fbpx
Domů » Rubriky » Gastro & Drinks » Absint a politika

Absint a politika

Zelená víla, jak se tomuhle zabijáku říkalo v 19. století, vtančila na prkna své znovuzrozené show krátce po československém převratu roku devětaosmdesátého. Legenda praví, že se o její resuscitaci postaral Radomil Hill na podnět členů divadelního souboru Sklep krátce poté, co za bubnování razítek zmatených byrokratů restituoval svoje výrobní aparatury a postaral se tak o začátek tehdejší éry československé absintové turistiky; v krátké době se po sedmdesátiprocentním alkoholu začaly shánět tlupy zvědavců, jež táhly do země nafotit si ostnaté dráty na hranicích a v láhvi od mléka pašovat domů ještě zelené zakázané ovoce. V prosinci 1998 se v regálech londýnského Harrod´s usadila charakteristická láhev ve tvaru věže jindřichohradeckého zámku, absint si osvojil ambiciózní slogan Spirit of Freedom a novinář Brian O´Reilly vzkřikl 8. listopadu 1999 v českém časopisu pro expaty Fortune: „Forget Scotch! It´s absinthe time!“.

Z historie zelené víly

Ironií osudu se absint zrodil díky revoluci. Ovšem té pravé, francouzské, již Karl Marx označil za Velkou buržoazní. Uprchly před ní tisíce Francouzů, mezi nimi jistý Dr. Pierre Ordinaire, který se usadil kolem roku 1790 ve švýcarském Couvetu. Patrně se trochu nudil a tak se toulal po okolí a poohlížel se po bylinách a kořeních, jež by mohl využít pro přípravu léků. (Trochu to připomíná Dr. Frobriga, který se-  rovněž na přelomu 18. a 19. století – tak dlouho plahočil v okolí Karlových Varů, až vymyslel becherovku). V roce 1792 sestavil definitivní recepturu přípravku, který byl dobrý na žaludek (říká se, že obšlehl nápad jakési kořenářky) a získal jím uznání pacientů z blízkého okolí. Žádný div. Obsahoval pelyněk a tím se kurýrujeme i dnes. Lék nazval po francouzském označení byliny: Absinthe. Neradoval se z úspěchu dlouho; leč na smrtelném loži odkázal předpis své bytné Madame Henriod včetně rady, ať investuje do zařízení a začne produkt prodávat. Dala na lékaře, vybudovala malý byznys a čile obchodovala, až se jednoho dne setkala s dalšími emigranty, majorem Henri Duboisem a jeho zetěm Henri-Louisem Pernodem (objevily se zprávy, že příjmení původně znělo Perrenoud). Recepturu jim prodala, ostatní už je beletrie: Když se politická situace ve Francii stabilizovala, oba podnikatelé přesídlili do francouzského městečka Doubs, jež leží v blízkosti Pontarlier v horách jurského regionu, a tam produkci rozjeli naplno. Podnik kvetl až do roku 1915, kdy francouzská vláda výrobu a distribuci absintu na dlouhou dobu zakázala; popravdě dala si načas a nejdříve to zkusila – 16. srpna 1914 – se zákazem přílišného pití. To např. švýcarští občané již 6. července 1908 svým hlasováním vyvolali 32. článek ústavy, podle něhož výroba, dovoz, doprava, prodej a přechovávání za účelem prodeje likéru jménem absint jsou zakázány na celém území švýcarského společenství. Reagovali tak na tři roky starou otřesnou událost, kdy jistý Jean Lonfray – údajně pod vlivem zelené víly – zavraždil svou gravidní manželku, obě dcery a pokusil se o sebevraždu.

Poté, co Evropská unie povolila (v roce 1988) výrobu a distribuci absintu, pokud obsahuje maximálně 10 mg tujonu v litru, Francie se přidala, leč s tím, že pro výrobek nebude použit název absinth. (Tento kocourkov přežil třiadvacet let!)

Mimochodem: Na českém území byl absint zakázán pouze za protektorátu. Dne 28. srpna 1941 totiž podepsal Dr. Emil Hácha vládní nařízení 458/1941 Sb. o obchodu s absintem. Podle něj „Vláda  Protektorátu Čechy a Morava…zakazuje (podle §1) dovážeti, vyráběti, chovati v zásobě k prodeji, nabízeti, prodávati, jakož  i  jinak  uváděti  do  oběhu  kořalku  známou pod jménem absint (a) výrobky  jí  podobné nebo základní látky (esence, extrakty), sloužící k výrobě  takových nápojů.“

 

Text: Alex Mikšovic

Foto: Archiv