Domů » Rubriky » Gastro & Travel » Afriko, má lásko

Afriko, má lásko

 „Nejela bys do Afriky?“ zeptala se mě kamarádka. „Bylo by to v únoru, alespoň na nějaký čas zmizíme do teplých krajin.“ Zvažování všech pro a proti mi nezabralo ani hodinu.  Cesta do Afriky byla mým celoživotním snem. Vyzbrojena vědomostmi z úžasné knížky jednoho průvodce na safari Petera Allisona – Ať se děje cokoli, hlavně neutíkat − jsem vyrazila poznávat černý kontinent.

 Přistáváme v Johannesburgu

Po dvanáctihodinovém letu a po hladkém odbavení jsme si vyzvedli z půjčovny auto a hned vyrazili. Velkoměsto nás nelákalo, zvlášť když si člověk představí, že největší množství zločinů se odehraje právě v Johannesburgu, kde jsou na denním pořádku loupežná přepadení, není vůbec o co stát. Stejným způsobem jak rychle jsme projeli Johannesburgem, jsme se vypořádali i s hlavním městem Pretorií. Chtěli jsme hlavně vidět krajinu oblečenou do afrického kabátu, zvířata z bezprostřední blízkosti a nasávat barvy a vůně Afriky.

První safari

Zdejší národní parky jsou skvěle udržované a záleží pouze na vás, jaký si vyberete. My jsme začali parkem Pilanesberg, který se nachází v kráteru sopky z prehistorických dob a nabízí nádherné přírodní scenérie. V parku je cca 150 km cest, prašných i asfaltek. Kromě slonů, nosorožců, hrochů, zeber, žiraf a několika druhů antilop se zde poměrně často můžete setkat se silničními kontrolami (my jsme je zažili dvakrát), které bdí nad dodržováním rychlosti (na asfaltkách je to 50 km/hod. a na prašných cestách 40). Z auta, kterým se po parku pohybujete, pochopitelně nesmíte kvůli dravé zvěři vystoupit, tudíž jsem velmi obdivovala muže zákona, kteří rychlost měřili sedíc poklidně na kraji silnice. Spali jsme ve vybavených safari stanech a spolu s námi (ne ve stanu, ale v kempu) prasata bradavičnatá, opice, antilopy a bůhví co ještě. Naším cílem nebyl pouze tento jeden park, ale navštívili jsme i jiné – Krugerův národní park (nejstarší národní park v Africe, rozkládající se na ploše dvou milionů hektarů), Mountin Zebra park, Tsitsikama a Golden Gate. Kompletní „Velkou pětku“, která představuje 5 nejnebezpečnějších zvířat – lev, leopard, slon, buvol, nosorožec bílý a černý − jsme ale dohromady nedali, chyběl nám do počtu leopard, alespoň o důvod víc se tam vrátit.

Jižní Afrika není jen safari

Míříme k Dračím horám, tyčícím se na hranicích s Lesothem, obdivujeme úchvatné horské scenérie přírodní rezervace Cathedral Peak. Upoutávají nás typické lesothské kamenné chýše, nejčastěji kulaté s kuželovou doškovou střechou. Kolem kvetou veliké agáve. Na obloze se kupí bouřkové mraky, bouřka, tolik typická pro tuto oblast, na sebe nenechává dlouho čekat. Lije jako z konve.

Toužíte po kabelce, peněžence, pštrosích pérech mnoha barev či popelníku stojícím na pštrosích nohách? To vše si můžete zakoupit v obchůdkách v městečku Oudtshoorn. My jsme chtěli vidět spíše pštrosy živé, tak jsme za nimi vyrazili na nedalekou farmu. A pak už cestou (spíše necestou) do horské oblasti, 26 km vzdálených jeskyní Cango s malbami Křováků. Je možno si vybrat ze dvou prohlídkových tras. Ta jedna je pro adrenalinové typy, místy máte co dělat protáhnout se úzkými chodbami, místy se dokonce musíte plazit po břiše. Já jsem pochopitelně zvolila tu druhou, důchodcovskou variantu :o)

Teď už jen heslovitě. Magický nejjižnější bod celého afrického kontinentu Agulhas (Střelkový mys), v těchto místech se studené vody Atlantiku setkávají s teplými vodami Indického oceánu. Husí zátoka (Goose Bay) – ti stateční se zde mohu nechat zavřít do klece a vyříkat si to s bílým žralokem z očí do očí. Mys dobré naděje (Cape og Good Hope) – cíl snad všech cestovatelů. Spouště aparátů cvakají, kdyby tady jen nebyly ty houfy Němců, Francouzů, Japonců, které na našem společném fotu rozhodně mít nechci. Mohutný masiv Stolové hory – dominanta Kapského města. Chtěli jsme ji původně zdolat pěšky, ale na minimálně čtyřhodinový výstup už nebyl čas, tak jsme použili lanovku. Kapské město – pestrá směsice ras a národností, černí hudebníci v ulicích, lákající nás svou temperamentní hudbou. Na každém turisticky zajímavém místě nabízejí místní domorodci nepřeberné množství suvenýrů, kterým se nedá odolat.

Co ochutnat?

Především mě udivila široká škála restaurací a stravovacích zařízení, takže strach, že budeme na cestách trpět hlady, byl naprosto zbytečný. Ve všech supermarketech si můžete nakoupit spoustu kvalitního jídla za rozumnou cenu. Ať už se jedná o specialitu této země „biltong“, sušené maso či klobásky, hovězí, pštrosí nebo antilopí, nebo kořeněné kuřecí, vepřové, které se zpravidla používá jako náplň do bochníků z listového těsta, které vám na přání ohřejí v mikrovlnce. Takovým hlavním představitelem tradiční afrikánské kuchyně je hustá obilná kaše „pap“ nebo „mielie pap“, kterou často doplňují zeleninové i masové omáčky. Díky velkému množství přistěhovalců tu samozřejmě existuje i silný vliv národních kuchyní, hlavně indické a malajské. Pokrmem indické menšiny je „tandorri“, kořeněné kuřecí nebo skopové maso, nebo tradiční kari s rýží či chlebem. Malajská kuchyně je tady zastoupena pokrmem „breyani“ – pečená rýže a čočka s jehněčím nebo kuřecím masem, silně kořeněným koriandrem.

Vzhledem k tomu, že patřím mezi ty, kteří preferují snídani „ve velkém stylu“, byla pro mě jedinečná anglická snídaně − talíř plný slaniny, klobásek, vajec, smažených brambor, pečených hub a toastů výborným startem do každého dne. Pro změnu jsme si v obchodě koupili pštrosí vejce, že si uděláme snídani sami. Má takovou zvláštní chuť, je prý bez cholesterolu, ale hlavně jedno pštrosí vydá za 24 slepičích, takže jsme měli co dělat v šesti tu haldu sníst. Také pro milovníky ryb je tu velmi dobrá nabídka rybích specialit. Zvláště doporučuji „smoorsnoek“− barakudu s dušenou cibulí. Pro ty, kteří nechtějí příliš experimentovat, jsou zde tradiční pstruzi, lososi, krevety a celá spousta darů a plodů moře různě upravených.

Za ochutnání určitě stojí dušené stonky jednoho druhu leknínu, který roste v Kapsku, a pro silnější nátury kuřecí stehýnka s kobylkami a sušenými červy.

V hlavní roli maso

 Jsem masožrout, ale má to své meze. Když mi donesli talíř s  kilem vepřových žebírek, měla jsem co dělat, abych se s tím nějak poprala. Nebylo to jen množství, co mi doslova vyrazilo dech, ale hlavně jejich přímo pohádková chuť. Nedalo se to přirovnat k ničemu, co jsem jedla u nás doma. Když jsme o tom později u stolu debatovali, řekli nám místní, že naprostá většina zvířat, určených na maso, je chována na rozlehlých rančích, kde se mohou volně pohybovat. Navíc jsou krmena pouze trávou a další přírodní rostlinnou stravou, žádná syntetická krmiva ani hormony.

Steaky s velkým „S“

 Dělají je z masa hovězího, pštrosího, antilopího, krokodýlího, a jsou fantastické! Úžasná je i cena – v průměru 120 randů (cca 240 Kč) za 400gramový kus masa, no nedejte si ho každý večer. Abych nezapomněla na mém žebříčku pochoutek se vysoko umístilo také carpaccio z antilopy impala, a jelikož nepohrdnu ani sladkostmi, tak jsem si téměř s železnou pravidelností po jídle objednávala dezert dom pedro – našlehanou vanilkovou zmrzlinu s čokoládovou polevou a zazděným panákem de vlastního výběru.

Na špatné víno nenarazíte

 Samozřejmě jsem chtěla navštívit věhlasná vinařství, jako jsou Stellenbosh, Franschhoek Paarl, ale znáte to. Člověk má velké oči a do 18 dnů pobytu se nedá vtěsnat všechno. Takže jsme ochutnávali už cestou a nutno říct, že je skutečně z čeho vybírat. V každé restauraci s licencí a ve specializovaných prodejnách Bottle Store najdete obrovský výběr skvělých a kvalitních vín za přijatelnou cenu (kromě neděle a o svátcích, kdy v JAR není možné nikde koupit alkohol). Ani pivomilci nepřijdou zkrátka. Mezi nejoblíbenější značky zde patří velmi dobře pitelné namibijské pivo Windhoek, jihoafrický Castle nebo Hansa (ta má na lahvi dokonce napsáno „s polibkem žateckého chmele“).

Pro ty, co holdují sladkým likérům, je tu Amarula, hlavní složku tvoří ovoce marula, jehož stromy rostou ve volné přírodě právě v Jižní Africe, Namíbii a Zimbabwe. Tak trochu připomíná vaječný koňak s karamelem.

 Zbývá ještě dodat

Jihoafrickou republiku musíte vidět na vlastní oči, abyste všem těm krásám uvěřili. Kdo ji jednou spatří, zpravidla neodolá a pravidelně se vrací. Vrátím se tam také já? Kdo ví…

Tak zatím, sbohem Afriko!

P.S. Pokud si chcete přečíst jak vypadá život českého ex-pata v Jižní Africe klikněte navštivte blog Africký sen

 

Text a foto: Stáňa Krejčová