Co se bude dít, když vás Francouz pozve na apéro? Nebojte se, půjde o aperitiv, francouzsky hovorově apéro. Je to nápoj podávaný za účelem navození chuti k jídlu. Ve francouzské kultuře je aperitiv pevně zakotven, dokonce by se dalo říct, že se jedná o kulturní instituci.  

Přípitek si Francouzi oblíbili natolik, že se stal samostatným pilířem stolování. Když se ve Francii chcete vidět s přáteli, pozvete je na apéro. Nejčastěji to je večer kolem sedmé hodiny, před večeří.  Podávají se nejdřív nápoje. Mezi neopomenutelné patří víno, různé koktejly a pivo. Velmi důležitou pozici mají tradiční francouzské alkoholické nápoje s rostlinnými výtažky, jako pastis, ricard a pontarlier. Podávají se naředěné vodou, sklenička tak získá mléčný zákal. Když je řeč o tradičním francouzském aperitivu nesmí se zapomenout ani na Kir. Kir je nápoj pocházející z Burgundska, což je vyhlášená vinařská oblast, kde se dobře daří černému rybízu. A právě Kir se připravuje z černorybízového likéru a bílého vína, nejlépe odrůdy Aligoté. Bílé víno Aligoté má lehce kyselou chuť, proto ho sladký ovocný likér dobře doplňuje. Původní recept se připravoval v poměru 1/3 likéru a 2/3 bílého vína. Dnes konzumenti hledají méně sladké a méně alkoholické nápoje, proto se Kir servíruje v modernější formě a to 1/5 likéru na 4/5 vína. Kir Cassis neboli černorybízový Kir zůstává klasikou. Milou variací je obměna likéru za malinový, fialkový, likér ze špendlíků nebo kaštanový likér. Velmi oblíbeným nápojem k připití jsou ve Francii bublinky, nejčastěji šumivá vína ze všech možných vinařských oblastí Francie. Nejluxusnější jsou samozřejmě ty rovnou z oblasti Champagne. Šumivá vína, která nejsou z oblasti Champagne, se nazývají crémant, mousseaux či pétillant. Když se pak šampaňské smíchá s již zmiňovaným černorybízovým likérem, vznikne královský Kir neboli Kir royal.

Něco na zub

Součástí aperitivu je samozřejmě pohoštění, jeho složení je neméně důležité jako výběr nápojů. Aperitiv podávaný bez něčeho malého k zakousnutí by vlastně ani nebyl pořádným apérem. Princip francouzského apéra je strávit čas s přáteli s dobrým jídlem a pitím. Prostě popíjet, diskutovat a ochutnávat různé dobroty. Často se stává, že se apéro protáhne do pozdních večerních hodin a na večeři vůbec ani nedojde. V tomto případě se vše přehoupne do „aperivečeře“ neboli apéro dinatoire a je potřeba jídla hodně, vlastně i pití je pak potřeba mnohem víc. Těžké je odhadnout, jak se situace vyvine. Někdy se Francouzi zvou opravdu jenom na přípitek a po hodině se rozejdou, aby jinde ukojili svůj navnaděný žaludek. To je většinou varianta odpovídající pravidlům společenskému bontonu. Ale někdy je to jinak…

Kouzlo podávání a sdílení

Ve Francii je velmi důležité sdílet s přáteli čas a zážitky. Různé pomazánky a paštiky k namazání můžete položit na stůl v misce s nožem a s plátky dobrého pečiva. Každý si sám namaže vrstvu, kterou má nejradši. Není třeba si lámat hlavu s předem namazanými chlebíčky, sešlost bude mít takto pocit společného zážitku. Důležitá je ale i prezentace a vytříbenost servírování. Svoji roli tady hrají různá párátka či napichovátka a vkusné ubrousky. Napichovátka jsou velmi praktická věc a s většími napichovátky se dají vykouzlit špízy, které jsou zajímavou obměnou klasických jednohubek. Špízky nemusí být jen masové. V tomto případě klasická kombinace sýru a hroznového vína nestárne, stačí na špíz nasunout od každého dva až tři kousky, a je hotovo. Další výborný slano-sladký špíz vznikne snoubením sušené šunky a kuliček kantalupského melounu, je to spíše italský recept prosciutto con melone, ale Francouzi jím nikdy nepohrdnou. Efektní jsou také špízy s použitím krevet, cherry rajčat, oliv, kostiček sýra anebo křepelčích vajíček. Výhoda špízu je ta, že nejsou složité na přípravu, a přitom jsou potěšením pro oko i chuťové pohárky.

Protože se neservírují příbory je nejlepší podávat malé kousky, které se dají jednoduše jíst rukama. Apéro je největší oslava „finger food“. Pokud tedy nepočítáme ve Francii oblíbené veriny  ̶  malé skleničky s méně konsistentním obsahem, které se jí za pomocí lžičky.

Text: Barbora Boháčková Foto: Archiv

Redakce Gastro&Hotel