Jak změní svět českého piva nová vyhláška

Domů » Rubriky » Novinky z Gastronomie » Jak změní svět českého piva nová vyhláška

V polovině letošního roku by měla vejít v platnost ministerská vyhláška, která zřejmě změní označování některých piv.  Budeme si nejspíš muset zvyknout například na to, že 11 a 12stupňovým svrchně kvašeným pivům se místo „ležáky“ bude říkat „plné pivo“. Co o nové úpravě soudí Tomáš Erlich, předseda Sdružení přátel piva?

Do konce roku 2015 bylo možné vznášet k nové vyhlášce ministerstva zemědělství připomínky, nyní se už na jejich základě rodí její finální znění.  V čem konkrétně nevyhovovala verze z roku 1997?

„Úpravy byly skutečně nutné, i přes novelizaci, která před několika lety proběhla. Největším a nejdůležitějším aspektem úprav je odstranění dvojsmyslnosti, řekl bych možná až nesmyslnosti, kdy skupina piv určující jisté rozmezí stupňovitosti byla označována za ležáky bez ohledu na typ piva. Změna se dotkne svrchně kvašených piv od 11 do 12,99 procent extraktu původní mladiny (EPM), které se budou označovat jako plné pivo. To proto, že ležák je všeobecné označení pro regulérní pivní styl, tedy nejrozšířenější typ spodně kvašeného piva. A piva svrchně kvašená, například typu Ale či Weizen, mezi ně rozhodně nepatří. A to ani, když mají třeba 12 % EPM. Nicméně novela ještě nevyšla a možná se v ní objeví další dílčí změny, o kterých nevím.“

Je možné stávající praxi označit za klamání zákazníků?

„Spíše bych to nazval matení zejména těch méně pivně zkušených. Podobné je to i s kategorií pro tmavá piva nad 18 % EPM – porter, která bude také zrušena. Porter je též specifický pivní styl, podle tak vágního značení nelze určovat skupinu piv. Navíc – portery by se pak nazývala i piva jako Imperial stout či Tmavý doppelbock, což je samozřejmě také nesmysl.“

Co dalšího nová vyhláška upravuje?

„Na základě změn, o kterých jsem již mluvil, dojde k mírným úpravám kategorizace podle stupňovitosti. Označení ležák bude u svrchně kvašených piv nahrazeno výrazem plné pivo a piva nad 13 % EPM budou označovány jako silná piva. Dosud se jim říkalo piva speciální. Mimochodem – stejné značení a kategorizace jsou i v sousedním Německu, hranice pro plná piva tam ale dosahuje až 15 % EPM.“

A další změny?

„Vyhláška hovoří také o atypických pivech a o možnosti užívat specifická značení pro pivní styly. To ale není nic nového, je to už zavedená praxe, která nyní bude oficiální. Zajímavá je ta část vyhlášky, která hovoří o tom, že mezi chmelové produkty bude možné zahrnout pouze ty výrobky z chmele, které jsou získány mechanickou cestou. Nebudou sem tak patřit chmelové isoextrakty ani chmelová aditiva. V tomto ohledu bychom tedy měli sladit naše zákony s Německem či Rakouskem. Jenže… Na výslednou formulaci ve vyhlášce si budeme muset počkat, protože zejména velké pivovary se tomu intenzivně brání.“

Jaký je v tomto ohledu názor Sdružení přátel piva?

„Líbila by se nám úprava, kdy by pivovary byly nucené uvádět stupňovitost povinně a nikoli dobrovolně, jak je tomu nyní. Ale chápeme, proč některé pivovary nesouhlasí – musely by totiž přiznat, že jejich ležák, který většina veřejnosti považuje za dvanáctku, má ve skutečnosti třeba jen jedenáct stupňů a podobně.“

Jak budou vypadat etikety z hlediska značení?

„Samozřejmě se na nich budou muset objevit změny v označování piva, o kterých jsem mluvil, a pokud projde noticka o isomerizovaných chmelech, budou muset být uvedeny konkrétně, a nikoli schované pod všeobjímajícím názvem chmelové produkty. Za nás jedna drobná rada pro spotřebitele: čím více pivovar o sobě, respektive o svém produktu, dobrovolně uvede, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že nic netají a že vyrábí 100% poctivé a kvalitní pivo. I když se třeba mine s chutí daného zákazníka.“

Dotknou se změny ve vyhlášce provozovatelů pohostinství?

„Téměř ne. Málokterý provozovatel restaurace uvádí u piva kategorii stupňovitosti. Často ale deklaruje přímo stupňovitost, bohužel mnohdy špatně, takže klame spotřebitele. Kdyby se na to ČOI soustředila, rozdala by neskutečné množství pokut. Pivovar totiž velmi často, a záměrně, tento údaj neuvádí, jen kategorii dle stupňů – výčepní pivo, ležák, speciál a podobně. Hospodský tak předjímá automaticky zažité – u piv devítek píše 10%, u jedenáct a půlek píše na tabuli či jídelní lístek 12%…“

A co koncoví zákazníci? Pocítí dopad vyhlášky?

„Ano, začnou se lépe orientovat v primárním dělení piva – dle typu kvašení – a nebudou zaměňovat pivní styl a stupňovitost. Chvíli ale potrvá, než se méně pivně znalá veřejnost od starého a matoucího označení oprostí. Pak bude ležák prostě pivní styl a koneckonců klidně i nealkoholický, pokud je připravován spodním kvašením.“

Jaký je v současnosti náš pivní trh? Má nějaká specifika?

„Samozřejmě má. Česká republika je specifická v mnoha ohledech. V současné chvíli jsme předstihli počtem pivovarů na hlavu už i sousední Německo a jsme první na světě, stejně jako v množství vypitého piva, které po několika letech stagnace v loňském roce mírně stouplo. Jsme znalci ohledně našich ležáků vyráběných většinou dekokčním způsobem na rmuty, s vyšším zbytkovým extraktem a nižším obsahem alkoholu. To se promítá do neuvěřitelné pitelnosti českých ležáků, mám na mysli kategorii piv, kterou nám ostatní mohou jen závidět.“

Jaké pivo preferujete vy osobně?

„Já jsem zřejmě velký atyp. O pivo se zajímám již od konce devadesátých let a asi jako jeden z mála jsem pro ně začal hned po revoluci jezdit do sousedních zemí. Zkoušel jsem různé značky a pivní styly, které mi ale pak zoufale scházely v České republice. Pokud nepočítám minipivovary, kterých zde tehdy bylo jen několik desítek, pak například svrchně kvašená piva se v ČR začala vyrábět až po roce 2000. Prvním průkopníkem byl pivovar Primátor se svým Weizenbierem z roku 2003. Moje cesty po festivalech a pivovarech nejen u nás, ale i po celé Evropě mě v pivní orientaci posunuly dále, s každým lokem nového piva se i nyní stále se učím. Preferuji pšeničná piva, ale není to dogma. Každé pivo se totiž hodí pro jinou příležitost, k jinému jídlu a je vhodné pro jiné roční období. Nedokážu si představit pít dva dny po sobě stejné pivo, natož pak značku. Je velká škoda, že se někteří lidé ochuzují o pivní rozmanitost a zůstávají po celý život věrni jedné značce. Přicházejí tak o nové chutě a zážitky. Nebo snad znáte někoho, kdo jí celý život guláš?“

Existuje podle vás nějaká obecná charakteristika českého pivaře?

„Nevím, asi to neumím přesně definovat. Rozhodně však pivař, tedy všeobecně, není člověk, který chodí denně do hospody, k deseti pivům vykouří krabičku cigaret a jediným rozhodujícím kritériem pro výběr piva je pro něj jeho cena. Pohybuji se v okruhu lidí, kteří mají pivo rádi, ale jejich zájem o ně je poněkud hlubší. Nebojí se stále zkoušet nová a nová piva. Určitě se v české pivní kultuře mnohé změnilo, vidí to celá společnost. Pivo se stalo zaslouženě prestižním nápojem, a to přesto, že se ho netýká státní podpora, jakou dostávají vinaři. V každém případě, všem čtenářům na zdraví!“

Čtěte také

Diskuze 0