fbpx
Domů » Rubriky » Gastro & Travel » Myanmar, země tisíce pagod

Myanmar, země tisíce pagod

Se všemi pozitivy i negativy se Myanmar otevírá světu. Turisté tak mohou konečně obdivovat krásy „země tisíce pagod“ a také vyzkoušet pestré chutě její kuchyně.

V minulosti byla země známá jako Barma, ale v roce 1989 se tehdejší vojenská junta rozhodla zemi oficiálně přejmenovat na Svazovou republika Myanmar. Ostatně ani změna názvu nepřinesla do bezútěšné historie posledních dvou století nic nového. Těžký život obyvatel Barmy, který je řadí mezi nejchudší země světa, byl po dlouhá desetiletí, zvláště pro venkovany, bojem o holý život. Nyní pro ně zasvítilo světlo na konci tunelu, když první, téměř svobodné volby po více jak 20 letech vyhrála laureátka Nobelovy ceny a nejoblíbenější myanmarská politička Aung San Suu Kyi. To odstartovalo opatrné politické i ekonomické reformy, které Myanmaru otevírají možnost konečně vzít svůj osud do vlastních rukou a ukázat světu krásy své země.

Myanmar je úžasně barevná země, plná nádherných míst a také skvělých lidí. Pokud hledáte luxus, asi pro vás nebude úplně tou pravou destinací, pokud ale hledáte zajímavá místa s kouzelnou atmosférou, která nejsou v obležení turistů, tak Myanmar bude pro vás to pravé. V každém případě se můžete těšit nejen na živá města, přírodní krásy, architektonické památky, nádherné moře, milé a usměvavé Barmánce, ale i na neprávem opomíjenou barmskou kuchyni.

Rýže je základ

Jako ve všech státech jihovýchodní Asie je i základem barmských jídel rýže, která je doplněná o nejrůznější zeleninu, ryby, plody moře, popřípadě o kuře či jiné druhy mas. Chuťově je barmská kuchyně ovlivněna historii vlastní země (království Mon, městské státy Pyu), životem pod britskou správou a také svojí polohou, kde se potkávaly vlivy Číny, Indie a Siamu. Barmská kuchyně dává důraz na plnou a bohatou chuť. Nejčastěji se jedná o vyváženou kombinaci příchutí: slané, hořké, pálivé a kyselé.

Ačkoliv základy barmské kuchyně jsou jednoduché, téměř v každé restauraci je součástí servírování hlavního chodu široká nabídka nejrůznějších přísad, omáček, polévek, příloh, které dostane, aniž byste si je objednali a udělají z každého jídla malou hostinu. Automaticky se servírují mističky s chilli, nakládanou zeleninou, třeným česnekem, zázvorem, salátem z čajových lístků a různě pálivých omáček. Když si dáte pivo, dostanete k němu misku buráků nebo jiných pochutin. Po obědě zase, aniž byste o cokoli žádali, dostanete dezert v podobě čerstvého ovoce, pečeného banánu s medem nebo alespoň bonbonů z tamarindu. A nesmím zapomenout na termosky s čajem, které stojí na stole téměř v každé restauraci a který v horku příjemně osvěží.

Většina návštěvníků řeší, zda má používat název Barma nebo Myanmar a jen málokdo ví, že stejně jako většina okolních států je i Myanmar multietnická země, která zahrnuje víc jak 130 kmenů, a tak se není co divit, že kuchyně a styly vaření jsou velmi pestré a liší se město od města. Asi za nejznámější jídlo Mynmaru je lafet, fermentované zelené lístky čaje se sezamovými semínky, smaženým hráškem, sušenými krevetami, smaženým česnekem, arašídy a dalšími křupavými přísadami. Turisté dávají přednost salátové verzi, kde jsou fermentované čajové lístky a oříšky doplněné plátky rajčete a čínského zelí. Stačí přidat pár kapek limetkové šťávy a máte před sebou velký životabudič.

Nejpopulárnějším jídlem s nudlemi a také neoficiálně národním jídlem je polévka móhinga. Tenké rýžové nudle, spařené zelenina, posypaná oříšky, křupavými chipsy vše zalité silným rybím vývarem, ozdobené lístky koriandru a pokapané limetkovou šťávou. Nudle jsou v Barmě na rozdíl od rýže servírovány především na snídani a také jako lehké jídlo kdykoliv během dne, ale na zvyk začínat den silnou teplou polévkou jsem si brzo zvykl.

 Palmové pivo

V Myanmaru je poměrně slušný výběr domácích pivovarů Mandalay, Myanmar nebo Dagon. Pro domácí je ovšem příliš drahé a nepovažují ho za svůj tradiční nápoj. Na vesnicích se pije stále palmové pivo, které se připravuje kvašením mladých palmových listů a plodů. V obchodech ani na trhu jsme ho neviděli, ale jeden obětavý majitel restaurace, který s námi zapředl rozhovor, poslal svého synka pro igelitový pytlík (což je standardní způsob, jak se tento nápoj přepravuje), abychom mohli ochutnat. Chutí to asi nejvíc připomínalo burčák končící hořkou příchutí na jazyku.

 Na cestěYangon

Jedním z nezapomenutelných momentů návštěvy největšího z měst Myanmaru Yangonu je návštěva komplexu zlaté Swedagonské pagody, na kterou byste si měli určitě vyhradit několik hodin, protože patří ke skvostům země. Jedenáct tun zlata a 2500 diamantů zdobí téměř stometrovou dominantu města stojící na hoře Singuttara. Údajně jsou zde uloženy svaté relikvie čtyř buddhů. Ostatní pagody či chrámy ve městě už nejsou tak velkolepé, i když můžete navštívit největší sochu ležícího Buddhy (Chaukhtatgyi Paya) nebo obstojně velikého sedícího Buddhu v chrámu Nga Htat Gui. V Yangonu narazíte nejen na všechny typy asijských kuchyní, ale i na restaurace s nabídkou jídel ze vzdálené Evropy. Pokud jste již unaveni nabídkou rýže, tak můžeme jen doporučit ostrov francouzské kuchyně v moři asijských chutí. Bis-Tro-Ke vás určitě nezklame, jeho majitel je typický Francouz, který si nenechá ujít příležitost a osobně svým návštěvníkům podrobně popsat denní menu i jeho přípravu. A že francouzská kuchyně dokáže se správným přístupem zaujmout kdekoliv na světě bylo jasné, když v pravé poledne byly všech stolky zaplněné.

Mezi 17. a 24. yangonskou ulicí se nachází království pouliční gastronomie. Pokud sem zamíříte po sedmé hodině večerní pochopíte, proč právě Čínská čtvrt patří na seznam míst, které v Yangonu musíte navštívit. Nepřeberné restaurace i pouliční stánky kypící životem, vůněmi koření, pečených ryb a masa. Najde se tu dokonce i několik vyhlášených pivnic nabízejících piva z celé Asie.

Pokud to čas dovolí, tak nelze vynechat jeden z divů Myanmaru – Zlatou skalní stupu. Připravte se na davy poutníků i náročnou dopravu tam i zpět a taky si v okolí zamluvte ubytování, protože cesta z Yangonu taxíkem (což je v tomto případě nejrychlejší dopravní prostředek) zabere víc jak pět hodin.

Jezero Inle – barmské Benátky

O návštěvě jezera Inle není potřeba debatovat, protože, kdo nenavštíví toto jezero, jako by v Myanmaru nebyl. Roztřeseným turbovrtulovým letadlem přistanete na nedalekém letišti Heho a odtud je to taxíkem necelou hodinku do Shwe Nyaung v jehož okolí se nachází většina hotelů. Jezero Inle je se svými vesničkami zbudovanými přímo na vodní hladině označovaná jako barmské Benátky, ale skutečnost je mnohem barvitější, když na dlouhých lodích vyrobených z mahagonového dřeva proplouváte nejen mezi domy, chrámy, restauracemi a dílnami, ale i zahradami a rybářskými farmami. Přístavní mola chrámů jsou plná stánků nabízející suvenýry, květiny pro Buddhu i blikající sošky svatých.

Je velká pravděpodobnost, že váš kapitán vás zaveze do maličkých rodinných manufaktur a budete tak mít možnost vidět výrobní postupy, které se používali při zpracování stříbra v Kutné hoře ve 14. století nebo tkalcovské stavy připomínající svou konstrukcí stroje před vypuknutím průmyslové revoluce, na kterých se tady spřádají látky z hedvábí i z vláken lotosu. Jezero se nachází na území kmene a stejnojmenného státu Shan. Kuchyně zde trochu připomíná zvyky severního Thajska, ale proslulé rýžové nudle s rybou na kari není možné vynechat. Určitě si nenechte ujít i ochutnávku rýžových krekrů, které se připravují v míse rozpáleného štěrku, kam se syrová placka vloží, přehrne na pár vteřin drobnými rozpálenými kamínky a může se konzumovat.

Víno v Myanmaru?

Nedaleko od městečka Shwe Nyaung se také nachází jedno ze dvou vinařství, které v Barmě existují. V horách s výhledem na jezero se můžete projít vinicemi jak z francouzského filmu, ochutnat místní Savignon Blanc nebo Shiraz, pochutnat si na lehkém salátu a čekat až slunce zapadne. Je nutné dodat, že návštěva Ruby winary je víc atrakcí než zážitkem pro opravdové milovníky vína, ale i tak je to zážitek.

 Exotické Mandalay

Žádné město snad nemá tak exotickou příchuť jako Mandalay. Druhé největší město země, patří se svými sousedícími, bývalými královskými městy Amarapura, Inwe, Sagaign a Mingun, k zastávce, které žádný cestovatel nemůže vynechat. Samotné město tvoří polorozpadlé i moderní domy, tržiště, nespočetné stánky se vším možným, ulice plné aut, povozů, motocyklů, zvířat a proudy pestrobarevně oblečených lidí, kteří se ale usmívají (mnohdy červenými zuby od žvýkání betelu) a nespěchají tak, jak to známe z evropských metropolí. Mezi hlavní turistické atrakce patří Královský palác a Mandalay Hill – kopec s vyhlídkou na celé město, řeku Irrawaddy a věže mnoha pagod.

 Lodí do Baganu

Cesta lodí po řece Irrawaddy trvá z Mandalay do Baganu skoro jedenáct hodin, ale stojí to za to. Můžete si vybrat jak luxusní plavidlo, tak i loď určenou pro přepravu místních, ale v každém případě se v průběhu plavby držte ve stínu ošetřeni opalovacím krémem a repelentem proti komárům. Pofukující vítr na palubě je velmi zrádný, a tak se často stává, že bílý turisté vystupují z lodi s barvou kůže čerstvě uvařeného kraba.

Bagan nabízí na několika čtverečních kilometrech téměř čtyři tisíce stup, pagod a chrámů, z nichž nejstarší byly postaveny již v devátém století. Je téměř zázrak, že tyto cihlové stavby byly schopny přečkat zub času, divoké režimy, silná zemětřesení, a přitom stále stojí. Přesto je vidět, že katastrofy 6,8 stupně richterovy škály si v letech 1975 a 2016 vybraly svou daň.

Po dni zahájeném silnou snídaní jistě zvládnete perný den mezi chrámy (nejznámější jsou Ananda Pahto, Dhammayangyi Pahto, Sein Nyet Sister Temples, Shwesandaw Pagoda). Ať už se budete pohybovat na vypůjčeném elektrickém skútru, na vozíku taženém koníkem nebo tuk tukem musíte si večer zajet vychutnat místní ikonický západ slunce.

Na konecpláž Ngapali

Po návštěvách Mandalay a Baganu už někteří cestovatelé cítí, že dávka shlédnutých pagod a stúp je naplněna. Po dvou, třech týdnech cestování přichází většinou pagodová únava. Ta se nejlépe léčí na vyhlášených plážích Ngapali. Nedaleko od hotelu Tandwe Ngapali Beach se přímo na pláži nachází asi třináct restaurací, které za velmi nízké ceny nabízejí všechny varianty jídel z mořských plodů, které barmská kuchyně nabízí. Každá restaurace se snaží trochu odlišit od těch ostatních. Green Umbrela garantuje led z čisté vody, v Silver Fool dostanete nejlevnější pivo, v Ocean View podávají ryby se zázvorovou omáčkou, v U Waunna Seafood Garden nabízejí koktejly přímo v kokosovém ořechu, v Sunset View se stoluje s látkovými ubrousky. Ale všechny restaurace nabízejí čerstvé, ten den ulovené ryby, kraby, chobotnice, krevety. Nabídka ryb zahrnuje filety z barakudy či kanice nebo celého chňapala – okouníka. Chňapal červený či královský je vyhlášení ryba připomínající pražmu s bílým nebo lehce narůžovělým masem. Pokud dáváte přednost krevetám můžete si vybrat mezi standardem, tygří nebo královskou velikostí. Pokud vás neuspokojí ani oliheň, krab či chobotnice, můžete si objednat křehoučkou langustu za pouhých 50 USD za jeden kilogram. Když už vás omrzí rybí barbecue stačí si objednat legendární barmské kari a na stole vám přistane vydlabaný kokosový ořech plný kousků olihní a chobotnice v kari-kokosové omáčce. Jídla jsou servírována s kopečky rýže upravené do tvaru delfína nebo želvy a s čerstvým salátem z lehce orestované zeleniny.

V každém případě, pokud se vám sbíhají sliny, tak věřte, že realita je mnohem lepší!

Pospěšte si, než Myanmar objeví všichni ostatní a úsměvy z tváří těch milých lidí zmizí a vystřídají je znuděné masky, tak jak se to stalo v Thajsku.

Text i foto: Martin Sobotka