho nasměruju podle mého gusta do podniku, kde jsem byl. I když se občas stane, že mu vlastně říkám: Smůla, hochu, musíš o 30 kilometrů dál, do jiného města. Celá Mapa vlastně říká, že někdy je lepší si trochu zajet, než se hodně spálit. Jinak tipy mi teď nejvíc chodí od lidí, kteří mě sledují na Facebooku, a to je teď více než 50 tisíc lidí.

Co všechno při návštěvě restaurace hodnotíte?

Neřídím se takovým typickým českým žebříčkem: 1. cena, 2. porce, 3. rychlost, 4. obsluha, ale spíše, 1. koncept, 2. cena x výkon, 3. servis, 4. prostředí.

Své názory a tipy zveřejňujete na sociálních sítích a může se k nim každý vyjádřit. Je pro vás tahle zpětná vazba důležitá?

Ano, je to plodná diskuze, žádný „hejtření“ jako na velkých serverech, kde píšou zákazníci, kteří jsou schopní v recenzích dupat. Podniky jsou dnes často pod bičem hodnocení na Facebooku nebo Tripu a často se nestalo nic tak dramatického. U mě je ta diskuze k podniku věcná, pozitivní, jako celý ten můj projekt, který se snaží přinášet dobré příklady.

Dokážou už Češi ocenit dobré jídlo?

Ano, stále více. A proto i přibývá nových podniků. Líbí se mi ale především, že Češi už dokážou docenit i mnohem více. Že utratí dost peněz a vlastně rádi, za úžasný oběd v místě, kde jim bylo příjemně, chutnalo jim, personál se k nim choval hezky a přitom přirozeně. Vlastně rádi zaplatí za něco, co by si doma nikdy nemohli připravit líp.

Takže myslíte, že se naše gastronomická scéna během posledních let posunula k lepšímu?

Ano, já si vedu i takovou Mapu tipů, a ta se dramaticky zaplňuje. Vznikají podniky, které jsou čisté, mají koncept a jdou do toho po hlavně, často i proti větru. Ani to nemusí znamenat úspěch, ten boj je těžký a vést takovou restauraci, bistro nebo kavárnu vyžaduje i jiné schopnosti než jen kuchařské.

Nestálo by za úvahu vydat Hejlíkova průvodce po restauracích knižně?

Ano, stane se tak na podzim. Bude to moje Mapa v knize. Rozčleněná na regiony s konkrétními tipy. A výběr 52 podniků, které můžete brát jako 52 tipů na 52 týdnů v roce. Současně s tím vzniká, a už běží, pořad. K videím pak na podzim přibude i ta kniha.

Cestujete křížem krážem naší republikou, jaký kraj máte nejméně probádaný, myslím po gastronomické stránce?

Hodně dlužím Krkonoším a Západním Čechám.

Nosíte v hlavě ještě nějaký jiný gastronomický projekt, na který se my, milovníci dobrého jídla, můžeme těšit?

Ne ne, to stačí!

Text: Stáňa Krejčová. Foto: Adriana Fialová