Domů » Rubriky » Gastro & Travel » Vietnam  (nejen) gurmánů ráj

Vietnam  (nejen) gurmánů ráj

Krásná krajina prošpikovaná rýžovými políčky, děti jezdící na říčních buvolech, pláže s jemným pískem, miliony motorek, starobylé pagody, jedna z nejlepších gastronomií světa, pohostinní lidé – to je jen pár střípků z toho, co jihovýchodní asijská země Vietnam nabízí.

Hanoj

Vstupní brána ke kulinářským zážitkům. Jedna velká restaurace pod širým nebem. Stará Hanoj s koloniálními domy, svědky dávné minulosti, navozuje dojem poklidného pařížského předměstí. Z té chvilky snění vás ale velmi rychle vytrhne hluk anarchistického provozu. Obrázek Vietnamu jako země kol je totiž minulostí, kola nahradily motorky. Pro chodce přecházejícího silnici platí jedno pravidlo, v klidu vkročit do nepřetržitého proudu aut a motorek a spoléhat na svou šťastnou hvězdu. Silniční pravidla se nedodržují, snad jen jediné: JEĎ, jinak se nikam nedostaneš! Na křižovatkách se většinou nezastavuje, dojede se doprostřed, tam se začne kličkovat a jakýmsi zázrakem se z chumlu vyjede, aniž by účastník provozu došel jakékoli újmě. Neustále se troubí, jezdí se z pruhu do pruhu, někdy i po chodnících, ze kterých si Vietnamci dělají parkovací zónu.

Snídaně, základ každého dne

Úderem šesté ranní jsou už všichni na nohou a snídají. Vietnamci nejsou zvyklí snídat (na rozdíl od nás) studené pokrmy, preferují nějaké to teplé jídlo hned po ránu. Třeba fenomenální nudlovou polévku Pho, kterou si můžete samozřejmě dát kdykoli během dne, k obědu i večeři. Podává se buď s hovězím, nebo drůbežím masem. Základ tvoří silný vývar a čerstvé suroviny. Velice populární jsou i rýžové polévky. Nejedná se o nic jiného než o vývar z hovězích, vepřových či kuřecích kostí s rýžovými nudlemi a haldou čerstvých bylinek. Kromě polévek jsou to i různé pokrmy připravené z rýžového těsta, třeba jakési koblihy plněné sladkými mango fazolemi, zvenku obalené sezamem. Pozůstatkem francouzského koloniálního dědictví je tzv. vietnamské bageta, kterou hojně nabízejí pouliční prodavači. Peče se z rýžové mouky a plní se vším možným – pečeným masem, paštikou, čerstvými bylinkami, speciální omáčkou. Je to levné, všude dostupné a hlavně moc dobré.

Stravování na ulici je v Hanoji opravdový zážitek. Stovky plastových židliček a stolečků (jako u nás v mateřských školkách) jsou obsazeny místními obyvateli, zvláště ve večerních hodinách. Zpočátku jsem byla k tomuto způsobu stravování nedůvěřivá, pak jsem si ale řekla, že to přece jen zkusím. A udělala jsem dobře. Vždyť pravá vietnamská kuchyně je právě na ulicích.

Je libo psa, nebo kočku?

V Hanoji jsou speciální restaurace, které na svých jídelních lístcích nabízejí jak psí, tak i kočičí maso. Pojídání právě kočičího masa je sice ve Vietnamu oficiálně zakázáno, přesto patří mezi vyhledávanou pochoutku. Vietnamci mají tendenci pojídat zvířata, která jsou v jiných zemích považována za domácí a jsou tedy tabu. Odjakživa jsem se považovala za gastronomického dobrodruha ochotného zkusit vše, co mu naservírují, ale do tohoto experimentu jsem nešla. Naštěstí zvláště mladí lidé od pojídání těchto „lahůdek“ ustupují a psy a kočky se pomalu, ale jistě stávají domácími mazlíčky.

Bún Cha – hanojská specialita

Je prý nemyslitelné přijet do Hanoje a neochutnat tento tradiční pokrm. Téměř jakékoli vietnamské bistro ho má zařazeno na svém jídelním lístku. Jeho název zní téměř jako zaklínadlo, jedná se však o grilované maso (vepřový bůček, mleté placičky či kuličky z vepřového) s rýžovými nudlemi, přílohu tvoří velká hrst čerstvých bylinek (máta, meduňka, salát, thajská bazalka, koriandr setý, klasnatka). Vše samozřejmě doplněné nezbytnou sladkokyselou zálivkou, s kousky nakládané zeleniny, do které jsem podle pokynu bylinky namáčela. Ke zvýraznění chuti si do zálivky může každý přidat trocha octa, česneku, chilli. Mám ráda ostrá jídla, takže mě zvlášť potěšilo, že na každém stole je k dispozici ostrá chilli omáčka, se kterou se ale musí zacházet šetrně, jinak se vám stane, že už neucítíte žádnou jinou chuť než ostrou. A to by byla velká škoda. Kdo si rád jídlo dosolí, ten má většinou smůlu. Občas se solnička na stole objeví, sůl v ní je ale vlhká, takže prakticky nepoužitelná.

Zátoka Ha Long

Nádherná kombinace krasových vápencových skal a třpytícího se moře, div světového dědictví. Určitě jedno z hlavních turistických lákadel Vietnamu, o čemž svědčí množství v zátoce zakotvených lodí. Dva dny strávené na jedné z nich, i přes špatné počasí, ve mně zanechaly hluboký dojem. Plavbu do jeskyní a lagun na kajaku jsem vzdala, noční rybaření s bambusovým prutem s třpytkou skončilo neúspěšně, co se mi ale povedlo, byly jarní závitky, které jsme si mohli sami pod dohledem šéfkuchaře Mr Chi ńha připravit.

34letý Mr Chi ńh vaří na lodi už jedenáctý rok. Kuchařské dovednosti získal v hanojském institutu gastronomie, nejvíce se ale naučil od své maminky, která je prý skvělá kuchařka. Moc komunikativní nebyl, ale na téma jarní rolky se přece jen trochu rozpovídal. Prý se připravují v celé Asii. Plní se různými ingrediencemi – vepřovým masem, kuřecím, mořskými plody, jsou i vegetariánské. Mohou se smažit, ale také nemusí. Vietnamci dělají rolky menší, aby se mohly lépe vkládat do úst. Dokonce se po usmažení obyčejnými nůžkami přestřihují. A hlavně nesmějí chybět na žádné rodinné oslavě, jsou typickým jídlem na Nový rok.

Co si připravíš, to si také sníš

Tak to byla výzva! Navíc jsme měli práci ulehčenou již připravenou směsí k plnění: skleněné nudle, 1 celé vejce, nastrouhanou mrkev, najemno nasekané mírně prorostlé vepřové, zelenou část jarních cibulek a 3 druhy hub. Postup byl následující: Na mělkém talíři byl vlhký ubrousek, na který jsem položila suchý rýžový papír. Do spodní třetiny papíru jsem dala polévkovou lžíci směsi. Náplň překryla papírem a stočila napolovic. Nakonec jsem přehnula pravý i levý okraj papíru a dovinula závitek až dokonce. V kuchyni v podpalubí se pak závitky smažily ve velké vrstvě palmového oleje (prý může být i arašídový) cca 4 minuty, dokud nezezlátly (neobracely se!) Ještě horké je kuchař opravdu nůžkami přestřihal. Se sójovou a chilli omáčkou chutnaly luxusně.

Hue

Jediné město ve Vietnamu, které si uchovalo v téměř neporušeném stavu celý královský komplex sestávající se z hradeb, paláců a královských hrobek. V roce 1993 byly tyto skvosty prohlášeny Světovým kulturním odkazem pod ochranou UNESCO.

Za místní speciality se zde považuje mušlová polévka Com Hen a hlavní roli zde hodně hrají arašídy, z nichž se připravuje pasta či omáčka, ve které se maso marinuje či před jeho konzumací pouze namáčí. Ochutnala jsem také specialitu Nem Lui, což jsou jakoby špízky ze směsi vepřového a hovězího mletého masa, které se namačkají kolem paličky citronové trávy a grilují se nad ohněm. Sami jsem si je pak balili do rýžového papíru společně s hrstí čerstvých bylinek a namáčeli je do oříškové omáčky.

Do dna!

Vietnamci jsou mi sympatičtí svojí láskou k pivu. Klidně si propíjejí už od desáté hodiny dopolední. Ani se jím nedivím, vietnamské Hanoi, Saigon-333 či dovozový Tiger jsou velmi slušně pitelná piva, kterou zaženou žízeň. Jsou lehká, takže takové dva tři kousky v podstatě ani nepocítíte. Ani ti, kteří preferují víno, nemusí smutnit, místní Dalat, který se pěstuje ve stejnojmenné oblasti, docela potěší. A když někdo potřebuje přitvrdit, je tu 40% rýžová pálenka, která vychlazená chutná obstojně. Jinak samozřejmě spousta ovocných šťáv, čaj, hlavně zelený a káva.

Hoi An

Hoi An není jen město módy, kde vám za jeden den ušijí oblek, ale je taky město luceren, nočního trhu všelijakých jídel, suvenýrů a obrazů. Další zajímavostí jsou školičky vaření (i pro turisty), kde se naučíte vařit třeba polévku Pho, salát z banánového květu a bylinkami, tofu s mangem či pečený lilek s ústřičnou směsí a zeleninou. Jen mít víc času. A také peněz. Třeba na vlaštovčí hnízda, 400 g za přepočtených 11 tisíc korun, no, nekupte to! Zvláště když po jejich konzumaci 3krát týdne, budete mít za 3 měsíce ty nejkrásnější vlasy a pleť J

 

Text: Stáňa Krejčová Foto: Martin Sobotka a archiv