fbpx
Domů » Rubriky » Gastro & Travel » Legendární restaurace: U Černého vola

Legendární restaurace: U Černého vola

Poblíž pražské Lorety a impozantního Černínského paláce se nachází jedna z předních pražských kulturních památek ̶ hospoda U Černého vola. Vstoupíte-li dovnitř, musíte si pomyslet, že se tu snad zastavil čas. Za dlouhé roky své existence si tato hospoda uchovala svébytnou atmosféru a šarm téměř bez tknutí.

Vnější fasádě dominuje podoba evangelisty sv. Lukáše, jehož černý vůl je znamením podniku

Abych popsal dům, v němž hostinec sídlí, pomůžu si citátem z oficiální zprávy: Dům patří do domovní fronty, která byla budována po založení hradčanského předměstí ve třetí čtvrtině 14. století. Na místě dnešního domu již tehdy zřejmě stála gotická zástavba. Dnešní dům je v jádru renesanční, ale ze dvou stavebních etap. Jedna proběhla v šedesátých letech 16. století a další kolem roku 1629. Dům zabírá lichoběžníkovou parcelu mezi Loretánskou ulicí a Úvozem. Rozdílnost výšek těchto komunikací způsobuje, že dvorek je vzhledem k Loretánské ulici umístěn v úrovni suterénu a jsou z něj přístupny sklepy. Oku lahodící dvoupatrová fasáda je z vrcholného baroka a byla do této doby upravena v roce 1726. Nejvíce nás zaujme hlavně svým domovním znamením. V bohatě dekorované kartuši je tady vyvedeno kolorované vyobrazení sv. Lukáše a Panny Marie s Jezulátkem v náruči. Zajímavostí je, že dům U Černého vola jako jediný v této části domovní fronty nemá a nikdy neměl loubí. V minulosti středem bloku dnes stojících domů probíhala hradební zeď ze 14. století jako součást opevnění Karla IV. Fragment této hradby se (jako ostatně v několika dalších domech) dochoval ve sklepích. Kromě toho se zde nalézá i nejstarší sklep, gotický, z doby kolem roku 1500, zaklenutý polokruhově valenou kamennou klenbou.

Tradice pohostinství

V domě byl od nepaměti šenk, později hostinec. Za první republiky byl majitelem svérázný hostinský Josef Brynda. Pověstné bylo jeho burácivé slovní vyjadřování: drsná přízviska, tituly a jadrná rčení, jimiž častoval hosty. O tomto šenkýři se říkalo, že tu není pro hosty, nýbrž že hosté jsou tu pro něho. Jeho zásadou bylo, že nikdy nepřijal prázdný půllitr z rukou hosta. Každý musel sklenici postavit na stůl nebo na pult. Teprve pak si ho pan Brynda vzal.
I když se k hostům choval drsně, měl v hostinci pořád plno. Proč? Nabízel jednak skvěle ošetřené pivo, ale také pár dobrot k jídlu. Například vynikající vlastnoručně vyráběné buřty s cibulí, nakládané rybičky a podobné lahůdky.
V devadesátých letech minulého století, po změně režimu, nastala kritická chvíle. Hostinci hrozilo, že v rámci malé privatizace přejde do nesprávných rukou a zanikne nebo se z něj stane luxusní restaurace, cenově nedostupná místním obyvatelům. Proto štamgasti založili sdružení, jehož členové napsali dopis tehdejšímu ministrovi privatizace Tomáši Ježkovi s prosbou o vyjmutí hostince U Černého vola z privatizace. Zavázali se vzít si hospodu do nájmu a zachovat nejen její staropražský duch, ale i přijatelné ceny pro hosty. Veškerý výnos pak slíbili věnovat sousední škole pro nevidomé děti. Tak se také stalo, hospoda funguje dodnes a z jejího výtěžku si mohla škola pořídit mikrobus, dřevěná vodicí madla v budově školy a další užitečné věci. Sdružení za zachování hostince U Černého vola obdrželo za svoji činnost 20. 2. 1997 cenu Nadace Místa v srdci.
Uvnitř restaurace jsou dva menší klenuté sály, zdobené vymalovanými znaky, osvětlené jemným tlumeným světlem pronikajícím dovnitř skrz silné okenní tabule. Vládne zde přívětivá atmosféra a klid. Okolo masivních dubových stolů posedávají místní štamgasti, občasní návštěvníci a tu a tam i zvědavý turista, který sem při procházce Hradčany zabloudí. Zdá se však, jako by se všichni od pradávna znali a udržovali mezi sebou vřelé přátelství.
Mezi nejznámější štamgasty patřili například spisovatel Karel Pecka, fotograf Josef Rakušan nebo novinář Josef Vomáčka. Občas sem zajdou i mladší. Aleš Háma, Richard Genzer, Pavel Liška, Hynek Čermák nebo Michal Suchánek.

Bitva pokračuje

Po mnoho let byl šéfem Bohumil Landrgot. Byl štamgasty velice oblíben a zdálo se, že právě on je zárukou dobrých zítřků. Avšak všichni stárneme, i pan Landrgot se najednou začal chystat k odchodu do důchodu. Většina štamgastů, kteří sem byli zvyklí chodit a posedět při dobrém pivu různých značek, dostala strach, co bude.
Stalo se totiž toto: v okamžiku, kdy vedení radnice návrh nové smlouvy podle zákona zveřejnilo, jiný zájemce nabídl vyšší nájemné. Návštěvníci podniku, který je považován za jednu z posledních tradičních hospod v centru Prahy, se začali obávat o jeho osud.
Na podporu podniku vznikla petice, kterou podepsaly tisíce lidí. Nakonec se štamgasti na doporučení pana Landrgota dohodli, že novým šéfem by měl být Martin Benda, který zde delší dobu pracoval a s nímž měli všichni dobré zkušenosti.
Nechtěli, aby Praha 1 zvolila ekonomicky výhodnější nabídku. Starosta Oldřich Lomecký následně slíbil, že radní smlouvu převedou. Nabídku konkurence podle něj pomůže dorovnat fakt, že hospoda podporuje školu Jaroslava Ježka pro zrakově postižené a nevidomé děti. Radní se rozhodli, že zůstane zachována tradice. Smlouva byla uzavřena za nezměněných ekonomických podmínek a potvrdila ji rada první městské části.
Takže k Černému volovi můžete za nezměněných podmínek zajít i dnes. Otevřeno je každý den od jedenácti dopoledne do desíti večer. Rezervace předem není možná. Platební karty nejsou akceptovány. Můžete si dát plzeňské, ale i tmavého Kozla Ambrosii ̶ a zakusovat tradiční chuťovky z teplé i studené kuchyně. Ale s dětmi sem raději nechoďte. Pro děti to jaksi moc není.

Malostranské povídky

Malá Strana byla odjakživa plná malebných hospůdek, kam chodili hlavně Malostraňáci. Do roku 1990 zde přece jen ještě nebylo tolik turistů, takže člověk mohl potkávat staré známé U Kocoura (tam čepoval vynikající plzeň pan František Čihák), U krále Brabantského, v Makarské, ve Vrtbovské vinárně, U Bonaparta, U Glaubiců, U Slunců, U Tří zlatých trojek, U Schnellů, U tří pštrosů, U Dvou srdcí… Potom některé z těchto hospůdek zanikly nebo byly přestavěny do jiné podoby, většinou vstřícné turistům. Vznikly však i hospůdky nové, z nichž nejpovedenější jsou bezesporu U Hrocha a Lokál U Bílé kuželky.
Černý vůl patřil rozhodně odjakživa mezi nejtypičtější a nejtradičnější malostranské pivnice. Mimochodem: ve filmu Adéla ještě nevečeřela je scéna, natočená právě zde. Právě sem totiž zavedl komisař Ledvina (Rudolf Hrušínský) amerického detektiva Nicka Cartera (Michal Dočolomanský).
Buďme rádi, že aspoň v tomto směru se nic nemění.


Text: Vladimír Poštulka Foto: Archiv